Po bouři

Ďalšia festivalová vzťahovka, ktorá vás buď chytí za srdce, alebo nie. Takže ak ste v Japonsku súkromný detektív, zabudnite na platenie alimentov. Nepomôže ani stávkovanie. A ak ste k tomu ešte spisovateľ na voľnej nohe, sústreďte sa na komerčnú tvorbu. Presne tak, život je veľmi jednoduchý, treba žiť každý deň s radosťou. Mám pocit, že som to už pár krát niekde počul. (28.10.2016)

Film je rozdelený na dve roviny. V prvej sa dozvedáme čo to o Rjotovi a o tom ako sa z celkom sympatického chlapíka pomaličky v našich očiach stáva neznesiteľným skrachovancom. Ťažko mu držať palce, alebo mu priať, aby sa mu v živote všetko vyriešilo, keď je neschopný určiť si priority. Kirin Kiki je v úlohe babičky výborná. Potom príde rovina samotnej búrky, ktorá by mala so sebou priniesť nejaké zmeny( a aj ich prinesie) ale sú to zmeny veľmi malé - o to ale dôležitejšie. Napriek Koreedovmu režisérskemu umu jeho filmy občas zaváňajú chladnosťou. V niektorých si to ale kompenzuje silnými charaktermi. Nebyť druhej polovice, bol by to v mojich očiach pomerne nezáživný film. Takto sa z toho stáva znova akási štúdia človeka, ktorá je ukončená niečím čo môžme nazvať aj pozitívnym koncom. A v zásade sa jedná o pomerne príjemný film. Ale Umimachi Diary bol aj tak o 2 triedy lepším filmom. Vyžarovala totiž z neho omnoho väčšia bezprostrednosť. (23.12.2016)

Civilna studia jedneho zkrachovanca. Je prijemne vidiet, ze aj v Japonsku ziju taki ludia. Prilis casto ich vo filmoch neukazuju. Hlavny hrdina je zahrany perfektne. Na jednej strane sympatak a zaroven chlapik, ktoreho by ste najradsej preplieskali, aby sa spamätal aj ked viete, ze to je bez sance. Zvlastne je, ze sa pribeh prilis nevyvinie, ale iba nam predstaví jedneho luzra a jeho zivotnu situaciu a to je vsetko. Na druhej strane je prijemne, ze tu chybaju akekolvek vyhrotene situacie. Nikto nezomiera ani nic podobne. Aj ked ta beznadej situacie hlavneho hrdinu je snad este horsia ako keby tam niekto chcipal. Vysledkom je zvlastny citlivy film s pomalym tempom, na ktory ked sa naladite, tak sa oplati vidiet. P.S: Obsah co tu je uvedeny, prakticky zhrnul dej celeho filmu. 7/10. (29.01.2017)

Je potěšující vědět, že dysfunkční rodiny a starostlivé babičky s mrazáky přecpanými laciným dávno prošlým jídlem, jsou stejné v Japonsku stejně jako Horních Kotěhůlkách. Koreeda opět ve své již tradiční civilní poloze a s tématem, které by jedenáct z deseti režisérů neustálo bez citového vydírání či alespoň nějakého toho klišé. Nikoli však on. Škoda jen toho, že zdejší ticho před bouří je s ohledem na krátkost "bouře" samotné až příliš dlouhé (jakkoli ne nudné). (09.10.2016)

„PROČ MŮJ ŽIVOT DOPADL TAKTO?...“ /// Lidi. Lidi mluví... („Dneska je vedro.“ „Ještě že jsem si vzal krátký rukáv“...). Rjota. Rjota je ztracená existence. A právě dorazil ukrást (nenápadně, jen tak mimochodem) něco (cokoliv) svojí matce. Mluví. A čas (ten filmovej) neběží... Rjota šmíruje (dělá pro detektivní agenturu). Rjota šmíruje i svoji bejvalku. Taky sází, ale hlavně mu dělá starost ta bejvalka. Kurva to je zábava... (jde vylepovat plakáty kočky. Ztracený.... čtyřnohý...) A bouře se blíží... Drama z rodinnýho života, který nevyřeší ani tajfun. Ten s číslem 24. Nuda. Nuda. Nuda. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Na bejvalku nežárlím. Jsem jen zodpovědnej... 2.) Děti mě navštěvujou často. Vždycky prosmejčej byt... 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (15.01.2019)