Zhui bu
Zhui bu
Režie:
John WooKamera:
Takuró IšizakaHudba:
Taró IwaširoHrají:
Hanyu Zhang, Masaharu Fukujama, Stephy Qi, Ji-won Ha, Džun Kunimura, Naoto Takenaka, Jasuaki Kurata, Takumi Saitó, Angeles Woo, Nanami Sakuraba (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Právník farmaceutické společnosti Tu Čchiou (Hanyu Zhang) se pro svého zaměstnavatele stane nepohodlným, když se rozhodne skončit a odjet do Ameriky. Dívka, která ho má přesvědčit, aby zůstal, je však zabita v jeho bytě a on je obviněn z její vraždy. Podaří se mu uprchnout a po jeho stopách se pouští geniální inspektor Jamura (Masaharu Fukujama) a jeho zkorumpovaný kolega Asano. Pomoc Tu najde u tajemné Majumi, která je do všeho též zapletena. (LangiJ)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Epic fail. To vazne nemal Woo k svojmu zanrovemu comebacku po ruke lepsieho kameramana, strihaca, trikarov, skladatela, hercov a najma scenaristu? Jeho poetika a vyrazove prostriedky su sice zastarale, ale toto by bol pruser a nechcena parodia uz aj v dobe najvacsej slavy. 3/10 iba z ucty a vdacnosti za vsetky tie pecky lepsich vcerajskov. ()
"I'M GOING TO TAKE YOU SOMEWHERE. YOU'LL REMEMBER IT ALL YOUR LIFE." ------------ Sfušovaný návrat naspäť ku koreňom, v podaní hongkongskej režisérskej legendy, tipujem, že z nostalgických dôvodov. V drvivej väčšine prípadov nelamentujem nad opodstatnenosťou existencie filmových produktov, no Manhunt vážne nemusel byť natočený. Je fajn, že Woo myslí neustále na mier, no tie holubice by veru mohli konečne dolietať. Výkrik do tmy, spomienka na roky osemdesiate a ponaučenie, že to, čo fungovalo pred troma dekádami už pravdepodobne fungovať nebude. ()
John Woo se po delší odmlce vrátil zpátky k tomu, co mu jde nejlépe- Brakové bloodshedy ve slow motion obalu byť tentokrát s tím tak moc nepřeháněl. Příběhově mě film příliš nezaujal a především v první polovině jsem se lehce nudil, ale od první velké přestřelky v baráku, která byla dost možná nejlepší z celého filmu, film dostal spád a už do konce nepustil. Je to pěkně krvavé, na souboje zde moc prostor není, spíše se zde střílí,ale občas jsem měl pocit, že až moc bezhlavě, ale účel akčního brakového béčka film splňuje. Na jedno zhlédnutí v pohodě, unešený z toho však nejsem. 60% ()
Na návrat Johna Woo k akčnému žánru som sa mimoriadne tešil, kedysi býval jeho kráľom, ale v poslednej dobe sa mi zdalo, že už mu to celkovo moc nejde, preto som bol v očakávaniach radšej trochu opatrnejší, ale že bude Manhunt až taký brak ma teda ani nenapadlo. A pritom na prvý pohľad to nevyzerá až tak zle a bolo cítiť, že sa snaží napodobiť svoje najslávnejšie filmy a tak tu opäť máme dvoch mužov na opačných stranách zákona, aj keď jeden z nich nie svojou vinou, ktorí po počiatočných problémoch predsa len spoja svoje sily a spriatelia sa a ani zápletka nie je najhoršia, útek pred políciou a zločineckou organizáciou a zároveň snaha očistiť svoje meno ma vždy bavili, ale v tomto filme je to teda mimoriadne zle prevedené. Nie je to ani tak nudné, dá sa povedať, že sa tu stále niečo deje, ale celé mi to prišlo, akoby nevydarená paródia na tie najlepšie režisérove filmy, má tu množstvo trademarkov, ale pôsobia v lepšom prípade zbytočne a v tom horšom až trápne a to je aj ten častejší prípad. A aby toho nebolo málo, ten nie úplne zle rozbehnutý dej je čím ďalej nezmyselnejší a to celé finále s