Planeta Česko

Fascinující vizuální kvalita a samozřejmě i výběr podivuhodných kliček, kterými matka příroda vede život celého ekosystému v české kotlině. A apel na péči o životní prostředí, které to vše umožňuje, ale třeba by se mu to vše dařilo lépe, kdybychom mu to setrvale neztěžovali;) No a to je celé. Kvalita filmu spočívá vyloženě v jeho technické části, zbytek je punc prvenství a vlastenecké sounáležitosti s tvůrcem (kterému samozřejmě patří za jeho kopec práce respekt), žádný život měnící generační snímek nečekejte. Ale já mu s radostí dám 80%. Protože jsem si tu hodinu dvacet opravdu užil (a opakovaně kroutil hlavou nad tím, co jsem buď nevěděl nebo mě to nenapadlo) - a protože jsem ten patriot;) Takže 80%:) (15.09.2019)

Vedle několika ohrožených a vzácných druhů nám Planeta Česko představí také jeden druh bohužel nadmíru přemnožený. Tím je ublížený zamindrákovaný český chlapík. Marketing filmu umně klame, protože dokument namísto přírody a živočichů v Čechách pojednává spíš o Čechách a českém chlapíkovi, který dokumentuje přírodu. Takže ho hrozně sere, že nějací cizáci přišli dávno před ním s projekty jako Zázračná planeta a tím jemu vyfoukli slávu. Taky se dozvíme, že ho na FAMU všichni měli za pošuka, co točí na starý černobílý materiál záběry doma u rybníka, a jeho dcery mu pro jeho vášeň neprojevují dostatečnou úctu. Ale jak víme z následného úspěchu Plenety Česko v kinech, všechno má happy end, protože borec natočil biják, kterým všem vytřel zrak, zabrnkal na strunu jak eko liberálům tak knedlíkovým nacionalistům, vydělal ranec peněz a ještě ukázal jaký je to super táta. Vedle toho film obsahuje taky některé hodně hezké záběry zvířat a pár diskutabilně zjednodušujících trivií vydávaných za ekologii. Jen ty repetetivní záběry na kopulující zvířata z toho celého dělají ještě o chlup bizarnější podívanou. Nemohla by vyjít speciální edice, kde bude fakt jen ta příroda a volitelný přírodovědecký komentář místo egocentrických řečí autora, které paradoxně zpřítomňují, že jemu ve skutečnosti o přírodu jde teprve na druhém místě až po uznání pro něj samého? (25.04.2020)

Autor shodou okolností v rámci Česka vypíchnul celou řadu míst, které sám osobně znám. Zubři, pakoně, čáp černý, sysli....Ti všichni si opravdu zaslouží naší pozornost a důkaz, že příroda v Česku není tak suchá, jak může na první pohled působit. Sám každé léto z okna špicluju kalouse ušatého, který nám houká za barákem a přitom jich v přírodě také tolik není. Osobně mi vůbec nevadí mluvený projev Kryštofa Hádka, ani pro někoho nelogické seřazení jednotlivých záběrů a scén, které nahlíží na zvířenu i v blízkosti lidí. Myslím si, že to, co tady zdejší uživatelé kritizují, chtěl autor zrovna poukázat. Pokud si jindy ojedinělý chocholouš vytvoří hnízdo v sousedství největšího kruháče v Mladé Boleslavi, pak si to podle mě opravdu zaslouží pozornost. Stejně jako sysli na Radouči v Mladé Boleslavi, které je v těsném sousedství s paneláky. Příroda je prostě mocná čarodějka a pan Marián Polák si pro tento dokument připravil opravdu překrásné záběry. (03.01.2019)

"Listonozi letní u nás vlastně přežili díky tankům." Tak to jsem nevěděl. Já tedy vlastně ani netušil, že nějaký listonoh letní existuje. Tento dokument mi prostě rozšířil obzory o tom, že domácí fauna není jen kočka hrající si s klubíčkem, ježek nesoucí si na bodlinkách napíchnuté jablko či pes, který štěká, nekouše. Je to taky bělořit šedý, linduška úhorní, pisila čáponohá či zedníček skalní. To si samozřejmě pamatovat nebudu. V paměti udržím mrkajícího kulíška, ostražitého sysla na sídlišti či ledňáčka v akci. To není mnoho, ale já jsem rád, že ty zvířata někdo natočil, ukázal mi je a já nyní můžu v lese hledat pouze houby a kešky. (11.03.2019)

I vzhledem k úchvatným záběrům je mi opravdu líto, že jako celek není Planeta Česko dokumentem jakým by mohla být. Největším problémem shledávám dramaturgii. Snímek není příliš koherentní a chybí mu jasná linie. Vyprávění o zvířatech, která se nečekaně adaptovala na nové podmínky je opravdu zajímavé. A to ať se mluví o vlaštovkách na nádraží nebo vojenských areálech a blahodárných vlivech těžké techniky na přírodu. Se zbytkem vyprávění však chybí jasná pojící linie. Tu se snaží filmař nahradit osobním příběhem, který je však zbytečně rozptilující a osoba režiséra bude málokoho opravdu zajímat. Krom nesouvislého děje a přeskakování je problematické i nedokončování načatých témat. Kupříkladu fascinující rozmnožování modráska bahenního by si zasloužilo i závěrečnou část, kdy dospělý motýl opouští mraveniště. Zvlášť když filmaři měli k dispozici tak úžasné záběry přímo z jeho nitra. Vydávat pak zvířata v oboře za českou divočinu už bohužel osciluje na hranici výsměchu. (02.04.2018)