Year of the Horse
Režie:
Jim JarmuschHudba:
Neil YoungHrají:
Neil Young, Jim Jarmusch, Ralph Molina, Billy Talbot, Frank Sampedro, Scott Young, David Briggs (a.z.), Elliot RobertsObsahy(2)
Netradiční portrét skupiny Neil Young & Crazy Horse. Její členové Ralph Molina, Frank „Pončo” Sampedro, Billy Talbot a Neil Young – se dali dohromady roku 1970 a od té doby dělají se sebezničujícím zanícením rockovou hudbu nezaměnitelného zvuku a razance. Hlavní hvězdou je skladatel, zpěvák a hudebník Neil Young, jenž bezesporu patří k nejdůležitějším osobnostem moderní populární hudby. Narodil se 12. listopadu 1945 v Torontu. V mládí jej hudebně ovlivnili umělci typu Boba Dylana, Ricka Jamese, Chucka Berryho a skupiny jako The Shadows, The Rolling Stones či The Chantels. Sám později přecházel do různých žánrů (od rokenrolu po country) a hrál v seskupení rozličných muzikantů, především však ve skupinách Buffalo Springfield; Crosby, Stills, Nash (& Young); Neil Young & Crazy Horse. Kromě zpívání ovládá ukulele, harmoniku, piano a kytaru. Během své kariéry natočil přes tři desítky alb... Dokument natočený ikonou nezávislého amerického filmu, režisérem Jimem Jarmuschem (Podivnější než ráj, Mrtvý muž, Ghost Dog – Cesta samuraje, Kafe a cigára, Paterson) byl z větší části nasnímán na evropském turné skupiny během roku 1996–97 a jsou v něm použity i starší materiály z let sedmdesátých až osmdesátých. Mezi jednotlivými skladbami zaznívají výpovědi členů kapely, ale svérázný obraz Neil Young & Crazy Horse dokresluje mj. hudební manažer Elliot Roberts či Youngův otec, spisovatel Scott A. Young, nebo samotný režisér, Jim Jarmusch. K vyvolání větší působivosti a autentické atmosféry napomáhá – vedle pohyblivé reportážní kamery – záměrně zrnitý a rozmazaný video obraz a materiál super 8 mm. (Česká televize)
(více)Recenze (22)
Setkání Jarmusch – Young dopadlo dík symbiose obou mistrů dobře. Hudba hraje ve všech Jarmuschových filmech zásadní roli (pro „Mrtvého muže“ Young nahrál jeden z nejzdařilejších soundtracků vůbec), režisér sám byl ostatně nějaký čas aktivním hudebníkem, má pro věc cit. V Jarmuschově katalogu jde spíše o věc méně významnou, ale kdo má rád Neila Younga, bude slintat blahem. Komu jeho hudba nic neříká, ať na to nekouká. Doporučit lze rovněž Youngovo stejnojmenné dvojalbum z tohohle turné. Celá 90. léta se Youngovi po tvůrčí stránce vydařila, turné k albu Broken Arrow zachycené ve filmu lze považovat za jedno z jeho nejlepších. P.S. Srovnání se Zelenkovým Rokem ďábla je spíše úsměvný: jednak je Zelenka o dvě třídy slabší filmař než Jarmusch, jednak se s Nohavicovou hudbou tak trochu míjí (např. Franta Černý se zrzavým knírem při důstojně krásné Kometě, toť „humor“ dle režiséra Zelenky…). ()
Též podepisuji uživatele Maeba. Dokument jsem viděla prvně tak před deseti lety a včera si ho připomněla. Neila Younga jsem nejdříve znala v rámci sestavy CSN & Y, pak sólo, s Pearl Jam, ale až potom jsem šla po Crazy Horse. A tehdy jsem si od dokumentu slibovala, že mě zavede zase trochu jinam. Moc nepomohlo, ale hudba byla samozřejmě skvělá. Protože je to skoro jediné, co na dokumentu lze hodnotit, dám Year of the Horse za čtyři hvězdy. ()