poster

Rok koně

  • USA

    Year of the Horse

Dokumentární / Hudební

USA, 1997, 106 min

Režie:

Jim Jarmusch

Hudba:

Neil Young

Producenti:

L.A. Johnson

Střih:

Jay Rabinowitz
(další profese)
  • radektejkal
    ****

    Neil Young jakoby zde smýval svoji folkovou patinu a kuklil se do surového agresivního zvuku rockového šamana, který musí i metalistům a punkáčům připadat nesnesitelný. Prostřihy ruční kamerou, které oddělují jednotlivé koncertní kusy, jsou jim zároveň v opozici. Je možno si při nich vydechnout, a zřejmě i pro Jarmusche by byl koncert vcelku sotva únosný - a zřejmě ano, stát před pódiem a před televizí je přece jen velký rozdíl. Šaman se opájí hudbou a my přitom rohlíkem.(10.7.2015)

  • Jehan
    ****

    Je podivné, že ve zdejší biografii Jima Jarmushe tento film není uveden. Možná proto, že to "hrdě natočili" na osmičku (pro mladší ročníky - amatérský formát filmu). Kdo čeká dokument o turné kapely Crazy Horse od renomovaného režiséra, je nejspíš zmaten. Viděno v českolipském kině ve společnosti místních rockerů. Spokojenost byla vidět ve tvářích muzikantů, možná méně v tvářích milovníků slovutného filmaře, kteří moc netuší o podivínském chlapíkovi jménem Neil Young. Jakési temné šamanské mysterium o zaklínání bohů věčného rocku ve spojení s indiánskými tanci duchů. Nářez, na který nezapomenu. Ale možná proto, že jsem už 40 let fandou Neila Younga a Crazy Horse.(28.4.2015)

  • maeb
    ****

    Dovolil bych si s gouryellou nesouhlasit. Rok koně je pojat jako sled skladeb, prokládaný několika záběry ze zákulisí. Je tedy nudný jen do té míry, do jaké vám připadá nudná hudba Crazy Horse. Kdo je nemá rád, bude se samozřejmě nudit (ale proč by takový člověk koukal na dokument o nich?). Ovšem skutečný fanda Neila Younga si Rok Koně užije od začátku do konce, to vám zaručuju. Fanda jsem => dávám 4*. PS: Když už by se měl u někoho Jarmusch inspirovat, tak to rozhodně nebude u Zelenky (už proto, že to, co točí Z., nejsou dokumenty, a navíc se o jejich kvalitě dá jistě s úspěchem pochybovat). Když se u někoho inspirovat, spíš bych doporučoval třeba Wima Wenderse a jeho fenomenální Buena Vista Social Club!(18.8.2003)

  • kinej
    ****

    Je pravda že Jim Jarmusch coby dokumentarista zde moc nezazářil. Zajímavých informací o skupině Crazy Horse je ve filmu minimum. Pár slov o vzniku, pár vět o bývalých členech a spousta nesmyslného tlachání. Použití ručních kamer filmu také moc nepřidává. Ostrý záběr by člověk pohledal. Ale scény z koncertů, to je fakt síla. Co bych dal za to, vidět tyhle chlápky v téhle formě naživo. Hned úvodní sklada Fucking Up je totální masakr. Neil Young hraje na kytaru s neuvěřitelnou suverenitou. Chvílemi jeho extatická hra vypadá jako by se odputával od svého těla a prováděl jakýsi šamanský riutál. Žádné laciné reprodukce stuidových nahrávek tón po tónu, ale bezbřehé mystické variace na původní skladby. Young by se ale nikdy nedostal do podobných epilepticky vypadajících tranzů, nemít po boku ostatní členy se kterými si na pódiu neustále vyměňují energii. Hudebně tedy neskutečná pecka a to i přesto, že se hrají spíše „dvojkové“ skladby, protože živě je to úplně o něčem jiném.(6.11.2012)

  • ProfiDivak
    *****

    Tu sa Jarmusch príliš nenatrápil, ale o to u dobrého režiséra nejde. U mňa maximálny efekt v neposlednom rade aj vďaka charizme a hudbe členov Crazy horse, ale nielen... Na prvý pohľad povrchný hudobný film, ktorý však zámerne chce byť o atmosfére a zvláštnej mystike, nepotrebuje encyklopedické informácie o kapele ani prehlboké životné múdrosti.(10.4.2015)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace