Provaz

A to som mal pred časom Hitchcocka v desiatke najobľúbenejších režisérov. Dnes môžem iba tretinu jeho filmov považovať za mimoriadne a Povraz k nim nepatrí. Je v ňom hodne divadla, trochu Raskoľnikova, trochu Columba a priemerný výsledok. Tá trocha napätia na záver je silená a vyhlásenia sú viac moralistické, ako reálne. Celý film je zaujímavý iba dlhými zábermi kamery, ale to sa mi zdá málo na to, aby som ho hodnotil vyššie. (18.02.2018)

(1001) Ach, mužové zhluboka dýchající, předklonění, o sebe se čely opírající, tohle je skvělý film pro filmové fanatiky a i bytosti jiným způsobem latentní. A jak jsou legrační v těch velikých hranatých oblecích, když se snaží mluvit o filosofii a svobodě. Na Hitchcockovi miluji zejména to, jak se jako přerostlé děcko radostně pouští do pokusů, a nenávidím zejména to, jak ty pokusy pojmenovává a vysvětluje v dialozích mezi postavami (jako třeba v Rozdvojené duši, další noční můra). Tehdejší diváci by to nepochopili a nebo si teprve tříbil styl? Okno do dvora už je v tom jiné. Kdyby se víc soustředil na herce a minimálně na to, co říkají, byla bych úplně nejšťastnější. Mám na mysli třeba scénu, kdy hosté štěbetají jakési obvyklé řeči a roztřesený chlapeček kvůli tomu rozdrtí skleničku v dlani a pořeže si ruku. A potom jde a dělá jako že nic, dokud si toho někdo nevšimne. A potom, potom mu někdo věští budoucnost z dlaní a rána tam není! Čas na konspirační teorie v podobném stylu, jako když Trier jen tak nenápadně umístí na své golfové hřiště devatenáctou jamku. Jenže hra náznaků a mlčení a rozvolnění struktury by v klasické dramaturgii nebyla možné, tam to prostě muselo být tak, že všichni nepotřební odejdou a dojde k pěstnímu/slovnímu souboji mezi idejemi. Myslím si ale, že Hitchcock udělal všechno ve svých silách pro subverzi tehdejších konvencí a za to má můj obdiv. (A ještě poslední výkřik v závorce nakonec - oba studenti předvádějí něco nevídaného, ale James Stewart je vedle nich jako pěst naoko, postava z úplně jiného filmu, s jinou chemií, s jinými pravidly univerza. Podle Farleyho Grangera by se pro tu roli hodil James Mason a s tím z celého srdce souhlasím, za á by byl schopen být citlivý a ironický zároveň a nikoliv tezovitý a suchý jako Stewart a za bé když si vzpomenu jak přirozeně působil vztah mezi ním a Martinem Landauem v Na sever severozápadní linkou, tak zdejší trojúhelník by se jeho přispěním nejspíš vznesl rovnou do nebes.) (22.06.2015)

Naprosto neopakovatelný zážitek! Hitchcock se snaží budovat napětí tím, že nechává netradičně běžet kameru neustále v jednom záběru (není to jeden záběr ale snaží se to tak vypadat). Kupodivu se mu to daří a mají na tom také mamutí zásluhu herci a nepřekonatelný James Stewart. Pro mě osobně jeden z nejlepších Hitchcocků, i když asi také ten nejvíc "divadelní"... (02.07.2008)

Stejně si myslím, že Hitch byl jen obyčejný filmový fanoušek a i když tolikrát popřel zájem o hvězdy a práci s nimi, tak například jeho kolekce filmů s Jimmy Stewartem hovoří naprosto za všechno. To je čirá láska evropského filmaře, který si smí dirigoval All-American Star (a navíc v oslnivých barvách glorious Technicoloru!), nic víc, nic míň. A vy si v tom klidně hledejte ty formální experimenty, počítejte cívky a tvařte se, že ten výhled není naivně namalovaný a studiový. Ty dialogy jsou docela mazlivé, ale jak to bylo doopravdy s hrou Hamiltona (například s homosexualitou těch dvou vrahů), to už těžko soudit, neb na českých scénách se hraje jen výjimečně (naposledy v Redutě v Brně), to už je častěji k vidění variace na Plynové lampy... (20.01.2019)

Dvaja uhladení sociopati (Brandon a Phillip) chladnokrvne zabijú svojho kamaráta (Davida). Ušrktia ho povrazom v ich veľkom, luxusnom byte. Jeho telo ukryjú do truhlice. Tú prikryjú obrusom a rozložia na ňu pohostenie pre hostí. Zorganizujú totiž morbidný večierok pre svojich známych. Nikto z pozvaných ani len netuší, že je v izbe s mŕtvolou. Tento komorný snímok natočil v roku 1948 režisér Alfred Hitchcock. Vďaka jeho genialite film pôsobí akoby bol natočený bez jediného strihu. **** (30.07.2016)