Stále spolu

Velice zajímavé a poutavé téma, bohužel však ne moc šťastně zpracované. Chybí jakákoliv konfrontace, vysvětlení, pohled z venčí. Autorka míchá postupy. Vše už zde bylo řečeno v komentářích přede mnou, jen bych dodala, že mě mrazí z toho, jak kromě těch úplně malých dětí, jsem za celou dobu u ostatních nezahlédla ani náznak úsměvu nebo jiné emoce projevující štěstí. (22.05.2015)

Inakosť verzus tradícia. Žitie na okraji s spoločnosti verzus kresťanstvo, otcovská autorita a rodina. Celkom by ma zaujímalo, čo všetko zobrazené pred kamerou zodpovedá skutočnosti, či napríklad už zrejme dospelí synovia sú stále tak pod otcovskou nadvládou, alebo sa niekedy aj búria. Hádiek tu totiž nie sme svedkami nikdy. Rozhodne verím, že ak si niekto takýto štýl života vyberie, môže byť šťastnejší, ako väčšina obyvateľstva. Neznamená to však, že automaticky aj byť musí a že ja som v paneláku odsúdený na trápenie. O to Tomanovej nešlo, len mi pripadá, že sa dá nájsť aj zlatá stredná cesta, ktorá vylučuje existenčné problémy a to je napríklad život na vidieku a prípadne dochádzka do mesta za prácou. Poznám ľudí, čo zmýšľajú podobne, ako táto rodinka a vďaka takémuto kompromisu vedú šťastný život. (02.03.2017)

Profesionální otec Petr by měl okamžitě dostat padáka od svých dětí, protože je nenaučil ani pořádně mluvit, natož samostatně uvažovat. To nemůže nikdo myslet vážně, že by ho takový život bavil. Upřímnost jsem tady viděl jenom u demagoga Petra, přičemž upřímný demagog je vždycky nejnebezpečnější. Zaplať Pánbůh, že takový člověk žije daleko od ostatních a otravuje život jen svojí rodině. Jinak dokumentaristika na bodě nula, Mlčoch jakoby tady působil i jako cenzor a film si stříhal ve Španělsku pod mostem. Dokument není obraz, aby něco prostě jenom zachytil. (25.09.2017)

Čekal jsem, že jim budu fandit, ale naprostý opak byl pravdou. Z pokrytectví mistra Mlčocha a pohledu na jeho zbídačené děti mi bylo celou dobu na blití. Ani v mém případě neproběhla socializace úplně v pořádku, ale jeho koktající a vykulení potomci jsou naprosto nepřipravení na kontakt s okolním světem. Profesionální otec sice velkolepě odmítá konzumní společnost, ale když jde o dávky, tak neváhá nastartovat jedno ze svých aut a vyrazit do města. Pro některé zdejší naivky ještě dodám, že podpora v nezaměstnanosti netrvá věčně a diktátor Mlčoch dojí stát ve stylu barevných na přídavcích na děti. Tam je jedno, jestli člověk vůbec někdy pracoval. Samozvaný Ježíš má však i jiné příjmy. Jeho deset otroků vyrábí hudební nástroje, provozuje kapelu a pěstuje cokoliv prodejné. Pak není problém cestovat po Evropě v karavanu. Navíc si může užívat neustále rozkazy a peskování neposlušných. Prostě hovado. (25.11.2015)

Dokument, jehož tvůrci se bojí zasáhnout, konfrontovat, vyvolat jakýkoliv zajímavější rozhovor kladením zásadních otázek a třeba i větším tlačení na pilu při snaze získat na ně odpověď. Rodina ujetého Petra, který o sobě tvrdí, že žije v souladu s přírodou a ztracenými ideály, přitom posílá své děti vydělávat (nejen) na naftu (!), chodí si na úřad pro dávky a o soběstačném životě nemůže být ani trochu řeč. Nabízí se tolik otázek, na které by divák chtěl znát odpověď, ale bohužel režisérka je nepoloží a jen z uctivého odstupu sleduje to zvláštní šumavské a španělské divadlo o jednom otci, který uklidil svoji rodinu na samotu, aby nad ní mohl mít absolutní moc. (29.12.2015)