Solino
Režie:
Fatih AkinScénář:
Ruth TomaKamera:
Rainer KlausmannHudba:
Giannos AiolouHrají:
Christian Tasche, Barnaby Metschurat, Tiziana Lodato, Antonella Attili, Moritz Bleibtreu, Patrycia Ziolkowska, Francesco Fiannaca, Hermann Lause (více)Obsahy(2)
Stejná krev je spojovala, stejná žena je rozdělila! Německý film o bratrství a síle odpuštění. Film režiséra tureckého původu Fatiha Akina nás tentokráte přenese z půvabného italského venkova do průmyslového Německa. V šedesátých letech se Romano Amato, jeho žena Rosa a synové Giancarlo a Gigi rozhodnou odejít z italského městečka Solino do Duisburgu. V nepůvabné průmyslové oblasti otevírají první pizzerii. Podnik začíná vzkvétat a oba synové si zvyknou na pohodlný život v Německu. Uběhne deset let. Matka Rosa nehledí na své zdraví při dřině v pizzerii. Otec Romano se stará o „společenské kontakty" a z chlapců vyrostou mladí muži. Oba jsou naprosto jiní, a přesto se zamilují do stejné dívky. Křehký umělecky nadaný Gigi těžce nese, když mu protřelejší Giancarlo „sebere" lásku doslova před očima. Rodina se rozděluje, Gigi se vrací s nemocnou matkou zpět do rodného města. Zamiluje si italský venkov, začne nový život. Natočí první film a potká svou tmavovlasou kamarádku z dětství. Tak uplyne dalších deset let. Setkání bratrů po dlouhé době vyplaví staré bolesti a rány. Všechno má však již příchuť zralosti, moudrosti a odpuštění. Režisér Fatih Akin tu řeší své věčné téma emigrantství do jiné kultury spíše okrajově. Je to spíše film o dozrávání, soudržnosti rodiny a bratrské lásce. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (44)
Ďalší skvelý Akinov film. Páči sa mi s akou bravúrou sa pohral s jednotlivými postavami. V úlohe matky sa úžasne zaskvela Antonella Attili. Užíval som si jednotlivé obrazy ako hrozienka v bábovke. Sledujúc ani nie tak filmový príbeh ....ale ako sa vždy - odveký vzťah dvoch povahovo rozličných bratov - v danej situácii držal ...vyvíjal ... a mám dojem, že keby ten film trval ešte o pol hodinudlhšie ... zase by to neskončilo ako teraz ... sľubným podaním si rúk :). Jedine čo banujem, že v tom filme neboli originál talianskedialogy medzi hlavnými protagonistami a len nemčina ...a to neviem, či som mal špatnú kópiu, alebo naozaj v originaly taliančina nebola. Napriek tomu ... druhý Akinov film kde dávam 5 b. ()
Fatih tentokrát věnoval film italským gastarbeiterům. Silné rodiné drama, se skvěle zahranou bratrskou dvojcí, plné vůně pizzy, pasty, porůří i italských pláží. Akin má opět příběh pevně v rukou a svěle vede herce, bezproblémů se vyrovna s náročnější výpravou (několik dobových etap) a tradičně staví na dravé ruční kameře. Žel první hodinu se rozjíždí poněkud pomaleji a nezvykle málo agresivně, zjevně chtěl zdůraznit italskou nit, ale vzhledem k tomu, jak se chytne v druhé půli, je to trošku nepatřičné. Takže není to nejlepší Akin, ale stále vysoko nad průměrem a dostatečně zajímavý pro diváka. Gigi a Giancarlo odejdou s rodiči z Itálie do Německa za prací a světlou budoucností, žel nic nejde samo, obzvlášť když rodina nedrží pohromadě tak, jak by měla... 80% ()
1964 ještě doma v Itálii. Po otcově-dědečkově smrti směr Německo. Duisburg. Země zaslíbená, nebo spíš byt zaslíbený? S WC na chodbě, bez bidetu! Cibule je malá, artyčoky nejsou. Otec si nechce špinit ruce. Matka vymyslí pizzerii, Solino. Otec neplatí nájem a účty, zato koupí televizi. Ty hákové kříže mne fakt dostaly. Nápad s kolejemi bezvadný. Zlodějem spony ovšem druhý z bratrů. O deset let později pizzerie už zavedená. Gigi i Giancarlo oba pracují, jeden stále krade. Konkurence roste, zlatá mládež si užívá. Přistižení není nejpříjemnější. Trik s dědečkovou fotkou vtipný. Ale kufry jsou sbaleny. Gigi stále za malého hloupého bratra. Giancarlo ten protřelý. Krádež kamery vyústí nečekaně. Další sbalený kufr už není chlapců. Když je bratr hajzl, těžko něco dělat. Ukrást identitu je tak jednoduché. Otec není o moc lepší a zase je to na Gigim. „Jdi si žít svým životem,“ říká matka. Zvláštní film, takové Kaino-Ábelovské, vzbuzující emoce. Včetně Gigiho prvního a posledního filmu. ()
Solino je rozhodně pěkný film, ale neoslinil mě tak, jak jsem očekával. Sice jsem byl vtáhnut do děje, ale ne natolik, abych se věnoval jen televizi a v půlce filmu si nezačal dělat čaj. Nemyslím ten pytlíkový, ale sypaný, který se musí zalít vodou o určité teplotě a danou dobu louhovat. Pár minut jsem se filmu moc nevěnoval s pocitem, že o nic důležitého nepřicházím. Možná byl problém v tom, že postavy bratrů byly moc ikonovité. Přehlížený bratr parchant, kterého občas nenávidíme a občas ho litujeme vs snaživý úspěšný sympatický bratr, kterého mají všichni rádi a plní se mu jeho sny. Zas tak černobílé to sice nebylo, ale zanechalo to na mě takový dojem. Přesto je Solino kvalitní film a jsem rád, že jsem ho viděl. V tomhle případě to stačilo jednou, ale nenechte se odradit na první pohled zdrcující kritikou. **** jsou v tomhle případě opravdu poctivé. ()
Fatih Akin je můj nejoblíbenější současný německý režisér. Jeho stěžejním tématem jsou život a trampoty přistěhovalců v Německu. V Solinu toto téma bravurně kombinuje s poctou italské poválečné kinematografii. Za pomocí úžasného filmového jazyka, který stojí na brilantní schopnosti Fatiha vyjadřovat se obrazem a na jeho dramatickém nadání, přináší rafinovaný příběh dvou bratrů v Německu žijících Italů. Solino vypráví o jejich vzájemném vztahu, vztahu k rodině, k ženám, filmu, o jejich dospívání a životě v cizí zemi. Způsob jakým k nám pak Fatih Akin skrze plátno v případě Solina hovoří mi evokuje např. Feliniho AMARCORD. Příběh je nám vyprávěn s neuvěřitelnou lehkostí, úžasným humorem, zároveň však vypráví i o strastech a to mu spolu s dobře napsanými postavami dává na uvěřitelnosti a autentičnosti. Fatihu Akinovi se podařilo natočit opravdu krásný film, který však není kýčem. Mám tento film moc rád a dle mého názoru patří k vrcholu současné evropské kinematografie. ()
Reklama