lekárskym vylepšovaním ľudí ma už len znechutilo, ako z toho najtrápnejšieho béčka. Takže až na tie úplné základy je to teda poriadne nevydarené. Obsadenie nie je zlé, ale s postavami je to už trochu horšie. Hanyu Zhang je dobrý herec, ale do akčného filmu tohto typu sa absolútne nehodí, Masaharu Fukujama tiež nie je zlý, ale chémia medzi nimi vôbec nefunguje, takže som im neveril ani to priateľstvo. Určite poteší moja obľúbená juhokórejská herečka Ha Ji-Won, len nemala moc priestoru a sadlo mi aj japonské zloženie, hlavne Kunimura Jun a Ikeuchi Hiroyuki. Ale najväčším sklamaním je aj tak rozhodne akcia. John Woo ju kedysi zvládal dokonalo, to bola mimoriadna radosť sledovať, ale toto bolo riadne nezvládnuté. Akcia je rozmanitá, nájdu sa tu nejaké tie súboje, naháňačky a samozrejme hlavne prestrelky a aj keď choreografia nie je úplne zlá a dokonca prestrelka v dome na vidieku ju má veľmi dobrú, ako jediná v tomto pripomenie Woove klasiky, ale aj tak mi všetky prišli dosť mizerne natočené, zostrihané a často zbytočne digitálne, takže ma to vôbec nebavilo a nezaujímalo. Takže pre mňa mimoriadne sklamanie od príbehu, cez réžiu, akciu a ani tie postavy ma ani zďaleka tak nebavili, ako by som vzhľadom na obsadenie čakal. Jednoznačne najhorší film Johna Woo, ktorý nielen, že to najlepšie má dávno za sebou, ale hlavne mi príde, že sa v tom úplne stratil. Keby som čo i len tušil, že to bude takto zlé, určite by som to nepozeral, aby som si nepokazil dojem z môjho obdivovaného režiséra. 33% ()
Galerie (123)
Photo © Media Asia Film Distribution / Beijing United Entertainment Partners Culture & Media
Zajímavosti (3)
- Celosvětová premiéra proběhla 7. září 2017 na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu. (BMW12)
- Ještě než se korejskými kuloáry roznesla zpráva, že se ve filmu objeví také jihokorejská herecká bomba Ji-won Ha, předpokládalo se, že hlavní mužskou roli opravdu ztvární jihokorejský miláček Byeong-heon Lee. A byla by to určitě parádní podívaná, herec ale, racionalista a uvědomělý typ, nabídku odmítl. Hercova zastupující mediální agentura BH Entertainment později oznámila, že to hercovi časově ani pracovně prostě a jednoduše nevycházelo. Jeho povinnosti směřovaly k mediální propagaci jeho dalších filmových snímků. Takže z celé té bomby nakonec sešlo a v hlavních mužských úlohách se objevil Hanyu Zhang. (Conspi)
Filmografie Johna Woo je sice plná jasně rozpoznatelných heroic bloodshed filmů, ale nesmíme zapomínat, že každý z nich bývá protkán množstvím inspiračních zdrojů, z nichž Woo explicitně těží. Může to být Cheh Chang a jeho hrdinské příběhy (nejvýrazněji v Last Hurrah for Chivalry), ale i Jean-Pierre Melville, Alain Delon, François Truffaut nebo Sam Peckinpah. Tentokrát si vybírá zdroje tři: thriller Kimi yo Fundo no Kawa o Watare, herectví Kena Takakury a vlastní autorskou poetiku. Japonský film, který se stal v Číně obrovským hitem a šlo o první zahraniční snímek uvedený po kulturní revoluci, poskytl narativní rámec. Takakura, jako nejoblíbenější herec Johna Woo, inspiroval stylizaci hrdinů (podobně jako v Lepším zítřku). A autorská poetika? S tou si hyperaktivní Woo vesele hraje. // Kultovní autor totiž vede s divákem uvědomělý, ironický a revidující dialog o své předchozí tvorbě. Vrací se snad všechny myslitelné stylistické, motivické i příběhové prvky. Oprašuje estetiku, která se zdála přežitá už v roce 