Hostinec „U kamenného stolu“

Pokud bych měla vybrat film, z něhož jsme doma citovali nejvíce vtipných replik, neváhala bych. Poláčkův román dovedla skvělá režie a excelentní herci k vizuální dokonalosti. Snímek je ukázkou toho, že i v jednoduché výpravě lze natočit skvostnou komedii, je-li k dispozici kvalitní předloha a mimořádné herecké osobnosti. Každá z postav byla jiná a velmi výrazná, měla svůj prostor a individualitu. Je těžké někoho vyzvednout, protože i epizodní role byly ztvárněny s mimořádným nasazením. Je to jednoduché, lidské a zábavné s pohodovou prvorepublikovou atmosférou. Chtěla bych žít v té neuspěchané době a je mi moc líto, že se Karel Poláček natočení svého díla nedožil. Taky by se mu to líbilo. (27.04.2013)

Ojedinělý film dovádějící onu zvláštní atmosféru meziválečných a protektorátních filmů až nad hranici dokonalosti. Beneš, Hrušínský, Šejbalová, Šlemrová, Plachý, Neumann jsou naprosto dokonalí. Ovšem to malé lidské drama, které předvádí Saša Rašilov, se zarývá opravdu hluboko pod kůži. Navíc po dlouhé době jsem zde viděl rovnocenné a na sobě závislé partnerské dvojice. To všechno podkresluje velmi příjemný hudební doprovod. Tehdejší kritika si filmu nevšimla a odsoudila ho jako buržoazní přežitek. Jsem rád, že se k těmto přežitkům mohu hrdě hlásit a neustále vracet. (16.11.2003)

Hostinec "U kamenného stolu" patří mezi nejlepší české veselohry, které byly natočeny po 2.svět.válce. Nejen, že se podařilo režisérovi Josefu GRUSSOVI dokonale ztvárnit román Karla Poláčka, ale vybral báječně i všechny představitele filmových rolí. Nemám výhrady vůbec k ničemu. Je to tak úžasný film, že se na něj můžete dívat a dívat a chechtat se a chechtat se. Film byl natočen v r.1948 a myslím, že byl jeden z posledních, kde se ještě "nesoudruhovalo" a "nečestpráčilo". (21.09.2007)

Jestliže je Poláčkův Hostinec považován za jeden z nejlepších humoristických románů vůbec, film jej má a musí následovat. Proč? Zachovává totiž s obdivuhodnou bravurou všechny atributy Poláčkova díla, přitom je ale svrchovaně autentický a moderní zároveň. Není to žádná amorfní literární pieta, naopak. Ozývá se v něm výsměch maloměstské šedi a stereotypu, ale současně je oslavou krásy a kouzla lidského mládí. Výtečně rozehraná partie elitních zástupců českého hereckého Olympu potom dává příležitost k plynulé souhře mezi starší (Šejbalová, Šlemrová, Rašilov, neodolatelný Neumann, Plachý) i mladší (Hrušínský, Beneš, Chvalina, Špidla, samozřejmě obě Dagmary) generací, přičemž některé dialogy či repliky se díky tomu navždy zařadí do jakési kolektivní paměti národa. Dílo vracející se do dob (ne)dávno minulých, rýsujíc před diváky hravou atmosféru ospalého lázeňského městečka vytrženého z letargie nečekaným manželským rozkolem, vzbudilo negativní ohlas především u tehdejší (komunistické) kritiky, která film jednomyslně sepsula jako nepatřičný odkaz minulosti. Že nebyla v právu, je zřejmé. Filmový Hostinec je jednou z posledních svobodných vzpomínek na zlaté časy masarykovského Českoslovenka v době, kdy byl Masaryk a prvorepublikový status quo určen k okamžité likvidaci. (05.10.2008)

"Ó ženo, tvé jméno je faleš!" pronáší rozevlátý umělec Bene Mertens (Magister Kelly z Pekaře) v jedné z nejtypičtějších veseloher starých časů. Majitelka hotelu Šejbalová v roli nevěrné fuchtle, která jí mimochodem opravdu sedí, prchne s tímto umělcem za hranice všedních dnů, opuštěný manžel propadne melancholii, a hotelu se ujmou synovci Hrušínský a Beneš. Co z toho vzejde již není příliš podstatné, neboť děj a zápletka jsou vskutku podružné. Jde zejména o pocit, který z tohoto filmu čiší. Že to prostě nemůže špatně dopadnout. Lehkost, vzdušnost a nadsázka je mottem každého okénka snímku a na téhle vlně je sakra příjemné alespoň chvíli plout...90% (22.05.2011)