Krásný Serge

Nikdy nepochopím, proč se Chabrol pouštěl do pokusů o horory. Když to nedělal, dokázal natočit výborné filmy. Líně plynoucí příběh Francoise, který se po letech vrací do rodné vsi a snaží se ji vnímat takovou, jaká zůstala ve vzpomínkách, je jasným důkazem, že Chabrol točit uměl už ve svých začátcích. Krásně propracovaná atmosféra, nápaditý vizuál a výborné herecké výkony tvoří sympatický a kompaktní celek. (05.04.2020)

... A Francois toho Sergea doslova dokopal k práve rodiacej Yvonne, keď vonku je akurát veľká zima, noc, kedy i snehové vločky padajú na cestu, ale to moc predbieham udalosti, ktoré sa predtým strašne vyostrili, defacto, to som už na samom konci, ktorý pre jednu stranu skončil tragicky, že niečo zomrelo, no, zase niečo sa zrodilo... Radšej prejdem na úplný začiatok, keď predstavím príliš idealizovaného Françoisa Bailloua. Vracia sa do prostredia, v ktorom vyrastal, do malého, ospalého, dedinského mestečka s fungujúcou infraštruktúrou, kde vidieť školu, do ktorej decká dochádzajú i kilometre zo svojho bydliska, čo bolo voľakedy úplne bežné, žiadne školské autobusy nejestvovali. Okrem výchovno-vzdelávacieho zariadenia taktiež „praská vo švíkoch” i hostinec s ubytovaním, kde jednak hore bude bývať Francois, že pre zmenu dole bude Serge nasávať svoje pravidelné fľaše červeného vína, z ktorého sa medzitým stal, čo bol Francois preč, ako už napovedám, alkoholik. Ďalej tu máme postavy-Máriu, Glomauda, Kňaza, s ktorými bude mať Francois čo dočinenia, ale najviac s tým, od ktorého by to v žiadnom prípade nikdy nečakal !? Všetci obyvatelia akoby zaspali dobu, stagnujú, že Francois s tým chce niečo urobiť, predovšetkým pomôcť Sergeovi, ale nebude to jednoduché... _ Kritici z filmového časopisu Cahiers du cinéma založili „hnutie” La Nouvelle Vague, medzi ktorými bol mimochodom aj progresívny Claude Chabrol, ktorý vôbec ako prvý prišiel s Krásnym Sergeom, a až potom dorazili Truffaut, Godard a cetera. A práve jeho debut považujem zrejme za najstrhujúcejší s mimoriadnym režisérskym štýlom, ktorý mi bol extra sympatický ! (15.12.2019)

Francois Truffaut kdysi napsal, že tento "Chabrolův film začíná psychologií a končí metafyzikou." A opravdu! Film začíná příjezdem Francoise do rodné vesnice, kde se chce zotavit po těžké nemoci. Francois ale velmi rychle zjišťuje, že "nemocná" je sama vesnice, její obyvatelé a zejména Serge - Francoisův někdejší kamarád a kumpán, který byl v mládí "krásným Sergem"; kingem, kterému patřil svět, ale ze kterého čas, prostředí a manželství bez lásky udělali trosku utápějící se v alkoholu, depresích a deziluzi. Z úvodní psychologické črty Chabrol rozvíjí nadčasový a v mnoha ohledech až děsivě aktuální příběh zapomenutých frustrovaných lidí s minulostí a bez budoucnosti, vědomě pasivních jedinců volících pudovost před aktivním vzdorem vůči nepřízni okolností. Přestože má Francois stejné kořeny, představuje v tomto prostředí cizí element. Serge a Francois jsou v jádru stejní a film tuto podobnost & vzájemnost reflektuje v mnoha situacích. "Osud" ale jejich role pozměnil a vedle tápajícího drsného Serge vidíme uhlazeného Francoise, v němž rostou mesiášské snahy, vrcholící v mnohovrstevnatém, takřka snovém, metafyzickém závěru. Již zmíněný Truffaut také napsal, že tento film je jako "šachová partie dvou mužů. Gérard Blain [Serge] má černé figurky a Jean-Claude Brialy [Francois] hraje bílými. V okamžiku, kdy se setkají, si barvy vymění a hra skončí remízou." Dalo by se sice polemizovat o pořadí těch barev, nicméně ten příměr je opět docela trefný. Krásný Serge je vyzrálý film, který v ničem nepřipomíná debut. Technicky perfektní se skvělou kamerou. Povedený mix neherců se skvělými profesionálními herci významně zvyšuje autenticitu snímku, který balancuje někde na pomezí nové vlny a neorealismu. (07.08.2019)

Spoilery! Naprosto klasické a ničím vyčnívající vyobrazení zejména mravního a morálního rozkladu obyvatelstva k podobnému rozkladu téměř předurčeného. Režisér nás vzal na exkurzi do vesnice, kde se zájmy tamního obyvatelstva omezují na alkohol a obšťastňování všeho, co mám minimálně 1 použitelný otvor a jednají výhradně pudově bez jakýchkoli vyhlídek na budoucnost. Do tohoto prostředí se vydává samozvaný mesiáš, který se zpočátku dychtivě snaží pomáhat někomu, kdo o pomoc absolutně nestojí. Sám ovšem záhy podlehne pokleslému způsobu života. Na svoji dobu jistě velice hodnotné dílo. Z pohledu dnešního diváka už pouze relativně zajímavá podívaná, která nepřichází s ničím, co bych už dříve neviděl a ani to nepředkládá lépe, než bych kdy viděl. Ve filmu nechybí promiskuita ani trocha toho incestu, takže každé prase si přijde na své. V závěru bych rád předeslal, že nehodnotím historickou hodnotu filmu. Jako milovník filmů a rozmlsaný divák hodnotím pouze svůj divácký zážitek a ten byl snad jen lehce nadprůměrný. Slabší 3*. (11.08.2019)

Chudák François, oběť dvounásobního střetu – s lidmi plnými lhostejnosti a negativních nešvárů v rodné vesnici a zároveň střetu s realitou hodně odlišnou od tolik idealizovaných vzpomínek. Sledovat hodinu a půl, jak se nevyléčitelný optimista snaží marně pomoct svému starému kamarádovi Sergemu, nyní alkoholické trosce, bylo pro mne nejen hodně tísnivé, ale i psychicky dost vyčerpávějící a náročné. Na druhou stranu musím uznat, že to, co jsem sledoval, bylo režijně i herecky odvedeno na vysoké úrovni. Velice smutný obraz návratu do rodné hroudy a vesnice 13 let po válce bez pozlátku nabídne kromě jiného i působivý vizuál a vyladění atmosféry příběhu s počasím v přírodě. Na scénu s vláčením Sergeho v opilém bezvědomí podél zasněžené cesty (a v památný rodinný den k tomu) jen tak nezapomenu... 80% (# Francouzská kinematografie: Virtuální kino) (10.04.2020)