2000, čímž pravděpodobně ztrácí méně tolerantní diváky. Akční sekvence jsou samozřejmě fenomenální, starší Woo neztratil absolutně nic ze své hravosti. Ke slovu se dostane i katana! Hudba přechází od klidných motivů k burácivé opeře (Turandot od Giacoma Pucciniho!). Hrdinové utíkají před vlaky, uhýbají kulkám a uskakují výbuchům. Vrací se zmražená okénka s voice-overy a zatmívačky s prolínačkami jsou všude! Citují se filmy o jakuze, Ken Takakura, ale i Lepší zítřek. Homoerotické napětí ustupuje od “zamilovaných” pohledů mezi parťáky k symbolickému spojení policejními pouty. A z holubic se stává uvědomělá hra s divákem - Woo je totiž zapojuje přímo (!) do akce. Manhunt je také neuvěřitelně rychlý - David Bordwell napočítal přes tři tisíce záběrů v necelých dvou hodinách - a neustále se něco hýbe. Ať už jde o nájezdy kamery nebo pohyb postav v prostoru. Divák je prakticky bombardován stimuly! A (koreedovský) Masaharu Fukujama je vynikající akční hrdina. Ze sledování pak trošku vytrhávají neustálé přechody do angličtiny, ale to je cena za spojení japonských a čínských herců. // Přes výše vypsané si dovedu představit, že Manhunt může být pro mnoho diváků nevstřebatelný, protože jeho přepjatost bez větších problémů poráží i Mission Impossible 2. Zvláštní je také odměřená domácí odezva, která stojí v kontrastu s reakcemi z loňských Benátek a Toronta, kdy o Manhuntu pozitivně referovali kritici z Variety, Screenu, Film Stage nebo (veliký fanoušek Johna Woo) David Bordwell. // Ještě jedna věc se s Manhuntem táhne už od oznámení. Sedí do oblíbeného (a v mnoha ohledech nepochybně pravdivého) narativu o mrtvém hongkongském filmu a autorech, kteří se upisují Číně. Nesmíme však film redukovat do té míry, aby tvrzení bez výjimky odpovídal. Hongkongská kinematografie je v troskách, diváci naprosto bez výjimky preferují zahraniční filmy a lukrativní nabídky přichází prakticky jen z pevninské Číny, ale taková situace neznamená, že tam nejsou dobré filmy. Tvůrci si umí poradit - za čínské peníze točí vynikající filmy (Tsui Hark, Stephen Chow, Johnnie To, Derek Yee), nenápadně kritizují (Wukong, Mad World), nápadně kritizují (Ten Years, Trivisa), nenápadně inovují (krátké filmy ze soutěže Fresh Wave) nebo inovují nápadně (Robbery a Office). V případě Johna Woo jde, po historických epikách Crossing a Red Cliff, o snahu revidovat pravidla žánru, který stvořil. Byla by škoda Manhunt zjednodušit na zoufalý pokus oživit zašlou slávu. Není to nový Hard Boiled nebo Killer. To Manhunt nechce (ani nemůže) být. Woo se nesnaží přiblížit svým předchozím hitům, ty totiž vycházely z filmů Peckinpaha, Delona a Melvilla. Manhunt zůstává primárně na hřišti režijní poetiky Johna Woo. Vzpomíná, aktualizuje, hraje si. // Několikrát jsem dokonce slyšel, že takhle se už akční filmy netočí. Jenže ony se nikdy netočily tak, jak je točil John Woo. Takže spíše než časovou schránku film připomíná otevřený dialog se žánrem, který je dávno pryč. Woo je hravější než býval, je ironický a daleko více přepjatý. Jako kdyby se znovu setkal s přítelem, kterého dvacet let neviděl a rychle si vybavoval všechny ty krásné vzpomínky. Zkoušel, zda dávné historky a zážitky fungují i po dvaceti letech. A ano, zestárl John Woo, zestárl hongkongský i hollywoodský film, zestárl jsem já a žánr heroic bloodshed prakticky zemřel, ale o to víc se chci do takového vzpomínání pustit. () (méně) (více)