Robert et Robert

Příběh dvou osamělých mužů, kteří si hledají životní partnerku za pomoci seznamovací agentury, je v podstatě milá, příjemná a úsměvná záležitost.. Bylo mi potěšením sledovat ústřední herecké duo, Charles Denner i Jacques Villeret úchvatní, vtípky, odkazy i věnování pana režiséra registruji a hodnotím kladně, no a v neposlední řadě stojí za zmínku báječný hudební podmaz, Francis Lai je opravdu jen jeden.. (21.03.2023)

Vaše žena pro vás musí být někým, kdo by byl vaším přítelem, i kdyby to byl muž. Tohle se mi dost líbilo. Možná i proto, že jsem se samozřejmě viděl v jednom z  Robertů.:o Aneb náhodně vzniklé přátelství dvou nesmělých Robertků ve vztahové agentuře. I v době Tinderů mě už od začátku zaujal   nápad se vztahovou agenturou, kdy člověku počítač vybere ženu, která pro něj bude co nejpřízněnější duší. Jen ten následný výlet s agenturou, který ještě násilněji dává lidi dohromady a instruktor hned na začátku donutí pány, aby si každý sedl k jedné dámě mi přišel už trochu přetažený za vlasy a opravdu nepřirozeně budující sbližovaní lidí. Ženské představitelky mi v tomto případě taky moc nesedly. Samostatné trampoty pánů Robertků, kdy mezi sebou pánové budují vztah,  jsou ale fajn a spíše se s přibývajícími minutami ještě vylepšují.  Dokonce mi tentokrát nevadila ani ta trans vsuvka podbarvena písničkou, protože to bylo najednou takové zajímavé záhadné, nesmyslné osvěžení, jak z jiného světa. A nesmělé pohledy pánů Dennera a Villereta na jakýsi úchylný box stály docela za to. Ono i na tom výletů je koneckonců místy hodně pěkná skoro až snová atmosféra při hraní si na historii, hovorách ve tmě, promítání filmu nebo převleků  za Napoleona.o  Celý film na víc podbarvuje krásná poetická hudba Francise Laila.  Na další Lelouchův film jsem se těšil v první řadě kvůli Jacques Villeretovi. Temperamentní výřečný Denner z podstaty své postavy možná zpočátku dostává drobáko více prostoru, a místy mi přišel trochu moc nerudný, ale když odkryl nesmělou  a laskavou část své postavy,  taky jsem si ho oblíbil a vyměňují si mezi sebou tady pánové mnohdy hezké pohledy a úsměvy.  Villereta považuji za smutného klauna a to jsem si tady definitivně potvrdil. Coby uzavřený mužíček Robertek, dokáže   očima člověka uhranout a v závěru předvést na oplátku skvělé komediální vystoupení složené z nesmělosti a hrátkami s hlasem. Už tak mi byl jeho Robert dost blízky a  závěrečný plot twist, kdy se z Villereta stal komik mi teprve  vyrazil dech. Krásné překvapení na závěr s nádhernou myšlenkou, že pan Robert dokázal využít svojí nesmělost k pobavení ostatních, které bylo přesně pro mě coby milovníka komiků a nesmělých.  Ten sestřih komediálních ukázek s barevnými filtry je super.   Ostatně jako celý tento film. Omlouvám se...tedy omluvte mě. Řekl jsem, omlouvám se...za omluvu  (18.03.2023)

