Tohle je náš svět

Já jsem v tom teda žádnou agitku neviděl, tu vidím leda tak v některých recenzích. Film Tohle je náš svět jsem vnímal, jak střed mezi alternativním a konzumním způsobu života a co mě doslova hladilo na duši, že film, tedy tak jak jsem ho vnímal já nestranil ani jednomu, protože těžko po tomhle filmu bych šel a následoval Vigga a šel se svými dětmi žít do divočiny a vychovávat je mimo ostatní společnost, na druhou stranu ty zmínky o lécích, nadnárodních koncernech, způsobu našeho života, byť byli třeba jen v jedný větě nebo v jednom záběru, ty podepíšu v plným rozsahu. Hrozně mě zamrzela ta záverečná scéna s maminkou, nějak mě to s ohledem na vývoj celého příběhu nehrálo. Samotná finálovka je však zcela podle mých představ a jen mě potvrdila mé vnímání celého příběhu a to co nám Matt vlastně chce říct. Za aobslutního krále filmu považuju Vigga, ten chlap je fakt snovej, záběr co záběr nám dokazuje jaký má ohromně vyspělý herecký projev. (27.07.2016)

Hranice normalizované / formalizované společnosti a anarchie, potažmo hranice mezi nárokem na rozhodování o vývoji dítěte ze strany byrokratického aparátu na straně jedné a rodičů na straně druhé (nemluvě o perspektivě dítěte samého) - to jsou náměty na přemýšlení nadmíru zajímavé a snímek je tematizuje bez přehnané přepjatosti v hávu popmusic. Škoda jen místy lehce prkenného vyjasńování ideologických pozic. (01.09.2016)

70%. Prvá hodina je takmer fenomenálna a mal som pocit, že sledujem nielen film roka, ale možno jeden z najlepších filmov desaťročia. Potom sa to troška zmenilo, scenár začal byť o niečom inom, trocha sa preradil rýchlostný stupeň, zmenila sa atmosféra, začali sa riešiť veci, ktoré mi nepripadali až také zaujímavé, ako hodina predtým a spolu s tým prišla i mierna nuda. Ale potešilo ma, že sa autori snažia vyhýbať klasickým klišé, takže svokor Frank Langella nie je úplný hajzel a Viggo Mortensen nie je absolútny extrémista, ale jeho spôsobom sa dá, relatívne, porozumieť. Prevládajú pozitívne dojmy, ale druhá polovica už proste nebola taká dobrá a vydarená, ako prvá. (11.05.2017)

Tématicky podobné Wild a Into The Wild. Tedy jedinec mající odlišné názory, postoje a životní filozofii, jdoucí proti zajetým postupům a standartům moderní společnosti. Je to trochu agitka za bio život, trochu pocta hypíkům a trochu zálesácká flákota. Nejvíc je to ale překvapivě funkční rodinné drama o nestandartních rodinných postupech a odlišném přístupu k životu, které je v některých scénách 100 procent raw a zároveň v jednom filmu brilantně kontrastují typicky kapitalistické manýry současné buržoazie, skvěle typizovaná americká střední třída a rodinka pragmatických trhačů bez peněž, žijících v lese, která je zdánlivě ve všem zvrácená, ale není to tak úplně pravda. Největší deviza je v tom, že režisér dokázal dát všechny tyhle typologicky vybrané životní postupy do jedné roviny a z obou extrahoval ve stejné míře pozitiva a negativa. Takže ve finále je to pro diváka nepřeberná porce konzistentních, velmi zajímavých názorů a scének, které jsou záživné vnitřním nábojem, myšlenkovým poselstvím i zdravě okořeněné skvělými hereckými výkony. Díky bohu to jednoznačně nestraní přírodě, zatímco starší bratříčkové to mají už v názvu a je jasné, jak to potom vypadá. Mortensen a spol jsou magoři, ale mají mozek, vědí proč to dělají a fandíte jim. (15.12.2016)

Forma a styl natočení filmu je vlastně v rozporu s tím, o čem je. Snaží se nám přiblížit způsob výchovy odproštěný od konzumních a tradičních způsobů myšlení a činností a přitom je natočen vyumělkovaným konzumním způsobem. Vtipné je ovšem to, že si toho jsou autoři nejspíše vědomi, neboť tam dali ten poslední záběr. Poslední záběr, který konečně ukazuje život v plné nahotě, obyčejný, nudný, plný dlouhých okamžiků ničeho. Za to jim patří plus. Můj vztah k hlavní postavě se během sledování vyvíjel, od počátečního odmítnutí, až po přijetí toho, že některé jeho způsoby myšlení jsou mi vlastní. Neuvěřil jsem příliš tomu, že by způsob této výchovy zapříčinil nesmyslnou geniálnost všech jeho dětí, stejně jako oddanou poslušnost i v době puberty. Navíc film ukazuje dva extrémní světy, aby ukázal rozdílnost obou pohledů a přesto se mi zdálo, že toho bylo málo, přišlo mi i, že tam bylo málo konfliktu. Znám tyto rodinné ideové třenice až příliš dobře osobně, aby mi to tady nepřišlo příliš "slabé" a povrchní. Je to naivní a jednoduchý snímek, který je mi v lecčems sympatický, v lecčems moc ne, ale tak to bývá. (28.01.2017)