Svéráz národního rybolovu

Film potvrzující národní stereotyp, že pro Rusy je jakákoli aktivita jen doplňkovou, nedůležitou činností k hlavní činnosti - chlastání vodky. Jinak jsem furt čekal, že se na konci zjistí, že ten plukovník byl agent CIA - páč správnej vysloužilej ruskej voják nechodí v moderních maskáčích, ale v kabátu ála Dzeržinskij, a taky nekouří doutníky, ale machorku. No i když... ty doutníky mohly bejt z Kuby, že jo. (24.12.2016)

Ruské filmy mám rád, ale tenhle mě nezaujal. Občas jsem se usmál, ale žádný výbuch a prskání se nekonalo. Vodka teče proudem, hrdinové dělají různé blbinky a střídavě upadají a probouzejí se z deliria. Lov jsem ještě neviděl, ale po tom co i tady slyším, že rybolov je lepší nevím jestli ho nutně musím vidět... (23.02.2011)

Skutečně svérázné!A mysteriózní! Žádný velký příběh se za touto komedií neskrývá, ale díky scénáři mistra Alexandra Rogožkina je to celkem příjemně strávených 98 minut času.Pár hluchých míst byjste našli(např.: jak to teda bylo s těmi Rusalkami?),ale ve své podstatě na tom až ani tak nezáleží, protože důležitá je všudypřítomná vodka. Postavy jsou charakterní a člověk si je celkem brzy oblíbí,zejména pak Kuzmu Kuzmiče a Generála. No co dodat....Film o vodce dokáže napsat jen širá ruská duše! 3 a půl Hvězd. (03.06.2011)

Nebolo to až také ako lov, ale stále to bolo viac ako dobré. Pije sa tu síce menej avšak vtipnejších hlášok tu padá viac. Plno opileckých rozhovorov, ktoré sú tie najlepsšie ožralecké múdra, aké sa po šenkoch nedajú len tak zachytiť. Po vzhliadnutí sa chcem každopádne zúčastniť nejakého toho lovu alebo rybolovu v ruskom štýle. (03.12.2009)

„Tento způsob (rybo)lovu, zdá se mi poněkud“....dál už si dosaďte každý sám resp. to své. Takhle nějak by (možná) vypadalo Rozmarné léto, kdyby se V.Vančura resp. J.Menzel narodili a vyrostli v Rusku. Krásně poeticky (kdo chce, najde si ji tam), se sympatickým nadhledem a (sebe)ironií převyprávěný příběh o síle čistého přátelství, oslavě přírody, vlasteneckého Ruska a .... vodky, která nejen, že „utužuje“ charaktery a sbližuje („před bohem a chlastem jsou jsi všichni rovni“), ale dokazuje, že nejen ve vínu je pravda a v které se mj., průzračně (obrazně i doslova) zrcadlí duch resp. duše tamějších lidiček. Nebo třeba taky o tom, jak je někdy(e) důležité, dávát si sakra dobrý pozor na rozmáchlá gesta či, že čerstvé dvoudenní strniště se vám dokáže postarat o (ne)jeden nekončící maraton, který dokáže pořádně znavit. Ostatně své o tom (čerstvě) ví i aligátor z Vysočiny. Nabízí se příměr: „co jste chtěli, to (i) máte“. Karel se zřejmě nestačil divit a teď nemám rozhodně na mysli pana knížete. Počítám, že se to odehrálo (na ruské ambasádě) dnes nějak následovně?: B.M. Zdravím Miloši, tak jak jde panování? M.Z.: „Borisi Michajloviči, je to hrůza, samá práce, žádnej oddech- žádnej piknik pod korunou lípy s Dostojevskim v (levé) ruce a becherovkou v pravé (ruce), jsem totálně vyždímanej a navíc se o mě pokouší viróza (škrábe mě v krčku) a to mám před polednem odemykat Korunní komoru ve Svatovítské katedrále. B.M.: „Miloši, klid, lék už se nese!.....Tak „do pravý, do levý, .....brzdi, Borisi, brzdi, nejsem stonožka“. Jenom ty přípitky můžeme pouze tipovat.... na intelekt, za vlast, na porozumění, na spojenectví, či na mlčení? Možná došlo i na slib, že až se uvidí příště, v soukromí, musí si pořádně zarybařit. Who knows.... (10.05.2013)