Planeta Česko

Přírodovědné dokumenty mě uspávají a informace z odborného komentáře mi jsou vždy jedním uchem tam a druhým uchem ven. To asi Planeta Česko těžko změní. Nicméně mám radost, že někdo natočil první celovečerní dokument o české přírodě, že chtěl ukázat zvířata i na ne zrovna obvyklých místech (sídliště, nádraží) a že dokument obdařil i svou malou osobní rovinou, díky které to celé má i nějaký příběh. Pan Martín Polák má mé sympatie a já si tedy dovolím trochu nadhodnocovat. (02.01.2019)

"Listonozi letní u nás vlastně přežili díky tankům." Tak to jsem nevěděl. Já tedy vlastně ani netušil, že nějaký listonoh letní existuje. Tento dokument mi prostě rozšířil obzory o tom, že domácí fauna není jen kočka hrající si s klubíčkem, ježek nesoucí si na bodlinkách napíchnuté jablko či pes, který štěká, nekouše. Je to taky bělořit šedý, linduška úhorní, pisila čáponohá či zedníček skalní. To si samozřejmě pamatovat nebudu. V paměti udržím mrkajícího kulíška, ostražitého sysla na sídlišti či ledňáčka v akci. To není mnoho, ale já jsem rád, že ty zvířata někdo natočil, ukázal mi je a já nyní můžu v lese hledat pouze houby a kešky. (11.03.2019)

Za mě rozhodně plný počet, jen víc takových!!! Čekal jsem dokument trochu ve stylu "podíváme se na Pálavu, do Lednicko-Valtického areálu, na Třeboňsko, možná na ty nejprofláklejší místa Šumavy či Krkonoš", a když zbyde místo tak možná na jedno, dvě místa jiná, třeba taková Pravčická brána, ta jistě každého posadí na zadek (čti "zná ji aspoň z fotky každý"). Ale dostalo se mi něco trochu jiného. Ano, došlo i na místa obecně známá, třeba na tu Šumavu (nic proti ní, mám ji moc rád a obrázky horských smrčin a Jeho veličenstva rozhledny na Poledníku jsem rozhodně nepohrdl), ale nemalou část filmu tvořily záběry míst, která bych zrovna nečekal, že si někdo vybere pro natočení "divoké" přírody. Takový chocholouš hnízdící pod nějakým stromkem či keřem na rušném parkovišti u obchodního centra nebo to, co lze nalézt na zdánlivě velmi nehostinném místě - těženém hnědouhelném dole, mě docela překvapilo, stejně jako je velmi nečekané hejno syslů uprostřed sídliště. Ale i třeba zpomalené záběry datlíka tříprstého, mlátícího do suchého smrku hned na začátku, byly krásné. Stejně jako jsou fascinující záběry vylidněné oblasti v okolí Milovic, tak trochu připomínající české Serengeti, kam se v posledních letech vrací velcí kopytníci. A na závěr pár záběrů (které musely autora stát nemalé úsilí) tetřevího toku, tak byla nádhera a asi by se daly považovat za zlatý hřeb celého filmu. A ten trochu osobní komentář? Kéž by každý otec přichystal svým dvěma dcerám takový dárek, který je naučí poznávat svoji rodnou vlast z trochu nezvyklého pohledu! (30.12.2020)

Myslím, že celovečerní přírodovědný dokument jsem doposud přežila pouze jeden (o surikatách, které nepokrytě zbožňuju), což už je samo o sobě pochvalou pro režiséra Poláka a jeho tým. V tomto případě si navíc cením snahy tvůrců ukázat hlavně našim nejmenším, že se nejen v exotických krajinách, ale i v naší malé zemičce najde tolik krásy. Asi nejvíc mě každopádně pobavil sysel na sídlišti. A moc se mi líbil závěrečný seznam účinkujících (kulíšek nejmenší atd.). Subjektivní černý puntík ale dávám za na můj vkus až příliš časté zobrazování hadů (ty na rozdíl od surikat vážně nemůžu). (15.01.2019)

Planetou Česko mám problém hlavně s názvem. Nemám rád výraz Česko. Ale malebný dokument je u mě vítězem Ceny filmových fanoušků 26. Českého lva ( v konkurenci Po čem muži touží, Dvě nevěsty a jedna svatba, Prezident Blaník, Poslední útěk Jeronýma Pražského, Jana Palacha). Výborně využit hlas Kryštofa Hádka a krásy české přírody. (30.01.2019)