Papírová města

Už první slova mladičkého vypravěče – Věřím, že na každého čeká zázrak – vyšlou signál, že cynikové by měli vyklidit sál, jímž se za okamžik rozlije sladkobolná nálada dospívání. Do sousedství se právě přistěhovala rodina s holčičkou, jejímuž kouzlu kluk odnaproti propadne: na první pohled a navždy. Protože je jiná; miluje záhady. Navíc její noční výprava za sériovou pomstou, kdy jí mladík dělá řidiče, průvodce, důvěrníka i lokaje, působí dost dětinsky, třebaže některé typy odplaty nezapřou originální důmysl. Společně působí jako Bonnie a Clyde za časů nevinnosti včetně tance vysoko nad městem.Zkrátka Papírovým městům stačí typ zážitku „nic proti ničemu“, který se ve finále halí do nostalgie v duchu vzkazu Johna Greena: „Chtěl bych, aby diváci při odchodu z kina měli hlavu plnou vzpomínek na to, co obnáší být mladý a zamilovaný.“ (07.07.2020)

Jak moc úprimný nezávislák je, keď dokáže skandovať Pokemon? Jak sa to vezme. Tá neustála snaha byť ďalšou generačnou výpoveďou a la Perks of Being a Wallflower, tá hraje proti, ten obrovský odrb s Carou na plátne (ani ne 20 minút), ten hraje tiež proti. A hlášky, tie hrajú za. She was the girl monológ, gotta catch em all... akože: Nie som zrovna inteligent, ale mám tak veľké srdce. Príjemné (29.09.2015)

Jéé, to bylo roztomilý! Velký sorry za rádoby anglikanismy v tomhle komentáři. Dvě scény jsou naprosto luxusní cinematography záležitost, a myslím, že ve mně zůstanou hodně dlouho, minimálně teda aspoň jedna. Cast je skvělej (Nat a Cara byli rozhodně dobrá volba, zajímalo by mě, jak by vypadala Emma Blackery, ale Cara v úvodní sekvenci táhne dobře; Halston je luxusní volbička), soundtrack má koule, a samozřejmě nejvíc těší fakt, že takovejhle happyend potěší nejednoho milce evropskýho filmu. Hurá. Knížka měla ještě surovější ending, ve kterým vlastně nic nedopadlo dobře až na poslední slib, kterej ve filmu chybí. Ale film tak má trochu silnější pointu, si myslím, ačkoliv shocking value menší, spíš žádnou. Jinak ale těší obdobná výstavba jako v knize - tři části, každá trochu jiná, z nichž nejzábavnější je bezesporu ta první ninja-část, nejvíc vypointovanou ta závěrečná s road tripem a myšlenkou o tom, že představa je přestava, ale wrong cannot be right a že ideál není vždycky správnej. A že uvědomění si sebe sama a svých cílů a odpovědnosti vůči sobě i ostatním může bejt pro náctiletýho kluka před vejškou mnohem větší terno než honba za (možná) idealizovanou láskou. Kdybych byl stejně starej jako Q, volím stejně, kdybych měl znalosti kluka o deset let staršího, mrdám na to a zůstanu s ní, protože něco na tom fejku a pejpr townech fakticky je. But God, I wished I had this kind of adventure when I was eighteen nineteen. (03.02.2016)

Krásný příběh o tom, jak některé věcí mohou být obyčejně srozumitelné, i když se zdají být neuchopitelné a daleké. O tom, že život není žádná záhada, jen neustálé hledání, loučení a poznávání nového i ztraceného. Absolutně mě to dostalo, i když v hloubi jsem si vědom, že to nebylo nic tak výrazného. I tak mě ale atmosféra pohltila a příběh okouzlil, nemůžu jinak, než za 5, které dávám jen velmi zřídka :-) (17.11.2015)

V tomhle nenápadném a velice podhodnoceném díle je mnohem víc, než se na první pohled zdá. Není to jen plytký příběh dospívajících teenagerů, ale jen málokdo to dokáže pochopit, nebo si to jen připustit. Ačkoliv jsou určena především mladším divákům, jsem si jist, že ho ocení i některé starší ročníky, na jejichž životní osudy lze také docela lehce napasovat. Každý z nás se jednou hnal bezhlavě za snem, setkal se s někým úžasným, kdo jej ovlivnil na celý život, a pak zmizel. Snad je to celé o myšlenkách na to kým jsme, kam míříme a co vyplňuje náš život. Snad je to i o ztrátách, které v našich životech musíme podstupovat; rozhodnutích, která nás utvářejí. Zkrátka a jednoduše je to film, ve kterém se skrývají takové otázky a je na každém, jestli je v něm chce hledat a je ochoten jim čelit. Mám rád takové filmové perličky, malá překvapení, která pohladí duši, a tahle se stává jednou z mých oblíbených, ačkoliv musím přiznat, že závěr, který nebyl z těch naivně romantických, ale právě tak reálný a tak skutečný, jak jen může život být, nesla má křehká duše nadmíru těžce. Myslím, že si budu muset přečíst knižní předlohu. 90% (29.05.2019)