Katzelmacher

Pokiaľ vám bude pripadať tento film monotónny, tak pozor, to bol práve Fassbinderov zámer. Z tejto monotónnosti dokáže vyťažiť viac, ako keby bol viac dejový. Na druhú stranu musím priznať, že trocha nudy sa občas dostavovalo (na rozdiel od takého Prečo postihol amok pána R, kde podobné wtf situácie boli ešte lahôdkovejšie). Ale práve v malých vyrušeniach a obmenách podobných situácií je sila filmu. Mladíkom sa predsa len naruší rovnováha ničnerobenia, sexu a pitia a to príchodom mladého Gréka. Nič nerobia, pijú a sexujú aj naďalej, životy im to predsa len trochu rozhádže. Pokiaľ máte predsudky o nedostatočnom sexappeale nemeckých žien, tak Fassbinderov výber vás presvedčí o opaku. (20.05.2015)

Vynikající Fassbinderův snímek o skupince mladých lidí, kteří své prázdné životy tráví den co den stejně. Žijí naprosto bez citů, dokonce po nich ani netouží. Bití žen svými partnery nepovažují za běžnou záležitost pouze muži, ale i bité ženy. Mladíci se často scházejí venku, aby si pokecali "o ničem". Nepotřebují žádný důvod (s výjimkou toho, že je cizinec), aby jím začal vadit řecky gastarbeiter Jorgos. Jorgos je narozdíl od mladíků slušný, je schopen citu. Nejdříve je jimi jen ignorován, později všelijak napadán. Fassbinder dobře věděl, že davy, skupiny, kolektivy jsou původcem primitivních názorů. Individualismus může být někdy dosti nepříjemný, ale člověk je aspoň svobodný. Kdyby se ta banda nescházela a každý si žil dle sebe, ani u jediného z nich by nevyvstával na povrch latentní fašismus. Jorgos jím samozřejmě nic neprovádí, přesto je hlavním tématem jejich nesmyslných keců. Stačí aby jeden plácl, že Jorgos jako Řek musí být komunista a hned je pro všechny komunista. Všem vadí, že pracuje v jejich Německu, ale přesto sami na práci kašlou. Nesmyslnost jejich xenofobního smýšlení ještě podtrhuje Fassbinder tím, že si (se svou německou tváří) zahrál Jorgose sám. (26.04.2008)

Pár prostředí bez objektů, které by k sobě strhávaly pozornost. Statická kamera. Jen občasné využívání přímé kauzality. Záběry končící prostým odchodem jedné nebo více postav z rámu (vzniká tak dojem, že jejich vyprázdněná existence je omezena jenom na bytí v obraze – mimo něj nejsou). Radikální odmítnutí estetiky narativního filmu není u Fassbindera samoúčelné. Formální úspornost slouží obsahu – chladnému pohledu na zamrzlost německé střední třídy. Ke svým neusazeným vrstevníkům je režisér stejně nelítostný jako k manželskému páru, jehož komunikace je postupně degradována na strohá sdělení a prudké fyzické výpady. Na agresi dřímající společně s předsudky pod laxně nahozenou fasádou Fassbinder upozorňuje s věcností tak brutální, až se film blíží absurdní komedii. Také z absence gradace je přitom zřejmé, že tohle čekání na Godota kvůli přístupu postav, jejichž neschopnost hnout s vlastními životy kulminuje stádní agresí, nikdy neskončí. 85% (05.02.2021)

Čo múdre o tomto filme povedať? Celé je to urobené na statické zábery, celky a polocelky. Neviem či tam bol vôbec niekedy použitý detail. Frontálne snímaní herci v minimalistických kulisách, ktorých výkony môžno označiť za civilné aj za divadelné zároveň. Asi štyri krát sa kamera pohne. Vždy ide o identickú jazdu v identickom prostredí s identickým hudobným motívom (optimistické klavírne akordy, ktoré ironizujú groteskný svet antihrdinov) vracajúcu sa ako refrén. Fassbinder si berie do pozornosti niekoľko párov mladých dospelákov v mestskom prostredí. Jeho hrdinovia opäť statočne fajčia aj súložia (aj chlap s chlapom). Komunikácia sa redukuje na výmenu peňazí. Jeden muž neplatí svojej domácej nájom(naopak ju využíva po všetkých stránkach), aby mohol zaplatiť za sex frajerke svojho kamoša z partie. Chlapi sú citoví kripli so sklonmi k agresii, ženy úbohé chudery márne očakávajúce opätovanie nehy od svojich partnerov. Najvzrušujúcejšou zábavou ich životov je hrať karty v krčme. Fassbinder tu hrá gréckeho robotníka, ktorý sa ubytuje u jednej z hrdiniek, inej odoprie súlož, a tá ho ohovorí, že ju znásilnil. Iná, ktorej nasľubuje, že ju vezme do Grécka, sa do neho zaľúbi. Chlapi z party vydedukujú, že musí byť komouš, kedže je z Grécka a tak ho zmlátia. Takže tu režisér okrem svojich obsedantných tém, čo sa týka problematiky moderného ľudstva, exponuje aj nemeckú xenofónosť a ohováračské malomeštiactvo v plnom rozkvete. Je to dosť sranda. Najmä absurdný záver, keď muži plánujú ako pôjdu žiť na ponorku, lebo ich už omrzel život doma a keď jedna hrdinka stále dúfa, že bude slávna herečka. Na tomto zúfalstve, beznádeji a prázdnych kecoch sa nedá nič iné, len smiať. Troška mi to pripomínalo Seidla, aj spôsobom ako to bolo natočené, aj témou. (13.06.2012)

Dokonalé zvládnutí jednoho ne příliš používaného kinematografického postupu - filmové kombinatoriky. Fassbinder totálně rozložil filmový svět na řadu jednotlivých prvků: konstantně se opakujících lokací, v jejichž hranicích se odvíjí přesně definované chování filmových postav. A samotný film vzniká právě až kombinací těchto prvků - pravidelnost sekvencí a očekávání je v první půli cílevědomě budována, a to proto, aby byla příchodem neznámého prvku, cizího gastarbeitera, restrukturována do lehce odlišného vzorce a vynikla tak samotná kostra filmového postupu. Protože podstatou změn v ději nejsou změny v charakterech postav (vyjma jediné), ale jejich přesazování z jedné předdefinované lokace do druhé, tedy opět svého druhu kombinatorika, ovšem ne prostorová (ale nezapomínejme, jak jsem viděli, že prostor definoval jednání postav, je tedy neredukovatelnou složkou příběhu), ale personální (zejm. vzájemné se podvádění ze strany oněch párečků - jejich změny partnerů suplují neměnnost a stereotypnost jejich života). (18.05.2015)