Ronja, dcera loupežníka

Když jsem byl malí, měl jsem tuto pohádku docela rád. Byla trochu strašidelná, ale napínavost převážila mou bojácnost. Taky bylo mě asi 7 max. 8 když jsem to viděl. Ale v dospělosti jsem si ji zamiloval. Měl jsem štěstí, že naše režisérka/scénáristka/ředitelka v divadle se rozhodla tuto pohádku zařadit do repertoáru divadla a začít hrát. A bylo to jedno z nejúžasnější období co jsem prožil. Hlavně ten ohlušující, aspoň deset minut dlouhý a úžasný aplaus od diváků, bylo něco na co do smrti nezapomenu. (10.05.2019)

Je to vážně ta pohádka ,kterou jsem viděla když mi bylo asi jako Ronje?Jako bych sledovala úplně jiný příběh než mi utkvěl v paměti.Například si pamatuji jak jsem s Ronjou prožívala obavy z toho až bude zima:-).Nyní vidím jak bližší je mi Birkův postoj.Proč už dnes se trápit něčím ,co přijde až zítra?;-)Jak krásně je zde natočený souboj o moc obou otců loupežníků.Jak krásné je volání jara....jak krásný je pro mne zcela nový rozměr této pohádky ,která uměla zasáhnout terč už když jsem byla malá holka.... (25.11.2007)

Pohádka pro trochu starší děti, natočená jen tři roky po vydání knihy. Odehrává se v magické krajině s podivnými lesními bytostmi (děsivé a otravné harpyje, hrůzu nahánějící šedí skřítci a naopak neškodní zvídaví a koktaví skřítci). Navzdory opakovaným nudným pasážím loupežnických zpěvů je film celkově působivý především pro zobrazovanou odvahu, hrdost, sílu přátelství, charakter, zatvrzelost, je napínavý, strašidelný... a skvělé jsou hojné záběry do tváří hrdinů. Chci vyzdvihnout i povedené obsazení jednotlivých rolí, zvlášť ty dětské musely být vážně náročné (vzhledem k různému tomu lezení po skalách, ježdění na koních, plavání v divoké řece...), škoda, že představitelka Ronji už nikdy nic jiného nenatočila. Napořád si budu pamatovat ten zlomový moment, kdy Ronja výborně přeskočila na druhou stranu, to nemá chybu. "Za to tě mám ráda, Birku, bratře můj." (28.08.2023)

Ronja je opravdu svérázná pohádka. Severští loupežníci jsou veselí chlapíci milující svobodu, ukrývající se před královskou mocí v lesích, okrádají a vraždí obchodníky a potažmo tím olupují i samotného krále. A v této lesní idylce se Mattisovi, náčelníku jedné tlupy, narodí Ronja, dcera loupežníka. Má svojí hlavu a je úplně stejně praštěná jako její otec, takže je o zábavu postaráno. Odvěká rivalita s konkurenčním Birkeho loupežnickým klanem dostane trhliny, když se Ronja zamiluje do Birkeho syna. Pohádka nekopíruje schemata, na která jsme zvyklí, takže to vlastně pohádka ani není, ale docela srandovní příběh o dvou děckách v lese. Docela fajn pokoukání. 70% (26.12.2015)

Kdyby tu bylo deset hvězdiček, ptala bych se po jedenácté :-). Astrid Lingrenová je moje nejoblíbenější dětská autorka a s radostí konstatuju, že tak, jak báječně ona vymýšlela a psala své postavičky, neméně báječně je uměli skandinávštští filmaři natočit (ať už jde o verzi staré Pipi, Dětí z Bullerbynu,… nebo právě Ronji). Ronja je věrným obrazem mého vytouženého vnitřního dítěte, který si v sobě hýčkám a potřebuji ho. Tu nespoutanost, bezprostřednost, volnomyslnost a velkomyslnost (velkorysost) spontánní potvůrky podivné obdivuju a miluju, loupežnickou rodinu závidím a oslavuju spolu s ní. Je to nejen sama loupežnická dcerka, ale spolu s ní i Lovisa a Matis, celá banda kumpánů, Birk i Borek, co pro mě tvoří celkový obraz Ronji. Ronja je neuvěřitelně moudrý příběh, prosycený duchem přírody spolu s nejzákladnějšími lidskými archetypy, které jsou líčeny ve své pozitivní i negativní stránce s humorem a vtipem tak vlastním zmiňované autorce. Ronja není příběh pro děti, JE to příběh dítěte, vnitřního dítěte, oslavovaného a šťastného vnitřního dítěte. A přesto (nebo právě proto) kdyby byla na csfd nějaká sekce top dětských filmů, v té mé by byla jednoznačně na prvním místě Ronja, dcera loupežníka a pak dlouho dlouho nic. Táádam táádam tamtadada dadadam táádam táádam tam tadada dam… (14.11.2010)