Amy

Výborný dokumentární počin, který mě hodně oslovil. (Kapadiův starší dokument Senna mě moc nebral, ale Amy mě dostala). V podstatě vše, co se lze o tomuto dokumentu dočíst, je pravda. Film ukazuje Amy z mnoha stránek, přináší unikátní záběry, nesnižuje se k bulvární senzacechtivosti a jeho zhlédnutí člověka rozesmutní. Strašná škoda, že už tady není - byla to krásná holka s neuvěřitelným hlasem i talentem, po níž zbyla dvě výborná alba a tento působivý filmový pomníček. Co se mi na dokumentu líbilo, byla skutečnost, že se nedere za každou cenu za jediným vysvětlením zpěvaččiny předčasné smrti - tak, jak je to zde podáno, se ukazuje, že to byla souhra celé řady nešťastných okolností, mezi nimiž stojí na předních místech její milostné karamboly, pronásledování ze strany paparazzi, tlak ze strany fanoušků i hudební branže a jakási vrozená autodestrukce, která ji nakonec přivedla do smutné společnosti Klubu 27. Cynik by zde mohl pronést, že už samotná existence označení pro tuhle partičku předčasně zesnulých hudebníků svědčí o tom, že Amy nebyla první (a jistě ani poslední), kterou podobný trudný osud postihl, a že předčasná tragická smrt je tím nejlepším způsobem, jak si zajistit posmrtnou slávu a katapultovat prodej svých desek do závratných výšin - jistě tomu tak je, ale stejně se nemohu ubránit povzdechnutí nad tím, že bych byl raději, kdyby tu s námi ještě Amy byla. Když jsem ji včera v totálně vyprodaném kině Aero viděl v tomto filmu na velkém plátně zpívat moji oblíbenou píseň "I Heard Love Is Blind" i další, bylo to jako zjevení. Dneska celý den sjíždím obě alba "Frank" i "Back to Black" a nemůžu se toho naposlouchat, jaké nápadité texty, jaký hlasový projev! Jinak nejpůsobivější moment z celého dokumentu je asi scéna s udílením cen Grammy, kdy naprosto konsternovaná Amy nevěřícně sleduje, jak vyhrává jednu nominaci za druhou. Kdyby byl celý dokument takto silný, bylo by to na 5* - takto za mě "jen" 4*. (15.07.2015)

Snad nikdy jsem u žádného biografického dokumentu neměla tak silný dojem, že se dívám na hraný film. Obrazový materiál většinou jen podkresluje komentáře, tady byl komentářům rovnocenný a dokonce někdy i víc vypovídal. Je to jistě tím, že autoři měli archivních filmů i fotek s Amy nepřeberné množství, ale také z nich dokázali vybrat a sestříhat film se zlomovými okamžiky, které neodbytně vedou k tragickému konci. Zdá se, že ho měla nalinkovaný už od dětství. Samozřejmě, je nebezpečné považovat tento dokument, za jedinou pravdivou výpověď o Amy, jejích problémech a příčinách. Je to jen jeden úhel pohledu, který seskládali autoři snímku. Ale nemůžu si pomoct: otec - pijavice, manžel - pijavice a producent - pijavice se odsoudili sami vlastními výpověďmi. (21.11.2015)

