Václav Havel : Un homme libre
Život podľa Václava Havla
Režie:
Andrea SedláčkováScénář:
Andrea SedláčkováKamera:
David CysařHudba:
Quentin SirjacqHrají:
Václav Havel (a.z.), Olga Havlová (a.z.), Dagmar Havlová (a.z.), Ivan Martin Jirous (a.z.), Jiří Černý (a.z.), Stanislav Milota (a.z.) (více)Obsahy(1)
Pozoruhodný osud výjimečného muže: bohéma, dramatika, disidenta a prezidenta. Film Život podle Václava Havla ukáže poprvé celý Havlův pozoruhodný život. O Václavu Havlovi byly natočeny stovky hodin materiálu, přesto biografický film zachycující celoživotního příběh velkého Evropana doposud chyběl. Pestrý Havlův život – rodinu, dětství, jeho lásky, dramatickou tvorbu a politickou činnost – zachytila v sedmdesátiminutovém dokumentárním filmu režisérka Andrea Sedláčková, která Havla představuje ve všech životních etapách a rolích, mj. jako intelektuálního rebela, milovníka žen a života či obdivovatele undergroundu a rockerů. Portrét Havla vznikl jako historicky první mezinárodní koprodukce České televize a francouzsko-německé televize ARTE. Andrea Sedláčková pojala film neobvyklým způsobem, jeho hlavním vypravěčem je přímo Václav Havel, na jehož život divák zpočátku nahlíží prostřednictvím neznámých záběrů a fotografií z období Havlova dětství, vojenské služby, divadelních začátků, chartistického i prezidentského období. Zásadní je i režisérčin osobní komentář a fakt, že ve filmu nemluví žádní pamětníci ani historici. Vystavět film z šesti set hodin archivních materiálů a nahrávek, stovek fotografií a osobních dokumentů pomáhali rešeršisté v Praze i v Paříži. Cenné osobní dokumenty poskytl do filmu také bratr Václava Havla Ivan a Havlova druhá žena Dagmar. Velkým pomocníkem při vyhledávání materiálů byla i Knihovna Václava Havla. Režisérka Sedláčková čerpala rovněž ze zahraničních a v Čechách dosud neznámých zdrojů.
Ona sama se s Havlem seznámila ve svých dvaadvaceti letech v létě 1989 na proslulé chalupě na Hrádečku těsně před svou emigrací do Paříže a později s Havlem natáčela rozhovor do svého dokumentu o listopadu 1989. Podle jejích slov zásadně ovlivnil ji i osud její země. „První dvě třetiny filmu jsou plné dramatických zvratů, už z toho důvodu, že období mládí a zrání bývá často zajímavější než období sbírání plodů a pomalého mizení ze scény. Postavení Havla během revoluce, prezidentské období, odchod do důchodu završený natáčením filmu Odcházení, to bylo na filmu to nejtěžší, protože je složité reflektovat něco, co ještě máme v živé paměti," popisuje Sedláčková. Jak říká ve filmu sám Havel: „Jde o příběh ojedinělý, má rysy absurdity, pohádky, tragédie i komedie."
Tvůrci filmu se nesnaží prostřednictvím Havlova života zmapovat dějiny, ale vytvořit Havlův filmový portrét. Producenti se shodují, že Život podle Václava Havla vznikal také s myšlenkou oslovit mladší diváky a díky spolupráci s ARTE i zahraniční publikum. V plánu jsou tak školní projekce nebo uvedení filmu v Českém centu v New Yorku při příležitosti odhalení busty Václava Havla v Kongresu Spojených států amerických ve Washingtonu.
Život podle Václava Havla byl uveden také ve vysílání ARTE 16. listopadu 2014 v hlavním vysílacím čase pod názvem Vaclav Havel, un homme libre. Dokument vznikl v koprodukci České televize, ARTE, Alegria Productions, Negativu a Knihovny Václava Havla a za podpory francouzského Centre national du cinéma a Státního fondu kinematografie ČR.
