Aguirre, hněv Boží

Film oscilující mezi amatérským homevideem a geniálním klenotem kinematografie. Očekával jsem nějakou moralizující historickou fresku, ale dostalo se mi alegorického putování za vysněným cílem, které mě přimělo pokládat si základní otázky ohledně filmové tvorby, ale i samotného života. Mimořádné dílo. (08.02.2009)

Toto Jarryovské absurdní drama by se velice vyjímalo na divadelních prknech - natáčení muselo být pekelně těžké, opravdu klobouk dolů před Herzogem - výtečně jsem se bavil (! ano chce to občas velkou dávku cynismu) a Klausi Kinskému by někdo měl za výkon v hlavní roli postavit pomník, fakticky skvělý zážitek! 9/10 PS: druhé shlédnutí a opět nadšení, dost možná nejlepší film o šílenství (22.02.2008)

Ja tie umenia asi nikdy nepochopím. Namiesto postáv som tam videl nie príliš dobre hrajúcich ochotníkov historických kostýmoch a príbeh ma nechytil už vôbec. Totálne som neprijal filmovú realitu, takže mi to v horšom prípade pripomínalo drahší skeč zo SNL alebo v lepšom Pokračovanie Svätého grálu od Monthy Pythonov. Na druhej strane, takto som sa na úkor tvorcov už dlho nepobavil. Ten film je nesmierne zaujímavý svojim vznikom, ale konečný výsledok u mňa s výnimkou asi 2 momentov (cca 40 sekúnd) nefunguje.Akože fakt nie. (04.01.2016)

"Dlouhé šípy přicházejí do módy." Jít a hledat Eldorádo, kde je láska, mír a bezpečí? Zlatý voči, protože když se ocitnete na jednom voru s Klausem Kinskim, vbrzku zjistíte, že cestovní kancelář Pizarro s.r.o. lhala, jako když Rudé právo tiskne, a vy jste na surreálné cestě do nicoty s ďáblem coby průvodcem... Vůbec se nedivím, že od dob Aguirra a Apokalypsy to vypadá, že natáčení filmů odehrávajících se v džungli stíhá jedna pohroma za druhou, Klausovo prokletí musí mít sílu a když zemřel (oprava: vrátil se do té pekelné dimenze, ze které předtím vylezl), získal v pekle vliv, který je radno usmiřovat krvavými obětmi... (22.09.2012)

Při sledování filmu se mi vnucoval text písničky ".........jít a hledat El Dorado, zbavené vší bídy člověčí...... ". Zní to idylicky, ale cesta k vysněnému cíli taková nebyla, naopak byla přehlídkou bídy člověčí zbavené touhy po čistém poznání. Stupňující se posedlost po moci a slávě byla, podpořena vleklým tempem a sugestivně "upocenou" atmosférou, přímo hmatatelná, navíc korunovaná výkonem Klause Kinskiho, jehož charizma by se dalo pytlovat. (15.11.2005)