Porco Rosso

Balada o létání z doby, když se to ještě považovalo za dobrodružství. Díky Mistře, tohle mě chytilo u srdce. Niterný dojemný příběh o vzdušných soubojích nad Středozemním mořem zasazený do doby 30. let minulého století. Z italského prostředí, které je zmítáno krizí doslova číší temné stíny fašismu a militarismu, ale z filmu přesto dýchá duch svobody a touha po volnosti. Hlavním hrdinou je růžový vepřík Porco Rosso lovec lidí, který létá na červeně zbarveném létajícím člunu a prohání vzdušné piráty, kterých je obloha plná. Za svou zvířecí podobu vděčí kapitán Marco Pagoto tajemnému prokletí. Jeho úhlavním soupeřem se mu stane tajemný americký pilot Donald na hydroplánu Curtis, s kterým změří síly nejen v oblacích, ale i v dramatickém pěstním souboji. Prostředí ostřílených vzdušných jezdců zjemňují dvě křehké ženy. Jednou z nich je majitelka hotelu Adriano a okouzlujícího hlasu Gina, která má oči jen pro Porca a pamatuje si ho ještě s lidskou tváří. Dětský nevinný prvek zastupuje mladá zrzavá slečna, mechanička Fio Pikolo, která se stará o spolehlivost červeného aeroplánu. Na filmu je znovu poznat smysl pro nejmenší detail a mystické protiválečné prvky. Malebná muzika a vysoká akrobacie v leteckých soubojích se snoubí v harmonickém souznění. Létání nikdy nebylo krásnější. (22.02.2013)

Kurenai no buta si Miyazaki očividně natočil sám sobě pro radost. Ve filmu nenajdete žádné kouzelné duchy, žádné létající či chodící hrady a dokonce ani žádná roztomilá zvířátka (pokud tedy za jedno nepovažujete samotného hlavního hrdinu). Co v něm ovšem najdete je létání a to tentokrát ještě v dvakrát takovém množství, než je u ostatních mistrových filmů obvyklé. O Miyazakiho posedlosti aviatikou jsem věděl už dřív (ono je také těžké to v jeho filmech přehlédnout), ale jeho fascinace Evropou, a zvláště tou 30. let minulého století, mi doposud zůstávala utajena. Když ovšem sledujete dobrodužný příběh létajícího pašíka, nelze si nevšimnout té obrovské lásky, se kterou se s daným materiálem pracuje a musí vám být jasné, že takovouto krásnou a specifickou atmosféru dokáže na plátno přenést jenom absolutní zapálenost pro věc. Při kreslení všech těch výkrutů a otoček jako by ale Miyazaki pozapoměl na jednu důležitou ingredienci - příběh. Ten se svou jednoduchostí bohužel pohybuje někdě na úrovni Mého souseda Totora a stává se pro Porca tím největším limitem bránícím mu doletět si až pro nejvyšší možné hodnocení. (24.11.2007)

Miyazaki se v poslední době zařadil mezi mé oblíbence a i tento snímek si mě získal. Mám rád jeho styl a lásku s kterou své snímky vypracovává. Porco je oproti jiným filmum ochuzen o roztomilé bůžky a bohy japonského světa. přesto mu nechybí kouzlo a hlavně vtip. Už se moc těšim na chystané pokračování. (27.07.2011)

Ačkoli to obsahuje spoustu kouzelných momentů (nadšení dětí z pirátského přepadení, Porcovo líčení jeho prasečí proměny...) a 17 letá Fio si v roztomilosti nezadá s hrdinkami starších Mijazakiho filmů, přesto jsem se neubránil lehkému zklamání. Subjektivně mám prostě problém s tak zvláštním hrdinou, jako je pilot s prasečí vizáží (a nesedla mi ani ta kombinace anime & noir), a zklamal mě i závěr, protože to nedopadlo tak, jak bych si přál (tedy v duchu klasických příběhů o krásce a zvířeti). Takže navzdory krásné animaci a všem přednostem snímku jsem k němu bohužel cítil odstup (možná i protože mi to přijde jako snad jediný Mijazaki, který není moc vhodný pro dětského diváka - ostatně zde v komentářích se opakovaně objevuje názor, že je to jeho nejdospělejší film - a pro mě je to asi příliš velký nezvyk). (19.02.2023)

Jako kritika války příliš slabé a nic moc dalšího jsem ve filmu nenalezla. Takže ve výsledku moc netuším co se tím básník vlastně snažil říct. Né že bych vyloženě měla něco proti filmům ve kterých se vlastně nic neděje, ale tady opravdu za celou dobu nedošlo k žádnému posunu děje... Celkově silnější 3 *. (11.03.2013)