(Česká televize)
Videa (1)
Recenze (84)
No tady je přepychově nablito, to je moc krásný! Jedná se o nadprůměrně zpracovaný dokument, který obsahuje spoustu zaprášenýho matrošu z videoarchivů. Jako průřezová záležitost plně dostačující dokument o jednom z nejodvážnějších Čechů historie. A měli by si ho vážit hlavně komouši, a to za to, že je po revoluci nezakázal (v lepším případě), za to, co mu dělali.... Update: Snižuju na objektivní 4*, protože hodnocení haterů už se jakš takš eliminovalo. 75% ()
Chybuje každý, zvlášť když někdo přijde k funkci, která do té doby byla nástrojem, který o demokracii v životě neslyšel. Ano, v poslední době (zejména v roce 2014) je patrná určitá skepse, hlasy dehonestovat bývalou hlavu státu jsou hlasité, ale rozhodně nepředstavují nějakou masovou ozvěnu. Takže každý takový dokument „dobrý“, i když je patrné, jak loni velmi zajímavá (Fair Play) Andrea Sedláčková zesnulého exprezidenta uznává a nekritický odstup holt schází. Havel byl rozhodně komplikovanější personou, snaha jít víc do hloubky je prakticky nulová. Jiskru to však místy mělo.. ()
Děkuju Andree Sedláčkové. Je třeba si připomínat, kdo má zásluhu na tom, že žijeme svobodně a jakého prezidenta jsme měli. Zaposloucháme-li se do jeho slov a srovnáme-li hloubku jeho myšlenek a celoživotní motivace, pak srovnání s těmi, kdo reprezentují naši zemi dnes, vyvolává smutek a znechucení. ()
Havel je pro mě člověk, kterému patří veškerá moje úcta.....Podle mě Havel stále vadí lidem, kteří ztrapňují sami sebe, i nás v očích jiných zemí. Když po něm přišel komouš převlečený za kamaráda Klaus a nakonec stalinistický vypitý dobytek zeman, tak proti nim má přímo svatozář. Zajímalo by mě, kolik zmrdů, kteří dali ODPAD tento dokument vidělo....Proberte se HAJZLI.... ()
Svižná jazda životom posledného česko-slovenského prezidenta. Dochované zábery buržoázneho synčeka, divadelného kulisára, dramatika, disidenta a nakoniec prezidenta sú komentované striedmo a vecne. Dokument okrem adorovania priaznivcami umožňuje i rovnako výživné čítanie pochybovačom. Veľa komentárov na čsfd vyčíta filmu slabý tvorivý vklad, iné zas hľadia na film optikou postoja komentátora k Havlovi na linke nenávisť - obdiv. Fakty prezentované filmom ukázali: 1. Havel ako kandidát na prezidenta na tlačovke dôrazne tvrdí, že vôbec nejde demontovať socializmus a už absolútne mu nejde o návrat zhabaného majetku. Sú to vraj len nenávistné lži neprajníkov. Obe „lži“ sú neskôr v dokumente ukázané ako pravdy. Takto už z úvodu fungovala u prezidenta jeho mantra o nutnosti poraziť lož a nenávisť pravdou a láskou. 2. Pri záberoch priamej voľby komentár hovorí, že všetci komunistickí poslanci zahlasovali jednoliato za Havla. Na záberoch jasne vidieť najmenej dvoch poslancov, čo ruku nezdvihli. Hlasovaniu predchádza otázka predsedajúceho: „Kto je za?“ Iste, mohli to byť ilustračné zábery, ale pri tak precízne pripravenom dokumente by som ich nečakal. 3. Havel sa rozčuľuje, keď mu vyčítajú, že časť ním zreštituovanej Lucerny predal akémusi podnikateľovi – ex agentovi ŠtB. Vraví: oni (myslí tým ľudí všeobecne) na mňa delegovali svoj strach a neschopnosť sa postaviť boľševikom a teraz si dovolia ma ohovárať. Tí, čo mali strach! V skutočnosti na Havla ľudia nič nedelegovali, jeho meno ako prezidentského kandidáta bolo dohodou politických hnutí s KSČ po uskutočnenom politickom prevrate. Nevolili ho zástupcovia ľudu, ale umelo vopred vybratí boľševickí páprdovia. 4. Citovaná časť listu z Havlovho väzenia (z knihy Listy Oľge) je tak odvážna a protirežimná (ubližujú mi tu veľmi a neustále), že v porovnaní so zozbieranými listami Magora z väzenia mal Havel asi nejaké zvláštne výsady, pretože Magorovi by akákoľvek negatívna úvaha, spomínajúca pomery vo väzení absolútne neprešla. Bol snáď VH väzňom inej kategórie? 5. Morálne úvahy o prezidentovaní ako službe ľudu nahradili, ako jasne vidieť, najmä cesty do zahraničia a nekončené potriasanie si rúk s politikmi. Našlo sa toho oveľa viac, len sa mi to tu nechce všetko vypisovať. 6. Najkrajšie sú časti s Dagmar Havlovou, skutočnou a hlavnou víťazkou zamatovej revolúcie. Naozaj nežnú vyhrala, oveľa vyššie ako ktorýkoľvek z vtedajších disidentov, revolucionárov či ich nohsledov. Takže: Happy end. ()
Galerie (5)
Photo © Ondřej Němec, Knihovna Václava Havla
Reklama