Cesta domů

Cesta domů se nijak zvlášť neodlišuje od Vorlových filmů. Snad jen stojí za připomenutí, že celá trilogie má u zdejších uživatelů sestupnou tendenci. Není divu. Jednotlivé postavy stále žijí svým podivuhodným životem. Opět se tu místy objevuje ochrana přírody. Ale hlavní prioritou je volná výchova a duchovno. Člověk obecně totiž nemá právo být svázán konvencemi, morálními pravidly a povinnostmi. Ale pozor, jednotlivé postavy toto dodržují jen pokud se jim to zrovna hodí do krámu. Jinak sledujeme spíše epizody ze životů již postarších hlavních postav, které se někam přeci jen posunuly, ovšem není zcela jasné, zda k lepšímu. Barbora Nimcová je nějaká místní duchovní regentka, bába bylinkářka člověk vnímající přírodu tak nějak jinak a víc než ostatní. Tomáš Hanák působí místy docela rezignovaně a tak se raději ožírá. Ludva si stěžuje na své pracovníky, jeho žena si stěžuje úplně na všechno. Jestli má tenhle snímek děj uzavřít, tak se to nejspíš nepovedlo. Fanoušci Vorlových komedií asi budou spokojeni i kdyby Hanák, Vorel ml. a Šteindler proseděli celý film v hospodě a prochlastali ho. (16.06.2022)

Dost depresivní obrázek z českých lesů. 1)  Nepříliš objevný snímek drží nad vodou přesvědčiví herci a určitá pragmatická zemitost provedení._____ 2)  Zaujal mě 13letý hojně obsazovaný dětský herec, přitažlivý Vojtěch Vovesný (Marákův syn Sayen, Maráka hrál Tomáš Hanák), který si ve své miniroli vyzkoušel hned několik hudebních nástrojů._____ 3)  Věk protagonistů uvádím k poslednímu roku natáčení, tj. 2019. (17.10.2023)

Ze všech Vorlovejch filmečků zbyl v mým sekretáři na dvd pouze jedinej. A to Cesta z města. Ale i ve dvou pokračováních mě to nijak neomrzelo. Jenom u některejch scén se člověk potutelně usmívá. Jak by asi vypadaly biofarmy, kdyby prakticky všichni chtěli jejich produkty. Začnou tam ládovat sračky, aby dokázali pokrýt poptávku. To jen k těm biokecům. A ta holčička byla odkud. Ale jinak v poho. 50%. (21.01.2022)

V závěrečném díle této trilogie se opět vracíme do krásy české krajiny. Opět se také vracíme k postavám, které sledujeme již od prvního dílu z roku 2000. Je pravdou, že jsem upřímně čekal trochu více. Režisérské chyby, které se objevovaly u předchozích dvou dílů (nesprávné "nadabování" hlasů; tragické výkony neherců a hlavně často až prapodivné střihy obrazu). V tomto díle mi navíc citelně schází nějaké písně, které vždy skvěle doplňovaly zejména první díl. Na druhou stranu jsem za tento návrat rád a přiznám se, že jsem ho na konci obrečel. K této trilogii mám vztah podobně jako ke Kofole (Když ji miluješ, není co řešit). (27.01.2022)

RECENZE: Neskonale upřímné. Cestou domů zakončil Vorel část své tvorby - Českokrumlovský deník Závěrečný díl trilogie „Cesta“ se režiséru Tomášovi Vorlovi nevyvedl úplně nejlépe. Jeho Cesta domů totiž postrádá určitý element, jenž by jí dodal na soudržnosti. Film jako takový je až příliš rozházený na to, aby mohl dobře fungovat, a ve skutečnosti jej drží pohromadě pouze krásné záběry, příjemná poetika a v neposlední řadě sympatičtí hrdinové v čele s Bolkem Polívkou a Evou Holubovou. Snímek je z největší části prostou mozaikou drobných příběhů (odehrávajících se navíc v různých obdobích), kde si každá postava urve kousek svého místa. Ne všichni jsou ovšem automaticky zábavní. Například hrdinové Báry Nimcové a Tomáše Hanáka tentokrát zrovna dvakrát nezaujmou, na rozdíl od prvního dílu Cesta z města, kde byli ústřední dvojicí právě oni dva. Zato Polívka s Holubovou si jedou po svých kolejích, zcela oproštěni ode všech hloupostí, duchovních odboček i klišé, a celému filmu dodávají potřebné koření, jež v ostatních liniích až úzkostlivě chybí. To svým způsobem dokazuje „hlavní příběh“ revírníka Ludvy (Tomáš Vorel mladší) a jeho ženy (Lucie Šteflová), který jako by se celý točil v začarovaném kruhu rutinní nudy. Cesta domů si v kinech přílišnou pozornost zřejmě nenajde. I tak se ji chce doporučit, byť má značné nedostatky a plně docenit ji dokážou spíše jen zasvěcení fanoušci Vorlova osobitého stylu nežli masové publikum. Pořád se ale jedná o hezký film, z něhož nevyzařuje ani náznak kalkulu, a který zůstává díkybohu upřímný sám k sobě, což je zejména u nás dosti vzácné. Snad jenom neustálé opakování písně Matko země… si mohl režisér opravdu odpustit. 60%. (14.09.2021)