Matky na tahu

Matky na tahu je komedie, která i přesto, že jí vévodí zejména ženské obsazení, tak má vskutku koule a nebojí se to prodat, přičemž si zachovává únosnou míru humoru a nesklouzává do trapných a nechutných končin tohoto žánru, jak tomu bývá u nejedné komedie ze současné produkce. Během filmu jsem se opravdu moc pobavil a nasmál tolik jako už dlouho ne, ať už to bylo při vzájemných diskuzích a hecování mezi jednotlivými "špatnými maminami" nebo čistě při gestech a fyzickém herectví postav. Obsazení bylo dobře vybrané, jelikož každá herečka z ústředního tria měla svoje osobité komické ztvárnění postavy, kterou hrála, což fungovalo na jedničku. Plus se mi líbila titulková scéna s reálnými matkami jednotlivých hereček. Zkrátka milé překvapení a oddychovka v jednom se sympatickým obsazením, řádně peprným scénářem a dostatečnou mírou vtipných momentů, které jsou dodávány často a ve správných dávkách. (13.08.2016)

Velké nadšení. Seděly mi naprosto všechny vtípky a hlášky, to se jen tak nevidí - této scénáristické dvojice se musím držet! Fakt jsem se bála, že to bude stupidní, jako většina podobných filmů, ale byla jsem příjemně překvapena. Ze sálu jsem odcházela s úsměvem na rtech a dobrou náladou - miluju to, když se mě komediální filmy dotknou. Skvělej soundtrack. Závěr s real maminama byl moc milej. Christina Applegate dokonalá. Holt vzdávám i mé oblíbené Kristen Bell, Mile Kunis a Kathryn Hahn. (07.09.2016)

S dávkou nekorektního humoru rozhodně nepřicházejí jako první. Tak trochu móda posledních let, kdy sprostě mluví a na křečovité úsměvy už kašlou také ženy, strhla i Milu Kunis nebo Kristen Bell. Tentokrát odmítají dělat to, co po nich žádá společnost nebo rodina, a ve finále to stejně málokdo ocení, takže nohy nahoru, panáka do ruky a vlastní volný čas mají zelenou. Jon Lucas a Scott Moore, scenáristé, kteří stojí za první Pařbou ve Vegas (a tady režiséři), nepotřebují úplně silný příběh, pomáhají si lepením humorných epizodek, které vycházejí tak napůl. Přesto nakonec docela příjemné rozptýlení. (02.01.2018)

"Milujeme svý děti. Ty svý blbý, sobecký, nevděčný, malý spratky." Já je taky miluju, i když je občas nenávidím. A taky nejsem žádný podpantoflák, takže kdyby manželka chtěla kandidovat na prezidentku Rodičovské unie, tak ji v tom podpořím, zaopatřím děti, vymaluju celý dům a pořádně uklidím. Takový jsem chlapák. A jelikož mi po tom všem zbyla ještě trocha času, tak se přiznám k tomu, že mě klišovité Matky na tahu sice neměly čím překvapit, ale přesto mě pobavily. Zejména zúčtování se strážným v supermarketu mi skvěle zavonělo krví, ale trošku mě po hovorech mezi děvčaty začalo trápit, že nejsem obřezaný. (31.03.2017)

Bohužel neexistuje řešení pro touhu žen stát se supermatkami, tj. zvládat co nejvíce rolí ve svém životě (matka, kuchařka, zaměstnankyně, sexy dračice v posteli...), takže je pochopitelné, že mainstreamová komedie na toto téma půjde z extrému do extrému, a nakonec skončí jakýmsi prapodivným pohádkovým "happyendem" (proti vydírání matek okolní společností, tj. jinými matkami se dá bojovat, proti vydírání matek vlastními dětmi nikoliv). Naštěstí pro diváka je tu Kathryn Hahn, která dokáže skvěle hláškovat s přesným timingem (demonstrace mikinou nemá chybu). A i když se dopustím politicky nekorektního výroku, který mě v den posledního MeToo soudu pošle do pekla, musím to říci nahlas: Jada Pinkett Smith neumí hrát. (10.03.2018)