Perché quelle strane gocce di sangue sul corpo di Jennifer?

Opět jedno lehce nadprůměrné stylové giallo v hlavní roli s hvězdným párem tohoto subžánru Georgem Hiltonem a Edwige Fenech. Oba se společně objevili už v Martinově mistrovské excentrické prvotině "Strange Vice of Mrs. Wardh". Pro Fenech to byl v tomto subžánru už třetí zářez, pro Hiltona druhý, později si spolu ještě zahráli v "Tutti i colori del buio". Film má nádherné umístění a krásnou Massiho kameru (později už jako samostatný režisér), což je patrně nejsilnější článek tohoto filmu s tradičními giallo elementy. Massiho specializací byl pak cca za 1-2 roky především italský žánr poliziotteschi, nicméně i z tohoto filmu jsem měl tento dojem, a to z jeho některých úhlů kamery a některých sekvencí. Obraz a vizuální stránka filmu společně se skvěle zvolenou elegantní Nicolaiovou hudbou jsou skutečně nádherné a tak trochu v tomto žánru i neobvyklé. Činžovní dům a tajemný, šílený typicky černě oděný zabiják s gumovými rukavicemi a skalpelem, sadistické a obrazově nepříjemné, ale hlavně vynalézavé vraždy. Ta předposlední, památná, v rušných ulicích za bílého dne, kde pomalu došlo k lynči, byla hodně dobrá. Hraní je slabší, charaktery jednotlivých herců dobré, film ale obsahoval i nezbytnou dávku zdravého humoru, o to se postarala vtipná policejní dvojka. Smyslná Edwige Fenech, nejmenovaná královna gialla (ve filmu fotomodelka Jennifer), jako hrdinka nic moc, ale nebýt tam ona, tak se není pomalu na co koukat. Její obrazová přítomnost byla skutečně vyjímečná, a to když byla v nebezpečí nebo jen měla strach, tak v její tváři bylo stále něco kouzelného. Kdo je tedy zabiják a jaké jsou jeho motivy? Vzhledem k poměrně dostatečnému množství různých intrik, spiknutí a spletitostí s nekonečnými falešnými stopami a se spoustou podezřelých (kteří ale postupně odpadávají) to není téměř až do překvapivého konce jisté, což je dobře a což u tohoto druhu filmu vždy spolehlivě funguje. Děsivé, hrozivé, atmosferické, sexy, doporučeno nejen fanouškům žánru. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí. (17.04.2010)

Tohle giallo stojí samozřejmě na výkonu půvabné E. Fenechové. Maskovaný vrah s rukavicemi a nožem, bílé kosatce, krev. Rozsáhlý bytový dům připomíná gotický hrad, který má místo podzemního labyrintu strojovnu s kotelnou, na něž také dojde. Autoři jako vždy vedou diváka záměrně k různým postavám, co by se mohly ukrývat pod maskou. Hned úvodní vražda ve výtahu napoví, že vrah si svoji práci vychutnává. Jennifer se zoufale zmítá mezi postavami a vzpomínkami a má pocit, že jí nikdo nevěří. Že její obavy bere okolí na lehkou váhu, včetně kamarádky Marilyn, se pro ni stává až nesnesitelným. Solidní kamera, typická žánrová hudba. Temné vrakoviště, ulice plné lidí, co si jdou za svým, a obavy, kdy vrah znovu udeří. Policie si přiznává, že by se měla raději dát k hasičům, jelikož tam by mohla být prospěšnější... (07.05.2020)

Slušné giallo so všetkým čo k tomu patrí (podarené vraždy, maskovaný vrah, pekné a často nahé slečny), navyše obohatené o komediálny prvok v podobe policajtov s nulovým IQ. Trochu zamrzí počet vrážd, hlavne z toho dôvodu, že prvé dve sú originálne a pre obete veľmi nepríjemné. Fanúšikom gialla však rozhodne doporučujem, pretože aj napriek veľkému množstvu rôznych logických kiksov je máloktoré giallo tak zábavné ako práve The Case of the Bloody Iris. (31.01.2008)

Sympatické a pravé giallo, to sa musí nechať. Aj napriek tomu, že má všetko čo má mať, nedokázalo sa mi dostať pod kožu. Zato v úvodnom morde v bytovom komplexe spáchanom záhadným vrahom v rukaviciach, sa išlo až pod ňu. Evidentne sa jednalo o vychytenú lokalitu nájomných bytov, keďže za krátko je voľný byt k dispozícii ďalšej záujemkyni – modelke Jennifer, ktorá však ale netuší, že apetít vraha sa ešte nenaplnil. Široký okruh možných páchateľov, ľahostajná polícia na ktorú nie je spoľahnutie a pretrvávajúce nebezpečenstvo, psychický stav Jennifer nijako neuľahčujú. Vďaka všemožným zvratom a postupnom odkrývaní tých najdôležitejších častí krvavej skladačky, je riešenie prípadu schované až na tom zhruba poslednom úlomku. Pár krát sa mi ho počas eliminácie možných podozrivých podarilo odkryť, nič však nebolo sto percentne isté. Pre neoblomných zarytých priaznivcov gialla bude projekcia The Case of the Bloody Iris filmovým sviatkom. (12.05.2009)

V tomhle giallu jsou úplně všechny elementy, které má správné giallo obsahovat. Škoda jen, že to není to správné giallo. Je to zábavný film, dobře natočený, celkem dobře obsazený, byť herecké výkony nejsou nijak valné, i jindy skvělí Hilton a Fenech to tu táhnou spíše jen na svém charisma, a Ben Carra Ivana Rassimova nenahradí, i kdyby se rozkrájel, ale hlavně je zoufale neoriginální. Na druhou stranu, jako prototyp toho, co je vlastně giallo, bych ho začátečníkovi určitě doporučil. Ostatně napoprvé jako třetí film, co jsem v žánru viděl, se mi to líbilo o dost víc. (17.10.2017)