Pět hříšníků

Tak trochu neprávem zapomenutý film natáčený průběžně i v Karlových Varech na který si už dnes asi málokdo vzpomene..? Hosté z jedné zapadlé hospůdky v čele s panem Poďobaným dobrý (R. Hrušinský) se svěřují se svými traumatizujicími zážitky z první světové války. Film byl natočen podle známé povídky ze sbírky Josefa Kopty "Pět hříšníků U velryby", měl dobré herecké obsazení, kvalitní literární předlohu, ale to vše nepříliš dobře zpracováno. Hodnotím tedy jen průměrně 2,5/*. (26.07.2006)

Nechvalně proslulý režisér-soudruh Jaroslav Balík se do přehledu toho nejlepšího z československého filmu zapsal romantickými dramaty Romeo a Julie na konci listopadu a Milenci v roce jedna, ale jak je vidět, ještě před tím se velice kvalitně nechal vést na nové vlně 60. let. Tenhle film sám znehodnocuje svůj profil mimo jiné povrchním zařazením Povídkový / Drama, tvářící se spolu s krátkým popiskem a zvláštním dobovým plakátkem jako něco právem nenápadného a zapomenutého. Přitom jde o velice zdařilý kousek, kterému lze navíc dodat přívlastky "válečný", "kriminální" a klidně i "psychologický". ... ,,Proč bych měl litovat jednoho člověka, když je kolem tolik mrtvejch?" Existenciálně vypjatá atmosféra v hospodě s hledaným zločincem (v podání nedávno zesnulého Ilji Racka) a čtyřmi štamgasty, za nimiž se skrývají vrahové z 1. světové války. Jednou účast na nespravedlivém rozsudku smrti, jednou rozhodnutí nezachránit člověka v nouzi (docela drsné psychologické ztvárnění uprostřed válečných hrůz v zákopu, vynikající výkony Hrušínského, Holého a Vosky snad bez jediného slova), jednou neodhalený pokus o vraždu ze žárlivosti (Jan Skopeček v netypické poloze), nakonec satirická příhoda s úředníčkem v podání Josefa Kemra. V jednotlivých povídkách chybí klasické dialogy, důraz je klazen na atmosféru a psychologické prožívání, podpořené ve výsledním snímku velice působivou kamerou a hudbou Ivana Řezáče. Koho zaujaly netypicky laděné válečné filmy téže doby jako např. Transport z ráje nebo Démanty noci, ať volným krokem vstoupí i do společnosti Pěti hříšníků. Škoda tak nevýrazného uzavření té linky ze součanosti a současně celého filmu. 80% (04.08.2018)

Zpověď 5ti lidí, kteří odhalují nejhorší okamžiky ve svých životech, kde jinde, než v hospodě. Já myslím, že si stačí přečíst jména herců a musí ti být jasný, že to bude skvělá podívaná. Veškeré příběhy se odehrávají za války. To, který zážitek je nejhorší musí posoudit divák sám, každopádně pro vyprávějícího, je volba jasná. (02.12.2011)

Probuďte se, lidé, to je skvělý film o svědomí a vině! V pochybné nálevně, uprostřed pošmourné noci v blíže neurčené době (První republika?), se hraje na pravdu. Příběhy osobního selhání, které si štamgasti, hostinský i náhodný host vyprávějí, jsou paradoxní až absurdní, ale vytěsnit se nedají. Zmírnit hlas svědomí může jen sdílení traumatu s ostatními... Hru porušil poslední host, který nepochopil, že žádáš-li po ostatních odpuštění, nemůžeš je zároveň soudit... Film se formálně člení do čtyř retrospektivních příběhů, spojených banálními "konverzačkami" v hospodě a vrcholících jednoduchou katarzí. Příběhy jsou natočeny ve velmi působivých exteriérech (rozstřílené město Doupov, zasněžená stráň s mohutnou šibenicí, hořící frontové pole, ničené nekonečným bombardováním, karlovarská promenáda, surrealisticky působící dvorana kostela sv. Maří Magdalény na Malé Straně v Praze), záběry jsou výtvarně stylizované a odehrávají se téměř bez dialogů. Film umocňuje vynikající kamera, hudba Ivana Řezáče (škoda, že skladatel měl v českém filmu tak málo příležitostí), a pozoruhodné herecké výkony v netradičních obsazeních (Jan Skopeček a Václav Lohniský v charakterních rolích). (03.04.2021)

“Probuď se! Probuď se, člověče!” Pro mě to rozhodně nebylo nekoukatelné, hluché nebo nudné. Jednotlivé příběhy mohou vypadat banálně, ale řeší závažná témata, jsou dost povedené výtvarně, a že traumatické vzpomínky na válečnou nebo byrokratickou mašinérii nedoprovází Schubertova serenáda, ale pazvuky a protivná hudba, považuju spíš za plus. Hodně slušné 4* (21.02.2021)