poster

Šermíř

  • Finsko

    Miekkailija

  • Estonsko

    Vehkleja

  • Německo

    Die Kinder des Fechters

  • Německo

    Endel der Fechter

  • anglický

    The Fencer

Drama / Sportovní

Finsko / Estonsko / Německo, 2015, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Volodimir2
    ****

    Vo februári 1944 v rámci mobilizácie v Estónsku dostal Endel Kellen povolávací rozkaz k nástupu do Wehrmachtu. Po prehratom boji u Narvy dezertovala celá čata a ukrývala sa v lesoch. Po vojne sa vrátil do Leningradu, tu prijal aj matkine meno Nelis. Po vojne absolvoval školu a stal sa učiteľom. Keď v Leningrade sa o neho začali zaujímať orgány MVD (za účasť v bojoch proti Červenej armáde) odišiel do Haapsalu, malého starobylého mesta na estónskom pobreží učiť telesnú prípravu. Tu sa stretáva s deťmi plachými, zbitými históriou, mnohí z nich sú sirotami po vojne respektíve po deportáciach ich rodičov do gulagov. Vytvoril šermiarsky krúžok a žal s nim úspechy. A tak keď sa jeho družstvo zúčastnilo turnaja v Leningrade, na základe udania jeho riaditeľa, ho príslušníci MVD zadržali a bol odoslaný do gulagu. A od teraz si z filmu vyberám tú časť, ktorej sa venujem a ako tak jej aj rozumiem, pochopiteľne, že to nie je šermiarska tematika. Tento zaujímavý príbeh je inšpirovaný skutočnou udalosťou. Pobaltské krajiny nikdy neinklinovali k Sovietskemu zväzu ale skôr k Nemecku. Estónsko v medzi vojnovom období bolo nezávislým štátom. 16. júla 1940 toto územie obsadil Sovietsky zväz v súlade so zmluvou Molotov Ribbentrop a Estónsko sa stalo súčasťou sovietskej sféry vplyvu. 21. júla bola vytvorená Estónska SSR. Po vpáde nacistov do ZSSR bolo územie Estónska obsadené a od 9. júla 1941 sa stalo súčasťou Ríšskeho komisariátu Ostland a až 24. septembra 1944 bolo oslobodené počas talínskej operácie jednotkami 8. armády Leningradského frontu. Tesne pred oslobodením opustilo Estónsko po mori viac ako 80 tisíc ľudí. Stalin im nedokázal odpustiť, že v Estónsku veľká časť obyvateľstva vojakov wehrmachtu vítala, ako svojich osloboditeľov, po zlých skúsenostiach ročnej vlády teroru sovietov a NKVD. Ďalej tiež otvorený boj proti Červenej armáde, keď ešte pred príchodom vojsk wehrmachtu, oddiely povstalcov vedené dôstojníkmi bývalej armády ovládli svoju krajinu a vytlačili zo svojho územia Červenú armádu. Na Estónskom území v roku 1941 začali vznikať dobrovoľnícke oddiely pomocnej polície a jednotky schuma pre boj s partizánmi, celkom 25 práporov o sile 400 až 500 mužov (boli nasadené v bojoch u Volchova, Kolpina, Novgorodu a Pskova. Prápor Estland bojoval s partizánmi na Ukrajine. V auguste 1942 začal nábor do jednotiek SS. Z prvých 5600 dobrovoľníkov doplnených o 12 tisíc z policajných jednotiek boli vytvorené 3 prápory 1. estónskeho granátnického pluku SS, ktorý bol pridelený k divízii Wiking. Vo februári 1944 bola vyhlásená mobilizácia, Červená armáda bola už na hraniciach Estónska, prvých 38 tisíc mužov narukovalo a vznikla 20. estónska divízia SS ktorá v auguste 1944 utrpela porážku v boji s Červenou armádou a zostatok jednotky bol evakuovaný do Nemecka. Po doplnení bola nasadená v bojoch na Sliezsku a opäť obkľúčená Červenou armádou, časť padlo do sovietskeho zajatia a časť sa prebila do amerického zajatia. Z ďalších zmobilizovaných 30 tisíc estónskych vojakov bolo vytvorených 6 plukov a zoskupené do zmiešaných estónsko nemeckých divízii (207. a 300.). 18. septembra u Narvy ich rozprášil útok 2. sovietskej údernej armády a divízie sa rozpadli na malé skupiny bojujúce v okolí jazera Peipus. Celkovo v prospech nemeckých síl bojovalo 90 tisíc Estóncov. Po vojne začala perzekúcia Pobalských krajín, ktorá trvala až do roku 1991, kedy uvoľnením pomerov studenej vojny sa trom pobaltským krajinám podarilo získať späť svoju samostatnú existenciu ako nezávislý štát.(25.8.2017)

  • Frajer42
    ***

    Překrásná scenérie Estonska, či kde se to celé natáčelo. Kdo by to byl čekal. Celkem sympatický hlavní hrdina a citlivý příběh o nelehké době. Dobová atmosféra na diváky rozhodně dýchla. Celý příběh je prakticky o jednom životním rozhodnutím a taky trošku o tom šermu. Učitel to byl šikovný, takže teoretický základ k tomuto sportu, bojovému umění, či kam to vlastně spadá by byl. Sebevědomí pro tohle odvětví by mi také nechybělo, takže až bude někdy čas, tak se stavím vyhrát nějaké to mistrovství. Závěrečný turnájek v tomto filmu je takovým zlatým hřebem. Moc jsem se tedy neorientoval v průběžném skóre, protože výcvikem assbuky jsem si doposud neprošel. Inspiraci skutečnou událostí vítám určitě velmi pozitivně. Dokonce mi celkem nevadil ani pomalu plynoucí děj a styl vyprávění. Viděl bych to na 3 kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka eLeR.(4.6.2016)

