Jeho dívka Pátek

Front page z roku 1974 je větší sranda, protože Walter Matthau je o tisíc procent lepší než přeci jen poněkud sucharská Rosalinda Russell. Novější snímek viděn v dabingu, starší zmíněný v originále s titulky (Levné knihy). Upravuji komentář i hodnocení, viděno v dabingu s Václavem Postráneckým, jehož výkon pozdvihl film o hodně nahoru. A to tak, že i takové eso jako Alena Procházková mu nestačila. Klasická hollywodská komedie válečných let, břitká, úsečná, rychlá, plná zvratů a bláznivých nápadů. Umím si představit, jak to tehdejší publikum hltalo. (29.03.2011)

Skvěle bláznivá novinářská komedie s neuvěřitelným tempem. Cary byl prostě úžasný, s jeho příchodem na plátno padá jedna parádní hláška za druhou a ty jeho obličeje a výrazy, skvěle jsem se nasmála. Tradičně výborná Rosalind Russell a Ralph Bellamy opět v roli roztomilého ťulpáska (Carefree, The Awful Truth) doplňují zdatnou sestavu. Tohle byla opravdu konverzační komedie, protože bych asi nespočítala kolik slov padlo v deseti sekundách. :) Každopádně výborné! Oh, that will be nice! Yes, yes, a home with mother - in Albany too! :) (21.07.2011)

Konverzační komedie, kde není ani pět vteřin ticho. Všem jede huba, jako kdyby rok drželi bobříka mlčení. Cary Grant potvrzuje svůj komediání talent a společně s Rosalind Russel mi trochu připomínají Oldřicha Nového a Natašu Gollovou. Přesně typově dvojice: šarmantní svůdník versus mladá emancipovaná a inteligentní žena. Nejlépe by se hlavní postavy daly srovnat asi s filmem Roztomilý člověk. Není to komedie, u které by se člověk neustále trhal smíchy, ale rozhodně žádná nuda. (29.11.2008)

Hawks přenésl na plátno klasickou konverzačku, která dokázala skloubit americkou ódu na demokracii s vtipně cynickými postavami, které se v neskutečné rychlém tempu podvádí (v originále "double-crossing" ). Piráti z Karibiku jim nesahají ani po kolena. A tak Grant dokáže dostat stupidního nápadníka jeho bývalé ženy několikrát do vězení, jeho matku nařídí vynést z press-roomu, aby se svou bývalou (a budoucí) ženou MIMOCHODEM zachránil nevinně odsouzeného a usvědčil starostu z úplatku. Vždyť pod tím cynickým výrazem se skrývá pravý Američan! Některé vtipy se drží v obměnách dodnes (Přísahám na hrob své matky! - Ale tvoje matka je pořád naživu!), ale vždy mě dostává závěr - žádný vášnivý polibek, žádný desetiminutový sentimentální patetický projev o amerických hodnotách - je prostě jasné, že mít líbánky u Niagarských vodopádů byl jen hloupý nápad. (09.10.2008)

Co na klasickém hollywoodu nemůžu neobdivovat, co na něm občas miluju a občas nenávidím, je způsob, jakým filmy této éra mluvili o tom, o čem mlčeli. Jako praví foucaultovští noví viktoriáni, jejich tvůrci dokázali obratně vplétat sex a nasilí do toho, jak přímé zobrazení sexu a násilí na plátně absentovalo. Nejde ale jen o ty známé etické kódy, jde o celou tu hru znaků, dvojakost, jinotaje, hyperboly... Třeba His Girl Friday. Zavřete oči před screwballovou rovinou a podívejte co se na plátně vlastně odehrává: všichni bez vyjímky jsou zkorumpovaní, sobečtí, marniví a prospěchářští, vraždícím pomatencem manipulují pro vlstní cíle, obelhávají se nezáleží jim na tom, že nějaká žena se právě vrhla z okna, pokud z toho nemůže náhodou být trhák do ranního vydání. Zápletka je ve své podstatě naprosto mrazivá a krutá, podobně jako u mnoha slapsticků, ale přitom jako komedie funguje přesto geniálně... (09.12.2012)