Raw

Kdo by to řekl, že se mi tahle koprodukční záležitost tak pěkně trefí do chuti? (To jsem si prostě nemohl odpustit) Na rozdíl od podobných horůrků, na které jsem zvyklý ze zaoceánské produkce, šlo spíše o psychologické drama, i když skalní vegan by se mnou asi nesouhlasil a bojoval by s nočními můrami. Na to, že děj nikterak nekvaltoval, jsem se u příběhu vůbec nenudil, protože mě bavil psychologický přerod hlavní hrdinky. (03.03.2020)

Aneb láska prochází žaludkem...... Režijní debut francouzské režisérky Julie Docornau, Raw, je relativně netradiční alternativa k žánru coming-of-age filmů, kde je motiv dospívání a ztráty nevinnosti až druhořadou složkou. Prvotní je zde totiž byť jednoduchá, zato nechutná premisa: mladá vegetariánka Justine začíná studovat na veterinární škole, kde shodou okolností studuje i její sestra – a jakožto nováček musí povinně podstoupit krvavý 'přijímací rituál', při němž je zároveň donucena sníst syrovou králičí ledvinu – důsledkem toho se v ní probudí nečekané a dosud nepoznané pudy: neutuchající hlad po syrovém mase. To může vyznít lehce absurdně, jenže Julie Docornau se navíc snaží Raw autenticky vybalancovat na pomezí psychologického dramatu o dospívání, což se jí daří na výbornou. Snímek tak uvažuje o krvežíznivé touze po mase/kanibalismu na úrovni jakési analogie či metafory k motivu dospívání, kde se zlomové životní momenty (první sex, nástup na vejšku, hledání vlastní identity) řeší výhradně skrze tělesné zážitky, a to častokrát velice extrémní a emočně destruktivní...... Nelze se taky moc čemu divit – Raw je již z principu koncipován jako neuvěřitelný sadomaso a silně živočišný film, který své protagonisty obnažuje až na kost (DOSLOVA) díky čemuž získal pověst filmu, u něhož diváci při projekci mnohdy buď utíkají ze sálu, anebo je popadají mdloby. Já sám musím uznat, že mám celkem dost nakoukáno, a viděl jsem všelicos – nicméně tady jsou častokrát vyobrazeny tak neskutečně explicitní scény, při jejichž sledování jsem buď odvracel zrak, anebo se mi chtělo upřímně zvracet – a naopak jsou zde i primárně na efekt dělané scény, které jakoby Julie Docornau točila na truc, jen aby dodržela tradice a obyčeje francouzské extremistické kinematografie – a tou je šokovat za každou cenu. Raw je tak ve výsledku extrémně provokativní a silně nekomfortní zážitek, který vám nejenom nebude po chuti, ale rovnou vám obrátí žaludek naruby. Jinak jde o delikátní žánrovou lahůdku, kterou si žádný filmový fajnšmekr nesmí zapomenout přidat na své menu. HLAD JE STOPRO ZARUČEN. Slabším povahám však radím si na filmovým jídelníčku objednat jiný pokrm. Garance Marillier je mimochodem doslova k sežrání...... [VERDIKT: 8,5 syrových flákot z 10. Nejlepší reklama na vegetariánství, co jsem za poslední dobu viděl. Hannibal Lecter může závidět 🥩] (30.10.2021)

Francouzům vždy seděli tyhle podivně lehce zvrácené až uchylné náměty a já jim to vždy sežral i s navijákem. Hlavní hrdinka je vegetariánka, která jde na veterinářskou školu, kde je nucena sníst králičí ledvinku a od téhle chvíle se v ní začíná probouzet touha po mase, která vede až ke Kanibalismu. Originální námět, který obsahuje poměrně závažné témata ( Homosexualismus,anorexie,kanibalismus). Je to spíše psychologicky laděné, pár nechutností se zde však najde ( Dávení vlasů či scéna v posteli je docela humáč). Je to přesvědčivě zahrané, zručně natočené a vzhledem k tomu, že se film odehrává v prostředí školy, což je mi ve filmech většinou blízké jsem se nadmíru bavil po celou stopáž. Plusem jest i nečekané finální rozuzlení. Za mě Francie opět boduje.75% (26.05.2017)

"Ségra, tak co dneska dáme?" Vlastně proč ne, takovejhle úchylnej bizár člověk jednou za čas potřebuje, aby si unavenou duši propláchnul taky nějakou tou explicitní hnusotou. A protože jsem všežravec, tak mi to nevadilo a naopak jsem se na tom snažil hledat spíše pozitiva. Určitě to má spád, určitě je to dost dobře natočené a určitě se u toho nebudete nudit. Upřímně to ale mnohem více funguje jako zábavný trash. Kritické dílo s pokusem o přesah jsem v tom nenašel – jenže já ho ani vlastně nehledal. Prostě mě to bavilo. (10.09.2018)

Európsky rakovinotvorný art. Ak sa dobre pamätám, tento termín zaviedol na čsfd užívateľ Tsunami_X, za čo mu patrí veľká vďaka. Pravda je, že tento špecifický žáner miluje festivaly a priťahuje intelektuálnych kritikov. Sem tam sa ale spoza nákazou premorenej masy ozaj zúfalých "rakom prežraných diel" vynorí perla. Hoci ju treba vyloviť spod riadne krvavej kaše. Film o dospievaní. Hyperbolicky, no presne zachytáva iniciačný prerod študenta, do určitej doby pod rodičovskou kuratelou, na divoké zviera, odrazu nachádzajúce záľubu v úplne iných veciach, ako v teple rodinného krbu. Dieťa strážené rodičmi nevyjaví vždy to, čo v ňom je, no bojí sa naplno prejaviť. Hoci je to častokrát paradoxne oveľa bližšie a prirodzenejšie povahe ich predkov, starostlivo maskovaných rúškom sporiadanej rodiny vyššej strednej triedy. (06.01.2021)