  • Enšpígl
    ***

    Film má od začátku skvělou depresivnější atmosféru, dílem díky klavírnímu doprovodu, dílem kvalitně vybraným exteriérem malého Estonského městečka a dílem neukecanosti hlavních postav. Mnoho se odehrává jen v náznacích např. o minulosti hlavního hrdiny tak můžeme vést jen doměnky: Filmové vyprávění bylo chytlavé, ale filmový nadprůměr nakonec sesadil závěr, já si připadal jak v jiříkově vidění, takovej americkej patos v evropsky komorně laděným dramatu jsem snad ještě neviděl.(7.4.2016)

  • Big Bear
    ****

    ,, Pane řediteli, jak mám vést sportovní kroužek, když mi vojáci z letecké základny odvezli všechno sportovní vybavení?'' -- ,,Já nevím, vy vedete sportovní kroužek ! '' ------------------------------------ Šermíř je velice laskavým a krásným filmem. Je filmem o osobní odvaze mladého muže v době stalinismu, který začal být unavený prcháním před tajnou policií MVD. Za války při okupaci Estonska byl jako osmnáctiletý stejně jako mnoho jeho spolužáků a vrstevníků odveden povolávacím rozkazem do wermachtu. Neuposlechnutí se rovnalo trestu smrti a tak nebylo o čem debatovat... Jakmile to šlo, zběhl a podařilo se mu do konce války přežít v úkrytu. Ve chvíli, kdy Rudá armáda dobyla Estonsko zpět, začala všechny Estonce bojující na straně Němců bez rozdílu zatýkat a šla po nich jako zrádcích i po válce. Proto Endel Nelis odjíždí z Leningradu, kde se na něj začínají ,,tajní'' vyptávat se změněnou identitou daleko na venkov do vesničky Haapsal. Kromě školy, několika domečků a blízké letecké základny tam není nic a čas jako by se tam zastavil. Ve škole, kde je přijat jako učitel a tělocvikář je mu dáno za úkol vybudovat sportovní kroužek. Škola je chudá, prakticky bez jakéhokoliv sportovního vybavení. Endel nelis se věnoval profesionálně šermu a když zjistí, že děti by o tento sport měli veliký zájem, začne je učit. Jenže ředitel školy má obavy, zda je šerm - pro něj typicky buržoazní sport - zrovna ideální disciplínou a nutí učitele aby s dětmi sportoval jinak. Ten podporován rodiči ve výuce šermu pokračuje. naštvaný a i vyděšený ředitel nechce nic riskovat a pošle na Endela udání. Zároveň si začne prověřovat zda je Endel opravdu tím učitelem, kterým se před ním při přijetí na školu prezentoval. To vše se odehrává v ovzduší, kdy náhle mizeli tisíce lidí neznámo kam a nikdo už o nich nikdy neslyšel.... ---------- Opravdu jsem netušil, že mne film tak chytne a souhlasím s ostatními, je to asi první film o šermu, co jsem viděl. Přesto jsem u něj ani nedutal. Ačkoliv je obsazení komorní, všichni hráli výborně, včetně dětí. Člověk si znovu uvědomí jak odporné to v Rusku bylo a jak nebezpečná ta doba byla i pro prosté lidi, kteří nic nikomu neudělali... Dýchne na vás z toho čistý hnus... Je dobře, že se točí tyto filmy! Za mne je to za 4 kroky vpřed! * * * *(29.3.2017)

  • evulienka3
    ****

    Napriek tomu, že v prípade tohto filmu určite zostanem pri nadpriemernom hodnotení, pretože mi z istých príčin bol veľmi sympatický, musím konštatovať, že sa radí do kategóŕie tých životopisných príbehov, ktorých spracovnie týmto spôsobom neobľubujem. Pri niektorých filmoch, ktoré vznikli na základe života niekoho reálneho, mávam pocit, že sa autori toľko snažili okresať košatý skutočný príbeh do filmového formátu, až z neho zostane vždy len holá kostra. Režiséri to potom doplnia zopár divácky obľúbenými dramatickými a romantickými scénami, podfarbia peknými zábermi kamery a "vytlčú" z hercov čo sa dá. Lenže napriek tomu, že to potom na plátne vyzerá veľmi dobre, mne osobne toto nestačí. Od životopisného príbehu očakávam kontakt s reálnymi udalosťami, alebo hlbší pohľad na zaujímavú osobnosť. Potom sa totiž často stáva, že filmy na základe fiktívnych príbehov sú realite podstatne bližšie a teda pre mňa zaujímavejšie.(17.3.2016)

  • - Natáčanie filmu prebiehalo v estónskej metropole Tallin a v mestách Haapsalu a Pärnu. (MikaelSVK)

  • - Skutočný Endel Nelis (Märt Avandi) nemal nikdy husto zarastenú bradu. Rovnako nebol zatknutý po turnaji v šerme vo vtedajšom Leningrade. (MikaelSVK)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace