Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Hrdinou francouzské filmové komedie je šarmantní muž v nejlepších letech, který má slabost pro každou pěknou dívčí tvář a pro vidinu nového milostného dobrodružství je ochoten zapomenout na své povinnosti, rodinu i přátele. Jmenuje se Eduard Choiseul, je klavírním virtuosem a má neobyčejně komplikovaný soukromý život. Vinou své slabosti pro ženy se totiž ocitá v postavení permanentního štvance. Jeho současná manželka Marie-France samozřejmě už dávno prohlédla svůdníkovy lži a předstíraná koncertní vystoupení a dlouho vše snáší s obdivuhodnou trpělivostí. Jednoho dne však ustavičně uspěchanému muži pohrozí, že i ona by si mohla najít milence. To sice probudí Eduardovu žárlivost, ale nijak to jeho chování nezmění. Po zralé úvaze se sice rozhodne upevnit poněkud chatrné manželství, ale profesionální závazky překazí dovolenou v luxusním domě na mořském pobřeží hned v zárodku. Eduard musí odjet na koncert do jistého venkovského zámku. Tady se setká nejen se svou dávnou přítelkyní Suzanne, ale také s její vnučkou Valentinou, jejíž půvaby mu zcela učarují. Je rozhodnut opustit ženu, zrušit plánovaná vystoupení a odjet s dívkou do USA. To je ale poslední kapka pověstného poháru (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (21)

Oskar 

všechny recenze uživatele

Velké zklamání. Je mi líto, ale od francouzské komedie v režii deBrocy a podle scénáře Michela Audiarda, nota bene s "Angličanem mezi Francouzi" Rochefortem, jsem prostě NĚCO čekal. A dostal jsem následující: Pracovně vytížený hrdina musí dělit volný čas mezi několik žen. Hm. Už se smějete? Tak vidíte. Jako výchozí situace to není špatné, ale chtělo by to nějakou pořádnou komplikaci. Ve druhé polovině je sice zaděláno na něco ve stylu staré české komedie Muži nestárnou, ale vyšumí to do ztracena a zase nic nepřijde. Špatný film to není, ale moc zábavný taky ne. 40% ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Jean Rochefort tam od začátku lítá mezi těma svejma samicema jak hadr na holi, ale samozřejmě ženskou a tramvaj nikdy nedoběhneš, takže přibývá výser za výserem a divák se skvěle baví. Film obsahuje všechno co máme na sladkých pusnkách z Francie rádi, skvěle napsaný dialogy, situační humor, dobře zahraný party, jen scénář jako celek mě přišel moc urááá. ()

Reklama

sud 

všechny recenze uživatele

Příjemná, typicky francouzsky ztřeštěná komedie. Skvělý příběh klavírního virtuosa, který již není nejmladší, ale stále má šarm a v jeho náručích omdlévá nejedna krásná žena. V hlavní roli zde sice válí Jean Rochefort, většinou představitel menších rolích, ovšem ostatní mají velice málo prostoru a jsou spíše malými figurkami. Tvůrcům filmu se povedl výběr žen (každá by stála za hřích :-)) a taktéž režisér Philippe De Broca odvedl slušnou práci a stvořil komedii, jejíž humor bude vždy aktuální. Žádný zázrak, ale příjemný relax to je. 65%. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Virtuózní klavírista Eduard se coby věčný a nenapravitelný záletník ocitl ve fázi, kdy si už ani své velké chvíle s milenkami a dalšími ženami či přátely příliš nevychutnáva, neboť během většiny dejchanků je zároveň nucen je přerušit kvůli vyřešení záležitosti svých dalších vztahů. Nehledě na to, že takhle vypjatě probíhá i většina jeho uměleckých a pracovních činností. Film s pevnou strukturou podobnou hudební symfonii je komponován jako velmi hořká bilance hlavní postavy, jejíž minulost se nám odkrývá ve vzpomínkách prohozených při opětových setkání se všemi zásadními ženami Eduardova života, kdežto vedle jemné dávky humoru a jisté nostalgické nálady na povrch zároveň i vyplouvá jistý smutek s poznáním a Eduardovým uvědoměním si „tragiky“ svého života (přímo symbolická je v tomto směru scéna, kdy si Jean Rochefort coby Eduard po spatření své nejstarší přítelkyně prohlíží svůj obličej v zaprášeném a pošpiněném zrcadle)... a celou tuto pouť směrem od vrcholu přes bilanci na dno samoty a odtud zpátky k novému štěstí a naději pravidelně doprovází hudba starých klasiků.                        *** Neměl jsem prakticky žádná očekávání, Záletník od Yvese Roberta na podobné téma a také s Rochefortem v hlavní roli mě příliš nenadchl a tohle má zde navíc mnohem nižší hodnocení. Nebýt toho, že si zrovna už týden dávám filmový maratón tvorby Philippa de Brocy, asi bych Sukničkáře úplně vynechal nebo ještě dlouho obcházel. A to by byla škoda, vzhledem k tomu, jaký (minimálně pro mě) výborný film se z něj vyklubal, hned úvodní titulky na pozadí zkoušky orchestru a scéna z hudebního studia s filharmonií dávaly tušit, že půjde o zážitek. A fakt že jo. Při tom jsem se dost obával, aby se tady De Broca příliš nevykrádal, protože film o přelétajícím sukničkári natočil už 4 roky před tím s Belmondem v Nenapravitelném a poprvé ještě dalších 13 let před tím s Casselem ve Šprýmaři. Ale ono při tom vůbec ne, pomaloučku stárnoucí (a určitě i zrající) De Broca oprášil zase po čase svoje oblíbené téma, aby stvořil na něj zase jeden film v úplně jiném stylu, než před tím, a výsledkem tentokrát k mému překvapení nebyla žádná ztřeštěná nebo absurdně stylizovaná hříčka, ale spíše odlehčený dramatický příběh ze života. Film i přes komorní styl výborně šlape, dokáže vedle pobavení nejednou taky přivést k hlubšímu zamýšlení a oslovil mě přesto, že věkově jsem hlavní postavě pořád na hony vzdálen. [90%] ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

Nevím, jestli šibalský úsměv stárnoucího Jeana Rocheforta ospravedlní skutky, které jeho postava činí. Když ale odhlédneme od morální stránky, jde o svižnou komedii, u které se nudit v žádném případě nebudete.. Když vás bývalá žena nenahání, protože ví, že vás zrovna hledá ta současná, a vy jste zatím u nové... EDIT po zhlédnutí s původním dabingem: Frej ve druhém je dobrý, Schánilec v prvním taky. Ale ostatní hlasy a obsazení v původním jsou prostě zajímavější (Bohdalová, Lábus, Sejk, Moravec). ()

Galerie (12)

Reklama

Reklama