Ujíždím na dokumentech všeho druhu a čumím na ně v podstatě mnohem víc než na samotné filmy, takže rozhodně mám s čím srovnávat a očekávání ohledně oskarového dokumentu mám tedy jasně nastavena. O tomto konkrétním filmu už přes rok slyším ze všech koutů, že je to prostě dech beroucí perla, ze které si každý sedne na prdel. Možná bych si sedl i já, pokud by to byl třetí dokument, který jsem v životě viděl, případně bych byl fanatickým fanouškem Amy Winehouse, což rozhodně nejsem. Pokud by byl ovšem dokument tak kvalitní jak je uváděno, pak by samotná absence fandovství neměla hrát výraznější roli, jenže hraje. Jedná se o zcela průměrný životopisný dokument, ve kterém autor udělal pár rozhovorů, zajistil záběry z bulváru a to je asi tak všechno. Vše, co mohlo dokument poslat výš, na to se rezignovalo, například chyběla sebemenší vsuvka s fotrem, který je na začátku představen jako člověk, který se na rodinu Amy v jejím dětství vysral a na konci je v podstatě parodie na jejího manažera, který evidentně žije z jejich peněz, ale nikdo se neobtěžuje ukázat, co bylo mezi. Naprosto vše v dokumentu tedy stojí na nudně převyprávěném příběhu ústřední postavy, který bohužel není vůbec ničím zajímavý a pokud by se samotná Amy tak "nečekaně" neufetovala a neuchlastala k smrti, patrně by krom zcela stereotypního výjevu života globální superstár na drogách ani neměl co ukázat. Pokud by tedy Amy i nadále žila, patrně by žádného Oskara nedostal, přitom její smrt hraje v celém dokumentu roli tak ve dvou minutách, což je pro mě další nepochopitelná věc, protože stručné prohlášení: "Vypadala jako když spí, ale nespala", to je v podstatě výsměch těm dvěma hodinám, kdy smrt tak mladého a talentovaného člověka by měl být jakýsi dopodrobna vysvětlený vrchol dokumentu a přitom má menší pozornost než permanentně zoomované fotky jejího obličeje z dřívějších minut. Že šlo také o jakési poukázání na hrůznost paparazzi a bulváru? Za veškerou pozornost toho dna žurnalistiky si mohla Amy výhradně sama tím, že prostě chodila zfetovaná po ulici, ta má skutečně do nějaké vybájeně oběti bulváru tak strašně daleko, že tohle bych vůbec nevytahoval a mám pocit, že ani tvůrce ten bulvár nekritizuje, spíše jen hodně stručně ukazuje jak funguje, škoda, že tak málo a povrchně, opět zcela nevyužitý potenciál, který mohl dokument vylepšit. Senna od stejného autora je pak na míle daleko v podstatě ve všech směrech, ačkoliv příběh jezdce F1 rozhodně není přirozeně tak lákavý jako pohled od zákulisí pěvecké hvězdy. Dokument u mě za dvě hodiny nevzbudil absolutně žádnou emoci, nějaké pocity, či chuť pátrat dál, zkrátka jsem ho zkonzumoval, šel napsat tento komentář a za dvě hodiny nebudu vědět, že jsem ho kdy viděl. Hype, který si odnesl Oskara za úctu k hlasu mrtvé, nikoliv za objektivní kvality filmu samotného. 44% (05.08.2016)

Ach jo, taková talentovaná a krásná ženská! Amy byl přesně ten typ člověka, z něhož jeho vlastní temperament dělal osobnost, ale zároveň byl i stejnou měrou destruktivní. Vím, o čem mluvím, na vlastní kůži jsem tohle zažil. Amy byla odjaživa tak trochu střevo, avšak brzy se ukázalo jak velký talent v ní dřímá. Bohužel však byla takový ten klasický self-trable maker, který dokázal z řetězce údálostí vzít hlavně to špatné a už se to vezlo. Nešťastná láska, kompenzace prací a showbyznysem. Alkohol a porucha příjmu potravy. Koncerty, tours, desky, jedna Grammy za druhou. Do toho drogově závislý manžel a jeho následné uvěznění. Další kolotoč chlastu a drog, mediální tlak a nekonečná spirála osobnostního propadu. S odstupem času se to jeví jako zcela jasná křivka cesty do pekla. Nevím, jestli se něčemu takovému dá zabránit, jestli si člověk takovou cestu dobrovolně vybírá sám nebo prostě na začátku usedne na rychlodráhu a teprve po cestě zjišťuje, že nemá čím brzdit. Je strašný to říct nahlas, ale někdy je asi lepší lidi, kteří se trápí, prostě nechat jít. Tony Bennett v dokumentu říká: "Byla jednou z neopravdovějších jazzových zpěvaček, které kdy slyšel. Kdyby ještě žila, řekl bych jí: Zpomal, jsi příliž důležitá". (01.04.2017)

Nato, že mě Amy nikdy nezajímala a její písně jsem nikdy neposlouchal, mě tenhle dokument dovedl strhnout. Ano, v jejím životě rozhodně byly okamžiky, které stojí za zdůraznění a které ukazují, jak jsou lidé... no jaké jsou to svině a jak dokáží člověka ničit. Co ale musím ocenit nejvíc, to je režie, protože tohle je skvěle vygradováno, že to strhlo i mě, nefanouška. (29.10.2015)