Můj život jako pes

Místy až hrabalovský film očima malého rošťáka (na prahu dospívání ) situovaný do Švédska někdy před 50 lety. Kluk vyrůstá v neúplné rodině jen s maminkou (která ač smrtelně nemocná je téměř neustále duchem někde uprostřed svých románů), starším bratrem a milovaným psem. Prožíváme s ním kus jeho smutně-veselého mládí. Opravdu zážitek! (23.08.2008)

-4* upřímný film o strastech při dospívání. I když malý Ingemar neprožívá ve své rodině tolik radosti, tak je na vše pohlíženo s nadhledem a hledá se to lepší. A ten rozdíl výchovy dětí tehdy a teď je tak markantní až je to děsné. Všechny děti jsou spratci, ale mezi sebou se přece nějak srovnají. Příjemně optimistický a nostalgický film pro celou rodinu - jestli to tedy ještě teď někoho zajímá... ;-( [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.03.2016)

budu pět chválu na tento film, kde jen mohu. Po ohromně dlouhé do době film, který mne dostal. Krásné i hnusné, negativní i pozitivní, dojemné a velice silné. Je o tom, jak je dětská duše citlivá, tvárná a otevřena všemu, co se k ní dostává. Výchova nemocné matky selhala jak mohla. Sama vychovávat 2 syny není jistě jednoduché, ale oni za to přece nemohou. Po odchodu mladšího ze synů ke strýčkovi si chlapecvšak matku idealizuje, jakoby si nechtěl nic špatného pamatovat. Nicméně, jeho zkušnosti nezmizí a projevují se. (01.01.2011)

Ani neviem, prečo mi to až tak nesadlo. Asi som si to mal pozrieť na štedrý deň. Hovoril som si, že by som to nechcel vidieť spracované ako českú alebo slovenskú prehláškovnú "hřejivú" komédiu o dospievaní, Hallstrom je proste väčší macher na podobné témy ako my. Môj život ako pes je ukážka toho, že film o dieťati nemusí byť nutne infantilný a ako je dôležité si poriadne premyslieť, ako danú látku natočiť. Hallstrom to zvládol na jednotku, len to bohužiaľ prešlo akosi mimo mňa. Tak mi neostáva nič iné, len si tento film nechať ešte niekedy na budúce Vianoce. (15.12.2014)

Především hlavní představitel (který mi zprvu nepřišel sympatický a na konci jsem z něj nemohl spustit oči) má zásluhu na tom, že je tenhle film uvěřitelný a v pravém smyslu slova milý. Neuhýbá před vážným nebo trapným veselým ani dojemným tématem - a neuhýbá tak vyváženě, že pocit ze snímku je (alespoň pro mne) velice pozitivní. (03.04.2009)