Legenda o drakovi

Po prvním zhlédnutí jsem si říkala, že je to tak na tři hvězdy. V podstatě filmu nic nechybělo, herci hráli co měli, drak vypadal skvěle, příběh byl hezky vystavěn... Jen se mě to nějak nedotklo. Emočně mě to nechávalo chladnou. O několik dní později, vlastně ani nevím proč, jsem si film pustila znovu a tentokrát jsem z něj měla úplně jiný pocit jak poprvé. Příběh hlavních hrdinů, jejich vzájemné poznávání, přátelství a následný přerod v lásku... Bylo to tak citlivě a příjemně podané, že jsem tomu propadla. Chemie mezi hlavními aktéry zafungovala bezvadně a na oba se moc hezky koukalo. Marija působí přirozeně, krásně a hrozně něžně. A co si budeme... Matvej je moc hezký chlap a navíc ty břišáky, že? Na film se ráda podívám kdykoli znovu. (03.01.2024)

Příběh se výborně rozjel, měl spád a už jsem to viděl minimálně na čtyři hvězdičky a najednou se z výborné pohádky stala Modrá laguna, která se vlekla hlemýždím tempem, zatímco se ústřední dvojice procházela po ostatcích hrdinova prapředka a vedla existenciální rozhovory, které mě deptaly. Závěr filmu svým spádem navázal na jeho začátek, tak proč byl střed tak strašně nudný? Po závěrečných titulcích bych snímek ohodnotil za 2*, ale vzhledem k českým hrůzám, kterým jsem byl v posledních dvou dnech vystaven, jsem zvedl hodnocení na 3*. (26.12.2016)

Škoda, že jsem se na tuhle pohádkovou fantasy nepodívala už o Vánocích, byla totiž mnohem, mnohem lepší než všechno, co nám v tu dobu předložila Česká televize (a navíc jsem se na ní nemusela finančně podílet). Tohle jsou přesně ty okamžiky, kdy zapomenu, že jsou Rusové národ, který si za posledních cca sto let zcela sám a dobrovolně (tj. sua sponte) úplně zničil celou svou elitu, a naopak si vzpomenu, jak stateční kdysi byli ti, již se (ve 13. století) snažili postavit a vybudovat hráz mongolskému vpádu. No a jelikož si jako prince (ať už Konradina nebo toho dračího, i když byl to tady vůbec princ? ;-)) představím jako něco mezi Areem Ludovisi a Apolónem Belvedérským, tak toto se tady tvůrcům skoro povedlo (byť takový Télemachos v Odysseovi vypadal ještě o malinko lépe a přiznávám se k tomu zcela dobrovolně, i když nejsem přesně ta cílová skupina, o níž píše kolega flanker.27). Začátek mi připomněl staré slovanské legendy a ve mně se, někde hluboko v mé mysli ozvalo cosi, co si nepamatovalo, jak dlouho mám srdce na západ či severozápad od našich hranic a kvůli čemuž jsem si příliš nelámala hlavu ani nad logikou příběhu (např., že ta dlouhá doba k byla v české verzi pouhé dvě generace; a kolegyňko Jezinko.Jezinko, víš ty jaká musela být úmrtnost kojenců bez maminek!? ;-)), natož abych přemýšlela nad reálným základem příběhu (to jsem začala až teď), zda to celé mohlo mít původ u Vikingů a co za Igora knížete na Rusi to vůbec mohlo být…(jestli např. tento předek královny Kunhuty), protože tady to není o historii (i když jak plyne z mého komentáře, já ji nakonec dostanu fakt všude), tady to bylo především o vizuální stránce a ta byla po všech stránkách moc povedená. A co na tom, že najdeme kus Krásky a zvířete, kus Modré laguny a něco z Jestřábí ženy i malinko z ruských bylin, co na tom, že v tom nelze shledat nic původního... Mně se to celé líbilo a moc. PS: A celé mě to utvrdilo v tom, že SPOILER tv prima opravdu neumí psát obsahy k filmům (Mira by musela být úplná trubka, je jí to celé jasné o dost dříve) a vyzradit její lásku k dračímu princi před tím, než se setká s Igorem, je taky úplně pitomý, neboť teprve během návratu Miry je jasný, jak se věci mají... KONEC SPOILERU (23.01.2017)

Dračí princ (kde na toho prince překladatel probůh přišel?) je napříč všemi žánry, do nichž zasahuje, s malou převahou spíš holčičí než klučičí film. Ne svým příběhem, ale ztvárněním boje zvířecí a lidské podoby draka, zejména ve chvílích, kdy se Arman přiblíží k Miře. Při záblescích ostré bílé barvy ve tváři (a na osvaleném těle - ženy uznale kývnou, muži zhusta pronesou něco o posilovnou nahoněných buzerantech) si člověk vzpomene na všechna ta Stmívání, Svítání a kdo ví jak se ty další díly vyprávěnky o upírech jmenovaly. Co nebylo "romantická fantasy", ale jen "fantasy" či "ruské byliny" bylo výtvarně vydařené, po stránce příběhu bez větších trhlin (až tedy na nedořešenou otázku množení, konkrétně tu - když drak měl mládě, k čemu bral další nevěsty, případně jak to, že neměl mláďat víc?) a navíc byl film obdařen neokoukanou východní exotikou, která je velmi sympatická. (01.01.2017)

Existuje pět fází vyrovnání se se smutkem (popírání, vztek, smlouvání, deprese a smíření). I když by se to dalo aplikovat i při hodnocení současné úrovně (nejen) ruského filmu, já si při sledování Legendy o drakovi vystačil s trojfázovkou. A to v pořadí: rozčarování, smíření se a odpuštění. Prvních dvacet minut jsem byl velmi rozčarovaný. Opět smrtelně vážně se tvářící a superpředvidatelné fantasy, potažené digišedí. Homo bookinga nutně musí napadnout, proč ti rusové blbnou s vymýšlením "nových" fantasy příběhů a nehrábnou do ruských bylin a nekonkurují Ironmanovi a ostatním americkým kašparům postavami, které jsou tak skvostně přepálené, že je vedle nich cpt. Amerika trapný instruktor pilates. Ilja Muromec, Dobryňa Nikitič, Aljoša Popovič... každý by zasloužil celovečerák a pak týmovku. Neee, místo toho je tady unylý příběh o unášení pannen drakem. Paradoxně se to ale zlepšilo od chvíle, kdy se z fantasy stala romance na ostrově. Tvůrci to trochu rozvolnili, občas žertík a ona ani ta romantika člověka nezabije...zvlášť, když se herci povedli... . Takže když jsem se smířil s tím, že se žádná akční fantasy řež konat nebude, začalo to být snesitelné. V českém dabingu, podotýkám. Nu a co finále? Kdyby se pořádala olympiáda v psaní předvidatelných scénářů, tak by družstvo DDD zvítězilo i bez použití zakázaných látek. Ale...já jim odpouštím. A ani nevím proč. Možná mi zkratovaly mé cynické obvody a nemám chuť být zbytečně kritický, protože je to jen bezelstně romantická pohádka s fajn postavami i herci. Víc humoru a 4* bych dal bez váhání...takto jen blýskavé tři. (31.07.2020)