Noc v opeře

Veľmi svižná komédia, kde sa doplňuje kanonáda hlášok s komickými situačnými epizódkami. U mňa vedie až oná záverečná Noc v opere, lodná kajuta, bradatí letci a štyri postele mi ráčia odpustiť. Marxovci síce točia v podstate stále ten istý film dokola, ale vždy v inom prostredí, takže vám to začne liezť mierne na nervy až keď ich uvidíte skoro všetky. Noc v opere je jednou z ich najlepších a treba ju vďaka kadencii hlášok vidieť viackrát. Ja by som si odpustil muzikálové číslo na lodi, ale to si vyžadovala doba. Prečo je komédia z roku 1935 vtipnejšia, ako 95% tých súčasných? (25.10.2012)

Surrealisticky zmatená podívaná s tisícem vtipů, z nichž některé jsou dokonalé a některé úplně mimo. Film dost brzdí hudební čísla (s čestnou výjimkou Chicovy hry na klavír) a i těch geniálních scének tam bylo o něco méně než v Kachní polévce (přecpaná kajuta to ale skoro vynhrazuje). Skvělý humor, ale mohl být vyrovnanější. (24.01.2010)

Vyrůstal jsem na divadelních hrách Wericha a Voskovce, a tak je mi styl bratří Marxů velmi blízký. Ale právě kvůli W+V (o Ježkovi nemluvě) jim nemohu dát plný počet. Werich s Voskovcem dokázali obalit své komické výstupy hrou, která má začátek i konec, myšlenku (z Osla a stínu mrazí dodnes), či i vedlejší linie jsou více než vatou (měšťáci v Těžké Barboře). A Ježkova hudba může stát sama o sobě (Život je jen náhoda, tak písničku znáte, a kdo a proč ji zpívá ve Světě za mřížemi je vám dnes úplně jedno). Marx Brothers jen spojují scénky dohromady, a ač jsou často geniální, v příběh se jejich blbnutí nesloží. (14.04.2017)

Panejo. To bylo jediné, co jsem ze sebe kromě salv smíchu dostala po skončení promítání. Takových filmů by mělo být více. Kam se na to hrabou dnešní komedie. Trio Marxů byly prostě hvězdy a dobrovolně se zde přiznávám, že až do té doby, než jsem si zašla na promítání tohoto filmu, jsem o nich slyšela možná tak jednou v hodinách češtiny kdysi na gymplu. Což jak jsem zjistila byla nehorázná chyba. Takový humor jako mělo tohle bratrské trio se už jen tak nevidí. Celý sál Mozartea v muzeu se pomalu válel na zemi. Popravdě ještě teď asi dva týdny po promítání jsem stále tak ohromená řadou hlášek Groucho Marxe, že nedokážu dát do kupy smysluplný komentář. Nejlepší scéna? Zaručeně ta v maličké kajutě a hned v těsném zavěsu ta v opeře. (26.12.2011)

Moji první Marxové. Příběh plný skečů, které někdy byly moc vtipné, jindy slabší. Někde vdáli na pozadí se odehrával romantický příbeh, o který moc nešlo. Zbytek, včetně operních zpěvů byly zbytečnosti navíc. Závěr byla fraška. Tahounem filmu, který stojí 99 % humoru je Groucho Marx, skvělý komik. Na jeho gagy a vtipy bych se rád ještě podíval, jinak není o co stát. # příběh 5 | hudba 6 | humor 4 | akce 1 | napětí 0 | pustil bych si znovu 5 (30.08.2012)