Tohle je náš svět

Tématika je mi úzce blízká, ale ruku na srdce - kdo občas nezvažuje opuštění systému a jeho hodnot a návratu do náruče matky přírody. Zde se konfrontují dvě strany mince, do extrému vyhnaný životní styl uprostřed lesa s konzumní klasikou emerické společnosti. K tomu se zamíchá i práva na výchovu dětí "panny" i "orla" těch pomyslných stran mincí. Je na divákovi, aby vynesl ortel (a nebo nesoudil vůbec). (22.10.2016)

Tenhle film od léta provází pověst naprosto skvělého snímku. Matt Ross natočil opravdu dobrý film, který bych ale úplně nepřeceňoval. Je to klasický americký indie film, jako dělaný třeba do nějakého filmového klubu na ČT. Spousta lidí na něm oceňuje rozsah problematiky, kterou řeší a jak se s ní potýká. Při vzpomínce na český dokument Stále spolu mám ale trochu pochyby o tom, jak moc realisticky se k tomu Captain Fantastic staví. Stále spolu je, co se týče úvodního rozehrání prostředí a postav téměř identickým a realita ukazuje, že to, co se v Captain Fantastic jeví jako úsměvné, může být v reálném životě naprostou tragédií. 7/10 (09.11.2016)

Nechapu ten obcasny nekompromisni hate, ktereho se tomuto filmu dostava. Pravdou je, ze tolik tech indie filmu nakoukanejch nemam, ale tohle me prislo naprosto... jaky je to slovo... uz vim, fantasticky. Clovek s tim modelem vychovy nemusi souhlasit, ale film se ho ani nesnazi presvedcit. Prave naopak, chvilema scenar hodne silne kope za druhou stranu barikady. Me to sedlo jako dlouho zadnej film. Originalni, zabavny, sebejisty, podnetny, nezapomenutelny. 9/10 (09.02.2017)

Za mých časů bývala Addamsova rodina komedie. Cynismus ale stranou, protože tohle je natolik zvrácený midcult, že je třeba vyjmenovat několik jeho zkázonosných aspektů. Primární je to strašlivé pokrytectví, v jehož jméně se film tváří jako anti-mainstreamová alternativa, ale využívá prakticky veškerých prostředků na to, aby oslovil to nejširší obecenstvo včetně toho nejposlednějšího ňoumy vzádu v sálu, pro kterého je jinak většina snímků ze Sundance feťácká nuda o ničem. Film si totiž pečlivě hlídá délku jednotlivých scén, aby náhodou nezačal nudit, několikrát demonstruje glorifikovanou odlišnost cashovic rodiny skrze jídlo, permanentně rve jako důkazy nadřazenosti do popředí přechytračelé děti a co je hlavní, neumožňuje protagonistovi vnímat své pochyby od nikoho jiného než od něj samotného. Tenhle diskutabilní aspekt však není nikdy zúročený vůči němu kriticky, ale pouze melodramaticky. Vnímat jej jako nebezpečného, idealistického blázna, který si přese vše zaslouží svou pracovitostí a přesvědčením naše uznání, a tedy vyvolává provokující ambivalenci, nelze, protože přes polovinu stopáže plní roli mesiáše a film mu dává za pravdu, protože mu do cesty vkládá pouze takové překážky, na kterých může demonstrovat svou pravdu. A to až do takové míry, že v důsledku izolace traumatická zkušenost s první láskou jeho osmnáctiletého syna je provedena jako humorná roztomilá scénka, jedna z mnoha barev jejich nespoutané jízdy Amerikou. Zdánlivě zajímavý koncept post-hippie komuny v reakci na konzumní společnost je tak rozmělněn na břečku témat, o kterých si budou povídat maminy nad regálem s fair trade potravinami s přivinutým dítětem na prsou a třemi kreditkami ve vyšívané tašce s peruánskými motivy. (01.11.2016)

Velmi pěkný film, který by měl v létě celkem bez problémů zafungovat - tenhle výběr se myslím Aerofilms hodně povedl a věřím, že své diváky si tento film najde. Je tam humor, dojetí i několik překvapivých zvratů, Viggo Mortensen v hlavní roli je výborný a obsazení dětských rolí se taky povedlo; v kombinaci s atraktivními lokacemi a poutavým dějem je to zárukou toho, aby si to udrželo pozornost celou dobu (i když mně osobně ten film přece jen přišel trochu dlouhý a místy jsem se neubránil lehké nudě - možná by to trochu zkrácení sneslo). Při sledování CAPTAIN FANTASTIC (btw. z filmu jsem nepochopil smysl jeho názvu) se člověku samozřejmě na mysl okamžitě dere vzpomínka na loňský dokument Stále spolu, který je tematicky velmi podobný - i v něm vychovává fousatý autoritářský chlapík svou početnou rodinku stranou civilizace, aby ji uchránil před jejím "zhoubným vlivem", což samozřejmě vyvolává řadu komických i dramatických situací při konfrontaci s "vnějším světem" - oba filmy se jistě srovnání neubrání (do kin je ostatně uvedl stejný distributor), ačkoli jeden je dokument a druhý hraný film, ale to nakonec ničemu nevadí. Film Matta Rosse je v podstatě zcela jiný než dokument Evy Tomanové, a vyvolává v hlavě úplně odlišný druh otázek - a ať už je člověku postava Bena (otec) sympatická či nikoli, asi jen málokoho nechají jeho výchovné metody lhostejným - ten film vyloženě člověka burcuje a nárokuje si velké emoce. Po této stránce je to inspirativní podívaná, kterou lze všem přemýšlivým divákům jen doporučit - je to chytrý a promyšlený film, který určitě stojí za vidění. (06.06.2016)