Odborný dohled nad východem Slunce

Vráťa Brabenec je masér a byl hlavním důvodem, proč jsem se díval, ač jsem si nedovedl představit, že mistr hraje někoho jiného než sám sebe. Toho samého si naštěstí byl vědom i režisér a film vystavěl na neherectví, obyčejnosti a lidskosti. To mu dle mého názoru klaplo a pomohl i černobílý formát. Trochu mě rušila ta epizodnost a nečekané střihy, ale při zpětném pohledu musím připustit, že to dalo filmu jakési kouzlo... Takže jo, dobrý nápad a milé zpracování. (07.04.2018)

Nakonec musím uznat, že se mi to líbilo. Ono také po filmu Musíme se sejít, který jsem viděl těsně před by asi člověk spolkl již cokoliv. Film zaujme ihned svojí nebarevností i formou vyprávění Vráti Brabence. Je to film o vysněné pomstě a o odpuštění. Už dávno to vím i z jiných příběhů i od jiných skutečných osudů. Ačkoliv se našla řada těch, co neodpustila a já to chápu, často se nejvíce ulevilo právě těm co odpustili a nikoliv těm gaunerům jimž odpuštěno bylo. Bohužel mi v tom vadí jistá nerovnováha, kdy oběť si vlastně musí pomoci sama, protože grázl zůstane grázlem a fakt nevěřím, že by se jich nějaké drtivé procento dalo na pokání, pokud vůbec někdo. A to ještě jen na základě něčího odpuštění. To funguje jen v románu Bídníci... Konec konců vidíme to kolem sebe. Estébák je premiérem ČR, bezpečnostnímu výboru má velet bývalá komunistická mlátička a můžeme pokračovat...Ne tato individua nemají páteř a rozeznají jen to jak velké koryto mají a zda by nemohlo být větší. Strašné. A tak těm perzekuovaným než se trápit asi opravdu nezbývá než dotyčnému říci: ,,Odpouštíme ti a teď běž do prdele! ''. Nezbývá než věřit na Boží mlýny. Sice melou pomalu, ale prý ještě pořád melou.. Tak snad... Snímek rozhodně stojí za vidění. Mně tam nejvíce vadily ty střihy. Ale na druhou stranu, zase to bylo něco jiného a celkem zaujmula i hudba. 3 lahváče. * * * (28.12.2017)

Nesedlo mi herectví neherectví Jiřího Vymětala, ale chyba by snad údajně mohla být ve mně a Vymětal to sehrál bravurně (říkala má paní). Leč, nezviklala mě. Nebýt jeho - chlápka s knírkem, hodnotil bych možná i líp. Jasně, tohle nebyl žádnej velkej biják, ale on se tak netvářil, a ani se jím nechce stát. Pavel Göbl ho natočil za půl miliónu korun ve třech lidech (režie, kamera, zvuk) v průběhu 14 dnů. Do kina s tím prý nechce, vystačí s tím, že to uvidí pár lidí, kteří o to budou mít zájem. A i tento nezvykle skromný přístup se jistě pozitivně odráží v mém hodnocení. (31.07.2015)

Docela obyčejný příběh o několika docela obyčejných lidech. Umělecky dobře provedené, skvělá hudba, příjemně se na to koukalo a občas jsem se i zasmál. Mně osobně na tom ale vadila ta neustálá strojenost a nepřirozenost dialogů - jako kdyby to přímo četli z papíru. Jo a taky tam snad v každé scéně někdo kouřil, až mi to přišlo jak reklama na cigarety. :-) S takovou, chlapci, ten barák opravit nestihnete. 60% (01.10.2014)

Prečo si po ovdovení jeseň života nestrihnúť v svojpomocnom mužskom triu, čo sa poskladá na kúpu zánovného domu a auta? Namiesto očakávaného, nudne-otupne šikanózneho domova dôchodcov. Na scéne je ale aj druhý plán. Pomstiť sa eštébákovi, ktorý každému z trojice dedov roky pil krv. Mužské predstavy potreby naplnenia spravodlivosti naruší prostitútka, ktorá sa k trojici nasťahuje. Pomalé tempo plynutia, čiernobiely obraz s 60 odtieňmi sivej a opakujúce sa zábery opustených sídiel a fabriky trefne symbolizujú jeseň života. Hudobná zložka príliš k filmu nesedela. Mladícke hippie popevky, otrasná adaptácia piesne "Koupil som si francovku" a pár hluchých scén znižujú hodnotenie na mierny nadpriemer. Naopak Brabencove dialógové sentencie a komentáre sú crème de la crème Sunrise Supervising. (23.07.2020)