Robert et Robert

Film o výjimečnosti lidských vztahů či náhodných setkání v každé době, ať už během napoleonských válek nebo v moderní éře inteligentních počítačů... V první řadě jsem se na film těšil také proto, že shodou okolností mám taky velkého kamaráda se stejným jménem jako já (Martin :)) a obsah výše ve mně evokoval milé vzpomínky. Nakonec shoda jmen zůstala prakticky jediným "společným" prvkem, ale ono to vůbec nevadilo. Zažil jsem krásný filmový výlet do doby, kdy romantické komedie nevyznívaly pokaždé jako rutinné zfilmování odehraného příběhu plného klišé a jejich tvůrci dokázali projevit krásnou invenci. Claude Lelouch si opět nápaditě pohrává se žánrem, dlouho to vypadá, že tentokrát jeho filmu výjimečně schází výraznější ženský prvek, ale pravidelná setkávání dvou podivných Robertů ve víru milých trampot rozhodně nebudou jediným překvapením, jaké jim osud přichystá. Charles Denner se svou vtipně ztvárněnou povahu rázného, uvnitř ale plachého muže a Jacques Villeret jako groteskně smutný nesmělý mužík mě mile překvapili, až jsem měl z nich dohromady dojem stálé herecké dvojky. :) Do třetice zde figuruje skvělý průvodce Jean-Claude Brialy, který se šarmem sobě (a vůbec té Francii) vlastním nás provede nejen během výletu autobusem do belgického muzea, ale i celým děním od vstupu do moderního seznamovacího úřadu. Vypadá to, že Lelouch bude asi mým nejoblíbenějším zahraničním režisérem, vždy mě zaujme jeho originální styl vyprávění s odkazy na národní kulturu (historie, divadlo, hudba, filmy... zde třeba krásné věnování dlouholetému šéfovi Olympie Bruno Coquatrixovi nebo hudební odkaz na režisérův předchozí film Dobrák a zlí lidé během tancovačky). Zatím z 10ti viděných filmů ze čtyř různých dekád mi 9x Lelouch přichystal opravdu mimořádný filmový zážitek. 90% (30.06.2020)

"Lelouchovo pojetí? V ringu slzy dojetí." Poděkování Willymu Kufaltovi. Za titulky a hlavně za sdílení hesla do privátního klubu 21, díky němuž jsem se v čase 1:05:00 tlačil u ringu a spolu s oběma vykulenými Roberty zíral na akt lásky. Už jen kvůli těm pár minutám film stál za zhlédnutí. Poeticky zasněná, nasvícená i něžnou melodií podbarvená filmová báseň, sur le thème du sexe interracial, jako z jiného světa. A nyní již ono (ve filmové výzvě avizované) házení vidlí do Leloucha. ARTOVÉ OKÉNKO: [][] Proč si Omnibus půl filmu připadal jako to domácí zvíře, hledající lanýže, kterému Willy hází filmové perly? A) Byl umlácen popisnou suchopárností. B) Dva obstarožní mamánci mu k srdci nepřirostli. C) Seznamovací agenturu nikdy nepotřeboval, navíc takhle mus, zlatej Humr. D) Melancholická hudba ho uspávala, což je během řízení busu (zde taxíku) docela faux pas. [][] Správná odpověď? Bohužel všechny. Závěrečné využití nesmělosti k úspěchu a narychlo poslepovaná partnerská koláž "Co život dal či vzal", to už přišlo pozdě. Slovy Montyho: "Šťastie sa nedá naplánovať, len stretnúť." Já to štěstí neměl, s Lelouchem jsme se minuli. Tři doušky kávy, zbytek do květináče :-). (23.03.2023)

