Potíže s Harrym

Vskutku uvolněná, harmonická a netradiční komedie, kterou charakterizuje delikátně morbidní humor, příjemné obsazení (nejlépe se se svou rolí popasoval mlčenlivý Philip Treux) a uklidňující pastelové barvy technicolorového podzimu. Je tuze patrné, že si ji Hitchcock natočil primárně pro vlastní potěchu, ale jako trefný žertík na účet amerického publika, které prý o mrtvolách nevtipkuje ani v dobrém, funguje také dobře, no ne? :) Ještě podotknu, že ačkoli se v Hitchově filmografii lehce vymyká standardu a nepatří zrovna k jejímu absolutnímu vrcholu (z toho by měl i Harry závrať), je to příznačný snímek přinejmenším z toho důvodu, že pro debutující Shirley MacLaine znamenal start závratné kariéry a pro filmový průmysl počátek jedné z nejlegendárnějších a nejplodnějších autorských kolaborací v kategorii (komplikovaný) režisér + (nerudný) skladatel. Potížím zdar! 4,5* (31.01.2009)

Úplně vidím, jak tuhle konverzační frašku nastudovávají naši místní ochotníci, až tak divadelně se tváří: jen několik málo scén (s moc krásně zbarveným podzimním listím), pár herců, dlouhé, břitké, vypointované dialogy, černohumorná absurdita většiny situací… V jejich repertoáru by se Potíže s Harrym určitě vyjímaly svěže a netradičně, ostatně stejně jako u Hitche, ale copak mohou tihle jít poměřovat? (18.02.2015)

Mrtvola. V lese se nachází mrtvola a nikoho to ani v nejmenším nerozruší. Všichni to přijímají jako fakt, jako šišku pod borovicí. Mistr Hitchcock si vzpomněl na své začátky, kdy točil romantické komedie a spojil to dohromady s vraždou, tím, co ho nejvíce proslavilo. Humor tohoto filmu je veskrze černý. Obávám se, že však časem začne mírně nudit. Celkově vzato se nejedná o žádný propadák, ale přece jen jsme všichni od Hitche zvyklí na jiný standard. (01.11.2008)

Městečkem jako malovaným, malebně, netečně i rozverně umíráček zní. Mezi letním žárem a chladem zimy. V barvách spadaného listí, na zeleni. Leží jeden nepohodlný, mrtvý mezi živými. Ten se ale pronese. Tam a sem, sem a tam. Jako "páternoster." Visí nad nimi jako dým, netopýr. Dostane se do řečí "v rodině." Kdo, kam s ním, ptají se všichni, ale žádní vinní. Neživý ví, že sám od sebe kočím smrti. Náleží mu místo, trvalý pobyt pod zemí, a že se sluší a nosí, z onoho světa lásku přát pozůstalým. Efektně, stylem figury. Z rozptylové loučky, šálkem černé kávy. (18.03.2019)

¨Vždycky mě přitahovaly kontrasty a chtěl sem se oprostit od tradic a klišé. S Harrym jsem prostě vytáhl melodrama z černočerné tmy a rozprostřel jéj na slunci.¨ F. Truffaut. Alfy si přečetl román J. T. Storyho a napadlo ho, že by z toho mohl být zajímavý film a předal ho spisovateli J. M. Hayesovi, aby z něj udělal adapci pro plátno. Story se svým nakladatelem prodali práva k filmu za 11 000 dolarů a, až když byla smlouva podepsána, zjistili, že kupcem byl slavný hollywoodský mistr hororu. Jeden z producentů H. Coleman, objevil 20-tiletou S. MacLaine na jevišti v muzikálu The Pajama Game. Po představení šel za ní do zákulisí a představil se jako zástupce Alfyho a studia Paramount. Druhý den na to se už Shirley učastnila kamerové zkoušky na Harryho, svůj první film. Důležité bylo najít vhodnou lokalitu, barevně i scénicky atraktivní, a tak se Coleman vydal pátrat do Nové Anglie. Našel jí v okolí města Stowe, ve státě Vermont. Bohužel filmařům práci stěžovali silně deště. Natáčení interiérů na zbudované scéně v tělocvičně místní školy tudíž nebylo lehké kvůli neustálému bubnování kapek na plechovou střechu. V jednom interview z roku 1955 se Alfy nechal slyšet, že s Harrym si chtěl ověřit svou tezi, že americké publikum dokáže vnímat i humor méně explicitní než ten, jenž je mu obvykle nabízen. Byl přesvědčen, že divákům, nedělá problém příjmout zcela nové ideje, pokud jim jsou podávány skrze srozumitelné postavy. Kromě zkoušky diváků na nekonveční humor byl Harry experimentem také v tom, že představoval film, který se netočil kolem nějáké stár. Alfy cítil, že se známou osobností by film vůbec nemohl fungovat. Premiéra filmu se konala také ve Vermountu a výtěžek z ní byl věnován obětem místních povodní... (08.10.2011)