Favoritka

Přistoupíte-li na Lanthimosovu svéráznou životní poetiku a stylistické choutky, bude pro vás Favoritka dost možná nejzábavnějším filmem roku. Přestože rozčlenění do kapitol a některé obrazové deformace vyvolávají dojem pofidérnosti, tak absurdní vygradování konfliktu, hra s prostředím a osvětlením, herecké výkony a hudba jsou natolik dobré, že film plyne skoro stejně suverénně, jako kdyby ho kormidloval sám Kubrick. Je moc fajn, že v éře hollywoodského feminismu se bude prát o tolik oscarů snímek, v němž jsou ženské postavy buď nevzdělané a nerozhodné nebo nesnesitelné manipulativní mrchy. 85% (29.01.2019)

Režisér podivností, jako Zabití posvátného jelena nebo Humr, natočil kostýmní drama po svém. K ruce má výborné herečky a zajímavý scénář. Tempo je pomalé a občas jakoby se film ani příběh nehnuli z místa, ale za podívání film rozhodně stojí a pokud vám sedí podobně laděné filmy, klidně si 1* přidejte. (16.07.2019)

Jedovatá Popelka soupeří s krutě manipulativní Nevlastní sestrou o přízeň nešťastné Zlé královny. Pro mě to byla nuda k uzoufání. _____ Postavy nejsou životné, jsou to jen karikatury a neodehrává se mezi nimi nic jiného než intrikaření. Nemají žádný jiný rozměr, jen soupeření o postavení. Jedině u královny jsou naznačené i jiné pohnutky a povahové rysy, ale dvě zápolící favoritky se umanutě soustředí jen na vzájemné ničení a ponižování s cílem vydrápat se/udržet se na vrcholu. Tím pádem jsou vzájemně zaměnitelné a mě jejich přímočarý boj ničím nezaujal. To vše podpořené znervózňujcí zcizující hudbou. _____ Celé mi to připadalo jako cvičení s kamerou na téma škodolibé karikatury v historických kostýmech. SHRNUTÍ: Vítězství v tomhle souboji nemůže být jiné než trpké. A žel i nezajímavé. (30.01.2019)

Podobně jako všechny předchozí Lanthimosovy filmy, je i Favoritka popisem bizarního zápasu o přízeň autority a úmyslně pokřivenou karikaturou lidské společnosti, kterou definuje neustálý zápas o moc. Jako bonus je ale novinka i seriózním historickým dramatem s vlastně konzervativním narativním obloukem (je cítit, že pod tím není podepsaný milovník fragmentárního vyprávění Efthymis Filippou). Favoritka se snaží být jedovatou a jízlivou dobovkou, kde prim hrají (toxické) vztahy mezi ženami, zatímco muži jsou efébní chcípáci a nadržení idioti. Ústřední trio je radost pozorovat především díky skvělým hereckým výkonům a jiskřivé škodolibosti vzájemných interakcí. Bohužel postupem času se film, trochu násilně rozsekaný do kapitol, stane tím, čím v jádru je - řídkou, monotónní historkou s předvídatelným podtextem. Zatímco dosud byl Lanthimos vždy schopný diváka vyosit a překvapit, vytrollit něčím, co možná popírá zákony logiky, ale účelně to komentuje arbitrárnost naší existence, Favoritka je v něčem konvenční. Obsahuje sice typické choreografické výstřelky, ale plyne podle žánrových pravidel. Je špinavější, sprostější, pokřivenější (Robbie Ryan ftw), občas účinně eliptická, jindy ale krutě doslovná (králíci). Z části jí fandím jako bastardovi historických dramátek "ze dvora", z části mě nijak nestimulovala, nevyvedla z míry, nepřiměla k přemýšlení. Jo, lidstvo je parta degenerátů a moc kurví charakter. Víme, Jorgosi. Ale tentokrát jsem to nepocítil. Vůbec poprvé jsem z Lanthimosova filmu odcházel spíš lehce apatický než morbidně zjitřený. (29.12.2018)

Okázalé, ironické, dobře zahrané, přesto nemůžu napsat, že by se mi historický kostýmní snímek líbil. Boje o vrtkavou přízeň královny, manipulace s ní, jelikož byla slabá, omezená, v podstatě vlády neschopná. Logicky se ke korýtku dostávají hyeny, drzé jako opice. Jejich počáteční hry jsou zajímavé, ale zvrhnou se v něco, na co se mi špatně koukalo. Ale uznávám, že své příznivce si film jistě najde. (23.01.2019)