Sváteční vyjížďka

Bezstarostná jízda po italsku ve skvělé interpretaci Vittorrio Gassmana a Jean-Louise Trintignanta (tehdy ještě v počátcích své strmé herecké kariéry a to nejenom ve Francii) neztratila ani po letech nic ze své bezprostřednosti a zajímavosti, ba právě naopak. Děj není zdaleka až tak podstatný, i když krásné italské lokace, spousta překrásných žen i zajímavých aut nejsou samozřejmě nedůležité. Nejdůležitější je však krásně znázorněný vztah dvou zpočátku absolutně povahově potikladných ústředních představitelů. A ten dvoudenní vývoj vzájemného vztahu i vzájemné "ovlivňování" povah i životních priorit je ve filmu ukázáno moc povedeným způsobem, na němž mají kromě režiséra dva ústřední herečtí představitelé opravdu lví podíl. Starosti si může dělat jen divák, ať už v průběhu projížděk, tak i při přemýšlení o jejich povahách. (30.08.2019)

I po bezmála padesáti letech a poškrábanou kopii, stále svěží a vtipná záležitost nekorektní politicky i jinak. Dabing Václava Vosky na zážitku z černobílého snímku přidává i nostalgii. Jako bych seděl s babičkou u filmu pro pamětníky. Ale jsem v kině, v kině Ponrepo. Co víc? Nečekaně příjemná road-movie s koncem ostrým jako rezavá břitva. ► 90%. Tak jedem za Němkama. A fofrem! (15.10.2008)

Drsna komedia, ktora sa nic nehra. Tak to mam rad, i komedie musia byt tvrde - take Richardovky su samy o sebe dost drsne filmy. makka komedia je naopak Klec Blaznu 1978 tusim. Vittorio PlynovyMuz /Questi Fantasmi/ vytiahol mladeho sympatickeho Trintignanta na blaznivu a zdanlivo bezcielnu jazdu napriec Talianskom 60. rokov. Ja sam som uz stretol typy chlapcov, ktori sa spravali ako Vittorio - a musim napisat, ze z tych dvoch bola sympaticka buddy dvojka. Ovsem, komedia je to drsna, hlavne od polky som vedel, ze nieco skarede sa chysta - priamo to viselo vo vzduchu : 89 % (19.09.2020)

Určitě každý z nás se někdy cítil podobně jako Robert. Protože suverenita, bezuzdná drzost až sprostota v životě většinou slaví úspěch. Potkal jsem v životě hodně lidí, jako je Bruno. Tři za film (jsou tam pěkný holky), a jedna navíc za původní dabing, který ČT vytáhla (tleskám, jen tak dál). Vittorio Gassman a Jean-Louis Trintignant - bravo! (27.08.2019)

Skvělý film, v němž ani tak nejde o děj (ten je zde navíc velmi jednoduchý a šel by shrnout do pár vět), ale o jeho postavy, o to, jaké jsou a co vnitřně prožívají. Bruno i Roberto jsou oba psychologicky velmi zajímaví a scénář si dává velkou práci s jejich vystižením, a v případě Roberta i vývojem - Bruno vtrhne Robertovi do života a doslova mu ho obrátí vzhůru nohama - aby šťastný Roberto (který je zpočátku z Bruna rozmrzelý a chce ho opustit) - nakonec Brunovi 3 minuty před koncem snímku vděčně oznámil: "S tebou jsem prožil nejlepší dva dny ve svém životě. Vážně!" Načež následuje to, co následuje, a mně osobně závěr tohoto snímku trochu mrzí, protože ho považuji za předvídatelný a vytušil jsem ho už krátce po jeho začátku. Přesto se mi ten film velmi líbil - navzdory svému stáří na mě působil nečekaně "moderně", bavily mě atraktivní lokace, jimiž herci projížděli, jakož i hojný výskyt krásných žen a úchvatných starých aut - celkově mi těch 105 minut prostě skvěle uteklo a jsem vděčný, že jsem se o téhle italské retro libovce dozvěděl. (27.01.2018)