"Lelouchovo pojetí? V ringu slzy dojetí." Poděkování Willymu Kufaltovi. Za titulky a hlavně za sdílení hesla do privátního klubu 21, díky němuž jsem se v čase 1:05:00 tlačil u ringu a spolu s oběma vykulenými Roberty zíral na akt lásky. Už jen kvůli těm pár minutám film stál za zhlédnutí. Poeticky zasněná, nasvícená i něžnou melodií podbarvená filmová báseň, sur le thème du sexe interracial, jako z jiného světa. A nyní již ono (ve filmové výzvě avizované) házení vidlí do Leloucha. ARTOVÉ OKÉNKO: [][] Proč si Omnibus půl filmu připadal jako to domácí zvíře, hledající lanýže, kterému Willy hází filmové perly? A) Byl umlácen popisnou suchopárností. B) Dva obstarožní mamánci mu k srdci nepřirostli. C) Seznamovací agenturu nikdy nepotřeboval, navíc takhle mus, zlatej Humr. D) Melancholická hudba ho uspávala, což je během řízení busu (zde taxíku) docela faux pas. [][] Správná odpověď? Bohužel všechny. Závěrečné využití nesmělosti k úspěchu a narychlo poslepovaná partnerská koláž "Co život dal či vzal", to už přišlo pozdě. Slovy Montyho: "Šťastie sa nedá naplánovať, len stretnúť." Já to štěstí neměl, s Lelouchem jsme se minuli. Tři doušky kávy, zbytek do květináče :-). (23.03.2023)

„Dobrý večer, slečna. Myslím, že máme spolu schôdzku ("rande naslepo?"). • Samotný názov tohto, vskutku mimoriadne magického, francúzskeho titulu: Robert et Robert (samozrejme, že sa tentoraz vôbec nejednalo o diskutabilné osoby v zložení z Fica s Kaliňákom), ale najskôr sa snáď jednalo iba o protagonistov: Roberta Goldmana & Roberta Villiersa, ktorí sa na samý úvod totižto najprv stretávajú v „manželskej agentúre”, nakoľko ich už možno považovať za »starých mládencov«; dokonca i stále žijúcimi so svojimi matkami v spoločnej domácnosti, čo asi zrejme určite neveští nič dobrého, ak by povedzme potenciálne premýšľali nad ideou: „OVRABČENIA SA.” • Ešte pred ich príchodmi, sa divák vopred dôkladne zoznámi s touto agentúrou, kde sa súčasne nachádza nielen jej ústredný riaditeľ Jacques Millet v podaní naprosto vynikajúceho Jeana-Claudea Brialyho, ktorý si vie poradiť i na menšom priestore, ale zároveň i akýsi POČÍTAČ s (ne)podstatnými algoritmami, kde by sa teda nemalo vonkoncom nič pokaziť, však? • Prvý sa živí taxikárčením, zatiaľ čo hneď ten druhý vážne pomýšľa stať sa dopravným policajtom...? • Francúzsky režisér Claude Lelouch ma príjemne prekvapil svojim nadštandardným prístupom: „pripomínajúci mi veľkého maliara, malujúceho (filmový) OBRAZ s priam ukážkovými ťahmi svojho štetca (rozumej: réžie), a to konkrétne od začiatku až po koniec; pričom v istom kľúčovom momente si zvolil: geniálny ťah štetcom, ktorým ma maximálne ohromil;” presne tak, akosi som jeho „prekvapivý pohyb”, príliš extra neočakával, ale úplne zapadal do konceptu ORIGINÁLNEHO scenára, ktorý disponoval kvalitne napísanými postavami, v tomto prípade v podaní: Charlesa Dennera a Jacquesa Villereta i už medzitým predsa trochu spomínaného: J-C Brialyho. • Okrem hereckého obsadenia a ich pozoruhodných replík, sa titul taktiež vyznačoval i znamenitým, hudobným podkresom, ktorý dotváral potrebnú atmosféru. Skrátka; Francis Lai & Jean-Claude Nachon, sa mi rovnako tiež postarali o melodický, sluchový zážitok, bez ktorého by som si už túto vec totiž nevedel predstaviť. •  Interesantná záležitosť, ktorej podľa mňa dopomohla predovšetkým samotná účasť: Ch. Dennera, ktorý tentokrát vytvoril perfektný protipól k Truffautovmu predchádzajúcemu počinu: L’Homme qui aimait les femmes, čo len priamo vypovedalo o jeho nadštandardných chameleónskych stvárneniach... (09.09.2023)