Reklama

Reklama

Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho

  • Finsko Hymyilevä mies (více)
Trailer 2

VOD (1)

Obsahy(1)

Léto 1962. Olli Mäki je velkou nadějí finského boxu a právě se chystá na životní zápas o titul mistra světa. Z poklidného venkova se dostává do víru velkoměsta, kde je vystaven tlaku médií, trenérů a sponzorů. Skromný Olli má na dosah všechnu slávu a bohatství a snaží se dělat to, co se od něj očekává. Je v tom ale jeden háček – Olli se totiž zamiloval do Raiji, dívky ze své rodné vesnice. (Aerofilms)

(více)

Videa (5)

Trailer 2

Recenze (50)

PhillM. 

všechny recenze uživatele

Konec boskovického festivalu 2017. Neděle. Ráno film, Nejšťastnější den v životě Olliho Mäkiho. Finský film o boxerovi z 60. let mě nepřilákal ani tak svým námětem jako tím, že Oli (skutečná postava) pocházel z Kokkoly. Tak, jak měl Rocky přezdívku "italský hřebec", tak se Olimu říkalo "pekař z Kokkoly". No a právě v Kokkole jsem před pár lety byl na 14 dní na návštěvě. A upřímně jsem si nedokázal moc představit, jak by se tam dal natočit film. 99% katastrální výměry toho města tvoří les. A taky že jo, úvod filmu se odehrává v lese (asi málokterý divák pochopí, že to je ta Kokkola). Film je černobílý, ale tak strašně nenáročný, že se k nedělnímu dopoledni a jako rozloučení s pohodovým festivalem náramně hodil. Děj by tak tak vydal na kratší povídku, nebo sloupek v novinách, z finské přírody nevidíme nic, protože černobílá kamera snímá málo a navíc v noci. Nic pořádného nevidíme ani z Helsinek, žádné vybíhání schodů k helsinské katedrále á la Rocky se nekoná, běhá se dokolečka po pláži. "Pointa" celého příběhu z filmu trčí jako sláma z bot, tvůrci ji do diváka ostatně tlačí hned v názvu filmu. No a co, že je to vlastně o ničem? V boskovickém kině mají pohodlné sedačky... ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Boxerské filmy prostě nejsou špatné, a tak ani tenhle, finský a navíc černobílý, není špatný, i když rozhodně není určen pro každého. Na jednu stranu moc umělecké, na druhou stranu to ale ukazuje box i trochu jinak, nikoli jako adrenalinový, drsný sport, ale i jako přetvářku, která je ke sportovcům mnohdy dost krutá. ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

51. KVIFF - Po tomhle filmu mám skoro pocit, jak kdyby byli Finové v šedesátých letech úplně jiní, než je tomu dnes. Ale také je dost možné, že na ně v tom období, kdy se odehrává tento film, působil polární den. Všichni totiž byli komunikativní, otevření, vstřícní a sem tam i lehce sarkasticky vtipní. Tudíž všechno možné, jen ne dostatečně finští. Nicméně u tohoto filmu musím pochválit, že se snaží boxerské drama vyprávět naprosto obyčejně, a tak, jak to pravděpodobně opravdu bylo. Takže žádné přehnané americké příběhové výpady, ale prostý příběh Olliho Mäkiho, který chvíli ve svém životě tápal, než pochopil, co je jeho opravdové štěstí. Bohužel ona černobílost ve mně vyvolávala efekt spánku a tak jsem se chvílemi slušně nudil. Závěr filmu pak krásně ukázal to, proč jsou evropské filmy tak opravdové. Opravdovější boxerský příběh aby divák pohledal. ()

Vajonek 

všechny recenze uživatele

Bylo to takove hezky natocene, poklidne (i kdyz se tykalo boxu), opravdove pusobici, uprimne, takovy pribeh ze zivota, na ktery se divate a je to fajn. Trochu litujete hlavniho hrdinu, ktery je porad takovy shrbeny, zakriknuty, v dulezitych vecech se ale umi rozhodnout a jit si za svym, zda se. Uplne bych to nenazyvala romantickym dramatem, jak jsem to nekde videla podavane, toho dramatu ani te romantiky tam na takove oznaceni zase az tolik nebylo. O sport a box tam vlastne zase az tolik take neslo, bylo to proste o jednom mladem cloveku, jeho talentu, touhach, snech a prekazkach, kterym na ceste musi celit. Ale ne nejak drsne, do krve, proste a jednoduse, obycejne, jak to tak zivot prichysta. Spise se hrdina jen tak nechava unaset, dela, co se po nem chce a az je toho jednou moc, konecne si taky trochu dupne. Ale jen trochu. Cernobila tomu sedela. 75 %. ()

venca163 

všechny recenze uživatele

Nejprachobyčejnější den v životě Olliho Mäkiho. Iluze šedesátek je sice povedená, ale film je tak civilní a uvěřitelný a humor tak jemný, až to občas bolí. Fakt tyjo, chlap se má dostat do formy před životnim zápasem a místo toho aby se brodil ve sněhu s kládou na ramenou, tak tam pobíhá kolem Dagmar Veškrnový. Kámoš řikal, že kdyby se při závěrečnym vážení Olli nedostal pod váhovou hranici 57kg a jeho šance na titul by vyprchaly už v tom momentě, dal by jasnejch 5 hvězd. To by mi sice přišlo taky jako dost srandovní vyústění, ale zase nějakym pořádnym boxem bych nepohrdnul. Ten zápas o titul mohl klidně zůstat takovej jakej byl, ale mohlo se k tomu přihodit víc kvalitního mlácení do žeber, i kdyby z tréninku. (65%) ()

Galerie (21)

Zajímavosti (12)

  • Už počas nakrúcania mal režisér Juho Kuosmanen istotu, že bude jeho film premietaný na prestížnom festivale v Cannes. (classic)
  • Nakrúcalo sa na 16 mm monochrómny film. Najskôr to ale na čiernobiely vizuál nevyzeralo a to aj napriek tomu, že niektoré scény v režisérovej hlave nikdy farebné neboli. Podľa testovacích záberov ale Juho Kuosmanen usúdil, že iným spôsobom snímok realizovať nejde. Tiež Kameraman Jani-Petteri Passi nebol pôvodne týmto rozhodnutím nadšený nakoľko, nechcel nakrúcať dobový film, a týmto sprvoti nabil pocitu, že ho k tomu režisér dotlačil. (classic)
  • Na konci filmu jdou Olli (Jarkko Lahti) a Raija (Oona Airola) do přístavu a potkají starý pár. Onen pár je v reálném životě Olli a Raija Mäki. (MessiM)

Související novinky

69. ročník MFF Cannes

69. ročník MFF Cannes

23.05.2016

V neděli skončil 69. ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes, který přinesl mnoha tvůrcům různá ocenění za jejich tvůrčí činnost v oblasti filmu. Patronem tohoto ročníku stal francouzský… (více)

Reklama

Reklama