Loutky

Začátek jsem moc nechápala, připadalo mi to příliš roztahané a neuspořádané, ale pak jsem se do příběhu dostala a užívala si ho. Je prostě zvláštní. Je lyrický, alegorický, originální a plný emocí. Příběh jde ruku v ruce s překrásnou vizuální stránkou. Někomu možná nebude sedět pomalé tempo, typické jsou dlouhé scény, kde se děje pořád to samé nebo vůbec nic, ale i v tom se skrývá síla. Nelze doporučit každému, avšak rozhodně má na to, někoho oslovit, protože je to krásný film. (25.09.2010)

96% - Když jsem si tento film dal poprvé, byl to 113 minut slz, a zároveň 113 minut údivu nad krásami světa. Věděl jsem sice, že Kitano umí být niterný a lyrický (téměř v každém jeho filmu se objeví motiv vyrovnávání se s neštěstím), ale že tím tak přesvědčivě vyplní celý celovečerní film, to mě velmi překvapil. Nebudu tento film podrobně rozebírat, na to je příliš krásný. Doporučím ho jen všem, kdo ho ještě neviděli. (03.10.2005)

Buď jsem to pořádně nepochopila, nebo to bylo až moc pomalé, uťapkané, nic neříkající, přesto s překrásnými obrazy přírody. Nebo možná jen dnes nedokážu přeladit na lyričnou temnou stránku svou. Některé záběry vás přímo uchvání, některé scény ve vás dokáží vyvolat úsměv, jiné ve vás zanechají prázdno, možná i beznaděj. Co mi opravdu docela zkazilo "výhled", bylo u druhého příběhu, když už jako pořádný jakuzák přišel do parku a tam uslyšel si povídat ty dva mladíky. *Spoiler* To, že ona tam chodí každou sobotu, se dá přežít, dá se tomu ještě jakž takž uvěřit, ale to, že si právě v tu chvíli o ní povídají dva mladíci, a děda opodál to uslyší a tím je mu jasné, kdo ta dáma s dvěma obědy je, je pro mě prostě naprosté a neodpustitelné vytvržení. Nechápu, co mne na tom tolik rozezlelo, ale stalo se. *konec spoileru* Sthrnutí: tragédie, která ve mně slzy nevyvolala, natož soucit, přesto mne uchvátila nádhernými obrazy. Možná že nádherné obrazy na 109 minut nejsou dostačující. Ale to ať posoudí někdo jiný, já dávám lepší 3*. (30.01.2010)

Takeshi tentokrat zahral strunou na kterou moc rad slysim. Podmanivy audiovizual (hudba Joe Hisaishi) a podmanive do sebe mirne zakomponovane pribehy o lasce. Vse vcetne loutkoveho prologu i zaveru je pro me velmi pusobive. Na platne potesi i pritomnost Tatsuyi Mihashiho (Nebe a peklo, Tora! Tora! Tora!) v jedne z jeho poslednich roli. (22.02.2008)

Lyrický, obrazově tradičně asijsky barevný a krásný, smutný a dojemný příběh ze země vycházejícího slunce. Oceňuju, že narozdíl od jeho západních kolegů Kitano nesahá k nabízejícímu se ulepenému patosu, dokáže vyprávět obrazem bez zbytečných, dlouhých dialogů a neuchyluje se k divácky přátelštějšímu happy endingu. Přes to všechno mě však kdovíproč nezasáhl tak silně jako většinu zde hodnotících. 60% (01.03.2007)