Po bouři

Mé srdce pookřálo, když se vyjevilo, kdo zosobňuje postavu babičky. Já tuto paní (Kiki Kirin) miluju! Nádherná osobnost a charakter! Ještě nikdy jsem ji neviděl hrát zle (fakt ale je, že herec v jejím věku často už ani hrát zle neumí). K filmu: Smířlivý kus zpackaného života. Bez zbytečných vysvětlování. Bez tlačení na pilu. Charakter hlavniho hrdiny je současně sympatický i na pár facek. Jako ostatně většina z nás. Rjóta je sice na pár facek poněkud víc, ale stejně. Říkám si, že laskavost, se kterou Kore-eda ke svým postavám přistupuje, vyplývá z uvědomění si, že málokdo jsme lepší a pokud budeme laskaví k ostatním, dokážeme možná být laskaví i sami vůči sobě. (15.07.2017)

Velmi příjemné komorní drama, kdy hlavní hrdina neví, co sám se sebou. Přichází proto postupně o svou bývalou manželku a syna. Rodinné problémy podobné jako kdekoliv na světě. Děj tak pomalu plyne a humorné prvky do příběhu přináší babička :) Konec filmu je určitě k zamyšlení. Možná naděje nebo taky ne. Od tohoto režiséra mohu doporučit ještě Zloděje, kteří pro mne byli pecka. (02.04.2021)

Zrejme jeden z jeho najlepších filmov. /I keď mám dojem, že ide vždy o konkrétnu náladu a asociácie, ktoré s Kore-edovými filmami zakaždým prepojíme./ O uzavretom čase. Jeho strádaní. A ako sa to zrkadlí medzi generáciami. Pričom nachádzame častú podobnosť. Na druhej strane klasická rodinná dráma. Skvele napísaný mužský hrdina, fandíte mu po celú dobu, i keď looser, vtipné situácie mu dodávajú šarm a zároveň chápeme márnosť jeho túžob a prečo ho ďalšie postavy zavrhujú. A ako tak nejak nikam nesmeruje a nezmení sa... /I keď na konci rozprávkovo vidíme záblesk čiastočného "happyendu"/. Vo filme zaznieva kopa skvelých výrokov, akoby z "múdrej knihy", čo autor často i ironicky podotkne, a predsa sú vo svojej prostote pravdivé. Je dobré, že sa film, oproti starším kúskom, zbavil sentimentálnej hudby. Je škoda, že sposob akým je natočený viac nesúznie s obsahom. (07.10.2016)

„PROČ MŮJ ŽIVOT DOPADL TAKTO?...“ /// Lidi. Lidi mluví... („Dneska je vedro.“ „Ještě že jsem si vzal krátký rukáv“...). Rjota. Rjota je ztracená existence. A právě dorazil ukrást (nenápadně, jen tak mimochodem) něco (cokoliv) svojí matce. Mluví. A čas (ten filmovej) neběží... Rjota šmíruje (dělá pro detektivní agenturu). Rjota šmíruje i svoji bejvalku. Taky sází, ale hlavně mu dělá starost ta bejvalka. Kurva to je zábava... (jde vylepovat plakáty kočky. Ztracený.... čtyřnohý...) A bouře se blíží... Drama z rodinnýho života, který nevyřeší ani tajfun. Ten s číslem 24. Nuda. Nuda. Nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na bejvalku nežárlím. Jsem jen zodpovědnej... 2.) Děti mě navštěvujou často. Vždycky prosmejčej byt... 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.01.2019)

Je potěšující vědět, že dysfunkční rodiny a starostlivé babičky s mrazáky přecpanými laciným dávno prošlým jídlem, jsou stejné v Japonsku stejně jako Horních Kotěhůlkách. Koreeda opět ve své již tradiční civilní poloze a s tématem, které by jedenáct z deseti režisérů neustálo bez citového vydírání či alespoň nějakého toho klišé. Nikoli však on. Škoda jen toho, že zdejší ticho před bouří je s ohledem na krátkost "bouře" samotné až příliš dlouhé (jakkoli ne nudné). (09.10.2016)