Sieranevada

"Mám sto chutí odjet do Bulharska." Toto pohřební úsměvné drama se odehrává tři dny po teroristických útocích na pařížskou redakci časopisu Charlie Hedbo. Trvá tři hodiny. Dám mu tři hvězdičky. Takhle dlouho jsem totiž na večeři snad ještě nečekal a přestože měla proběhnout třetí den po antentátu ve Francii, její očekávání zaplňovala hlavně připomínka událostí z jedenáctého září dva tisíce jedna, jako kdyby snímek vznikl k jejich patnáctiletému výročí, debata o výhodách i nevýhodách komunistického režimu, nebo hádka s tématem orálního sexu, či trampoty způsobené nepadnoucím oblekem, špatným parkováním, ale také ožralou feťačkou. Název filmu je podle režiséra prý samolibý nesmysl, žert který má zabránit jeho různým výkladům v zemích distribuce, avšak evokuje také jakousi emociální vyprahlost. (12.10.2016)

Jestli chcete vědět, co to doopravdy znamená VYDECHNOUT, jděte do kina na Sieranevadu a vydržte tam. Naservírují vám nejlepší divácký zážitek svého druhu, jaký vůbec film může poskytnout. *** Suverénní zázrak, už dvanáct hodin jsem rozjařená a sálám radostí. Parádní sonda do vícegeneračních rodinných vztahů v dnešní roztěkané společnosti, kde na získávání a předávání zkušeností a kultivaci moudrosti a vědomí věcí není čas a většinová komunikace devalvovala na výměny instantních názorů, a vztahy stojí na vodě, ale přesto je udržujeme. *** Sonda zaměřená na všechno to záludné, co mezi příbuznými (ale i mezi lidmi tak vůbec) dennodenně po troškách vyvolává napětí, tlakuje, přilévá oheň, odcizuje a rozčiluje, sonda tak excelentně hutná, promyšlená, soustředěná, vtipná a kompletní, že když vás konečně nechá vydechnout, zažijete tu nejhlubší a nejryzejší katarzi ve svém životě. Co jsem vyšla z kina, ještě pořád se vznáším jako chmýříčko. *** Jsem doopravdy přesvědčená, že tímhle směrem už nejde natočit nic lepšího. *** à propos - poví mi někdo, proč se film jmenuje Sieranevada? Uniká mi nějaký konspirační kontext? Nebo je to jen políček těm, co jim jdou názvy fimů (a všechno ostatní) jedním uchem tam...? Polykačům instantních a nahodilých informací? ;) *~~ (11.10.2016)

V jednom byte sa stretne zarazu neuveriteľné množstvo ľudí, ktorí pobehujú v jednom kuse z jedných dverí do druhých a popritom sa odhaľujú ich charakteri. Stopáž miestami ubíja, takže treba počítať s tým, že budete nervozni a stanete sa tak súčasťou deja. Inými slovami budete mať chuť niektorým postavám dať na držku! Avšak záver fimu (smiech u stolu) to celé kvalitne vypointoval a ja musím jednu hviezdu naviac pridať! (21.03.2020)

Skoro vždycky, když mě nadchne nějaký osobitý film ze současné tvorby a sáhnu brzy poté po dalším filmu od příslušného režiséra, dočkám se zklamání. Po včerejším zklamání od Jafara Panahiho přišel na řadu rumunský režisér Ciristi Puiu, jehož Smrt pana Lazaresca nebyla sice zrovna příjemná, ale velmi brzy mě plně vtáhla do silného dramatického děje a přinesla nezapomenutelný emotivní zážitek, navíc s přesahem, za což si režiséra cením, ale tady jsme se s Puium a jeho dalším filmem hodně minuli. Asi nikdo z nás se v životě nevyhne různým nepříjemnostem, problémům, trapným zážitkům i jistým rodinným neshodám. Jenom mám pocit, že svět a život kolem jsou podobně smutnými věcmi naplněné někdy až příliš na to, abych se na něco takového hodlal dívat 3 hodiny(!) ve filmu bez souvislého příběhu(!!)... a to jsem se na ten film přímo vyspal a nechal si ho na speciální příležitost po završení důležité povinnosti, takže nerušené sledování v patřičně klidném rozpoložení. Několik zajímavých pohltivých pasáží (dialog Laryho s matkou u rozbalování přístroje, vyprávění kuriózní příhody z dětství v autě či diskuse o politických masakrech k závěru) částečně zachraňuje, ale rozhodně neomlouvá spoustu vaty a chaosu během zbytku děje s procházením několika postav různě po bytě či dlouhými záběry na dveře a prostředí kolem jenom proto, aby režisér zbavil film jakýchkoliv střihů v čase, a úplně nevyváží ani to, že v jiných pasážích mě film nekonečnými hádkami postav i docela štval... a to jsem ještě netušil, že se tam začnou přetřásat i perverzní témata typu orálního sexu, bože. Tohle vážně nebyl film pro mne, to už fakt raději přidám hvězdičku Bohu masakru od Polanského. Omlouvám se všem, kteří si to užili. [45%] (18.10.2022)

Veľmi náročné na pozornosť, zo začiatku hrozne ubíjajúce, neskôr aj chaotické (chvíľu trvá kým sa divák v tých rodinných väzbách ako-tak zorientuje), no pokiaľ má človek v sebe aspoň štipku trpezlivosti bude odmenený... Podobne ako v Smrti pána Lazaresca aj v tomto prípade režisér dodržal svoj autentický prístup smerom k postavám, dôsledkom čoho bol pocit, ako keby som bol súčasťou tej rodiny. Rodinka to bola ako vystrihnutá z reálneho života a ako v každej rodine i tu sa riešili rôzne problémy, či už v osobnej rovine jednotlivcov (manželské problémy, podvádzanie, generačné vzťahové problémy...) alebo aj v globálnejšom merítku (september 2001, Charlie Hebdo masaker...). Na týchto príkladoch režisér krásne demonštroval márne hľadanie pravdy alebo nejakého riešenia problémov, čoho dôsledkom bol akýsi neurčitý tiesnivý pocit (hlavne ku koncu). Asi vážne nám nezostáva nič iné iba sa na týchto veciach zasmiať a skúšať si žiť ďalej svoj normálny, obyčajný život, veď človek aj tak zostane len človekom. Treba si tiež uvedomiť, že asi najpálčivejšia otázka, ktorá sužuje ľudstvo už od začiatku jeho existencie - "ako žiť?" nebude zodpovedaná asi nikdy, márnosť nad márnosť. Slušný nadpriemer a hŕba všelijakých pocitov k tomu. 80/100 (20.07.2017)