VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh trosečníka na tropickém ostrově, obydleném želvami, kraby a ptáky, je zároveň univerzálním příběhem všech zásadních okamžiků v životě člověka. O sebepoznání, lásce, rodičovství i střídání generací vypráví oscarový režisér Michaël Dudok de Wit beze slov, jen s pomocí řemeslně dokonalé animace. (Aerofilms)
Videa (10)
Recenze (127)
Spoiler: Trosečník ubije obrovskou červenou želvu, která mu předtím bránila opustit ostrov. Mrtvá želva se promění v ženu. Trosečník a žena se sblíží a za nějaký čas se jim narodí chlapec. Když chlapec odroste, opustí ostrov a rodiče spolu s jinými želvami. Trosečník zestárne a zemře. Dívka se promění zpět v obrovskou červenou želvu a vrátí se do moře. V hlavní roli ostrov a počasí. Dále hrají: písečný krab, lachtan, mnohonožka, racek, zatopená jeskyně, tsunami a jiné želvy. Obrázky jsou krásné, ale i kdyby to bylo o polovinu kratší, stále by to bylo (pro mě) příliš dlouhé. ()
Už jen to, že je možné udělat osmdesátiminutový snímek beze slov, to je kumšt. Ale aby to byl snímek, který je tak líbivý, kde se krásně projevují francouzské a japonské vlivy, top už je prostě umění. Animace je naprosto nádherná. Tenhle film nemusíte pochopit, ale stejně vás dovede svým pojetím a příběhem okouzlit. ()
Je-li na pustém ostrově trosečník dlouho bez ženy, tak snadno podlehne dokonce i želvímu vábení. Pod pokličkou bych se nepokoušel hledat odpovědi na klíčové otázky lidstva, i když symbolik vidí člověk na první pohled spoustu. Jedná se o záležitost poodhalující všechny radosti a strasti rodinného života. Taktéž se jedná snad o jediné vyobrazení rodiny, ve které není tichá domácnost nežádoucí. Dost se mi líbila animace, podmanivá hudba a ušel i příběh. Jen se mi to celé po určité době okoukalo a začal jsem podléhat nepříjemné nudě. Filmu by nesmírně slušela výrazně kratší stopáž. Takhle to bude z mé strany na lepší dva kusy. ()
Žena je želva, která muži brání odplout pryč. Připomenutí, že ty nejjednodušší příběhy jsou těmi, která dávají vyprávění vůbec smysl. Červená želva oslavuje prostotu života způsobem, který by se mnou neměl tolik zamávat už jen proto, že byl vyprávěn tolikrát předtím. Jednoduchosti se podobenství podřizuje na všech úrovních. Animuje se bez excesů, v plochách jednoduchých textur a řečí srozumitelných symbolů, s vybranou štítivostí vůči kýči, který v podobných případech číhá za každým rohem. Pro jistotu se zcela rezignuje na slova a skoro i na hudbu. Rejstřík dramat je velmi skromný - dojde jen na ta, která se týkají každého z nás. Animované přitakání mne po osmdesáti minutách opustilo zvláštně vděčného. ()
Animace je řemeslně dokonalá, to bez diskuze, navíc takovou animaci mám strašlivě moc ráda, je to kouzelné, všechny ty detaily a ta doprovodná hudba je naprosto dokonalá, jelikož vystihuje veškeré emoce postavy. Jediné co mi u animovaných filmů (i u takhle uměleckých) vážně vadí je, že tam nejsou žádná slova, protože pak mě to nebaví a to je případ právě tohoto snímku. ()
Galerie (66)
Photo © Wild Bunch
Zajímavosti (3)
- Ze Studia Ghibli se na filmu podílelo pouze šest zaměstnanců. (Hal_Moore)
- Timeline: Film byl spoluprodukován společnostmi Wild Bunch a Studiem Ghibli ve spolupráci s Why Not Productions. Vincent Maraval, přeseda Wild Bunch, navštívil Studio Ghibli v roce 2008 a potkal se s Hayaem Miyazakim. Ten mu pustil krátký animovaný film Father and Daughter a požádal jej, aby našel jeho režiséra - Michaëla Dudoka de Wita. Miyazaki totiž chtěl s Maravalem spoluprodukovat režisérův první celovečerní film. Zástupci společnosti Wild Bunch se s režisérem setkali v Londýně a k projektu jej přemluvili. Film si odbyl premiéru 18. května 2016 na filmovém festivalu v Cannes, kde soutěžil v sekci Un Certain Regard. 13. června snímek otevíral festival animovaných filmů Annency International. Ve Francii se film objevil v kinech 29. června 2016. (Hal_Moore)
- První film studia Ghibli produkovaný mimo Japonsko. (ganjoman)
Reklama