Vaše žena pro vás musí být někým, kdo by byl vaším přítelem, i kdyby to byl muž. Tohle se mi dost líbilo. Možná i proto, že jsem se samozřejmě viděl v jednom z  Robertů.:o Aneb náhodně vzniklé přátelství dvou nesmělých Robertků ve vztahové agentuře. I v době Tinderů mě už od začátku zaujal   nápad se vztahovou agenturou, kdy člověku počítač vybere ženu, která pro něj bude co nejpřízněnější duší. Jen ten následný výlet s agenturou, který ještě násilněji dává lidi dohromady a instruktor hned na začátku donutí pány, aby si každý sedl k jedné dámě mi přišel už trochu přetažený za vlasy a opravdu nepřirozeně budující sbližovaní lidí. Ženské představitelky mi v tomto případě taky moc nesedly. Samostatné trampoty pánů Robertků, kdy mezi sebou pánové budují vztah,  jsou ale fajn a spíše se s přibývajícími minutami ještě vylepšují.  Dokonce mi tentokrát nevadila ani ta trans vsuvka podbarvena písničkou, protože to bylo najednou takové zajímavé záhadné, nesmyslné osvěžení, jak z jiného světa. A nesmělé pohledy pánů Dennera a Villereta na jakýsi úchylný box stály docela za to. Ono i na tom výletů je koneckonců místy hodně pěkná skoro až snová atmosféra při hraní si na historii, hovorách ve tmě, promítání filmu nebo převleků  za Napoleona.o  Celý film na víc podbarvuje krásná poetická hudba Francise Laila.  Na další Lelouchův film jsem se těšil v první řadě kvůli Jacques Villeretovi. Temperamentní výřečný Denner z podstaty své postavy možná zpočátku dostává drobáko více prostoru, a místy mi přišel trochu moc nerudný, ale když odkryl nesmělou  a laskavou část své postavy,  taky jsem si ho oblíbil a vyměňují si mezi sebou tady pánové mnohdy hezké pohledy a úsměvy.  Villereta považuji za smutného klauna a to jsem si tady definitivně potvrdil. Coby uzavřený mužíček Robertek, dokáže   očima člověka uhranout a v závěru předvést na oplátku skvělé komediální vystoupení složené z nesmělosti a hrátkami s hlasem. Už tak mi byl jeho Robert dost blízky a  závěrečný plot twist, kdy se z Villereta stal komik mi teprve  vyrazil dech. Krásné překvapení na závěr s nádhernou myšlenkou, že pan Robert dokázal využít svojí nesmělost k pobavení ostatních, které bylo přesně pro mě coby milovníka komiků a nesmělých.  Ten sestřih komediálních ukázek s barevnými filtry je super.   Ostatně jako celý tento film. Omlouvám se...tedy omluvte mě. Řekl jsem, omlouvám se...za omluvu  (18.03.2023)

Příběh dvou osamělých mužů, kteří si hledají životní partnerku za pomoci seznamovací agentury, je v podstatě milá, příjemná a úsměvná záležitost.. Bylo mi potěšením sledovat ústřední herecké duo, Charles Denner i Jacques Villeret úchvatní, vtípky, odkazy i věnování pana režiséra registruji a hodnotím kladně, no a v neposlední řadě stojí za zmínku báječný hudební podmaz, Francis Lai je opravdu jen jeden.. (21.03.2023)

Je to taká roztomilá romanca pre osamelých. A práve preto dochádza až k absurdným situáciám, kde čakáte, že sa hlavný hrdina zoznámi so životnou láskou opačného pohlavia a pritom nájde spoločníka, ktorý mu rozumie a čo viac, je v tom s ním. Sú tu celkom dve odlišne povahy, ale nič nezabránilo tomu aby boli aj tak  spriaznene duše a hecovali sa k lepším výkonom. Je tu niekoľko vtipných dialógov aj scén a celkom najvtipnejšou mi prišla, keď Robert Goldman spoznal maminu druhého Roberta a práve tam bolo tých vtipných dialogov aj momentov niekoľko. No, ale ako celok ich tu určite bolo menej, ako som od Francúzskej komédie očakával. Ale tu sa film viac sústredil na spoznávanie dvoch Róbertov a ako sa vyrovnali zo zoznamovacou agentúrou a i tým, že ženy si dávajú od nich odstup. Život sa skladá z maličkostí a práve tento film na to poukazuje, že napríklad, keď znamenie Leva bude mat nešťastný deň, tak ho naozaj mat bude i keby ľudia naschvál padali zo schodov. Ale najviac sa mi rátalo, ako režisér jednému z Róbertov umožnil, dvakrát prežiť jeden moment a aby sa poučil zo svojich chýb . Lebo od jednej sceny sa to zdalo ako zasnené a keď sa to zas vrátilo nazad k svadobnému dnu som pochopil, že režisér dal Robertovi ďalšiu možnosť, aby napravil to, čo zo svojou ženou pokazil. A preto to bolo tak krásne a zmyselne prepracované a aj keď vtipnosti teraz nebolo až tak veľa, film si to celkom vynahradzoval skvelými hercami a obdivuhodným príbehom. Slabé 4*. (28.03.2023)