Pod obratníkem Kozoroha

Dvacátý devátý Hitchův film, který sem dneska viděl a teprve šestá tříhvězda, takže Under Capricorn spíše lehké zklamání. Poslední půlhodinka neboli část, byla lepší než předchozí a chvilku sem váhal, že budu s hodnocením shovívavější. Bergman a Cotten dobře zahrané postavy, za to Wilding mě rušil a vadil, i když právě jeho postava třeba tak působit měla. Zvraty sem některé odhadl a některé úplně ne, proto mě ten konec více bavil. Kamerově a střihově nic u Hitchcocka nadprůměrného 6/10* (08.03.2018)

Kostýmní drama ze sídla první britské kolonie Austrálie, Sydney 1831... Ten herecký čtyřlístek - Ingrid Bergmanová jako nešťastná manželka pod vlivem alkoholu, Joseph Cotten v roli prostého koňáka, Michael Wilding coby džentlmen s dobrými způsoby, Margaret Leightonová v roli hospodyně - se mi líbil, všichni čtyři ve svých rolích uvěřitelní.. V příběhu manželského páru, který klopýtá a souží se, není nic tak, jak se na první pohled zdá... Mýma očima celkem slušný průměr, takže dnes večer za tři.. (22.07.2023)

Pouze „kamerové cvičení“, leč uvedené do distribuce... Návrat na Britské ostrovy se Hitchcockovi vůbec nepovedl. Působí to jako zbytný projekt, který po zkušenosti s filmem Provaz zkouší, co ještě unese snímek postavený na dlouhých záběrech. V tomto ohledu je určitě o čem mluvit a film celkem vytrvale chválit, protože znamená krok kupředu – Hitchcock úžasně vytěžil dostupné technické možnosti a promyslel orientaci v prostoru velkého sídla, takže bez střihu provádí jízdy, nad nimiž by zaplesal i Jancsó. Unikátní je i práce se zvukem, respektive jeho mizením při vzájemném vzdalování postav. Tohle všechno je hezké, ale když odhodím blok s čárkováním počtu záběrů a vykreslováním prostorových plánů, tak mi zážitek klesne někam k bodu nula. Melodramatické vyprávění zasazené do poněkud nepřesvědčivě vyhlížející Austrálie první poloviny devatenáctého století se spoléhá převážně na dialogy, které mají rozvíjet komplikované vztahy mezi postavami. Není ovšem snadné udržet v paměti všechny informace, které připomínají více náhodný výňatek z románu než cílený výběr toho nejpodstatnějšího. Pro herce je tento film za trest – nejistá Ingrid Bergman je místy naprosto k nepoznání, kožený Joseph Cotten zase připomíná jakéhosi „australského Johna Waynea“, což zní otřesně a je otřesné. Napětí je pozvolné a negradované, nedokázal jsem si vybudovat trvalý zájem o nastalé situace. Pod obratníkem Kozoroha podle mě spojuje dvě oblasti, které Hitchcock příliš neovládal – historický film (viz zmatená Jamaica Inn) a nacionalismus (viz nesnesitelný Juno a páv). Spolu s tím ale zároveň uznávám, že kdyby se u každého režiséra projevoval tvůrčí výpadek tímto způsobem, tak by byl svět daleko příjemnějším místem. Alespoň pro cinefily... (01.05.2013)

Tentokrát trochu utahanější děj, odehrávající se v daleké Austrálii. Bývalý vězeň Sam má problémy se svou ženou Henriettou, která příliš holduje alkoholu. Do děje vstoupí Charles, synovec místního guvernéra, který se také snaží Henriettě pomáhat. V domě má však Hernrietta jen samé nepřátele mezi služebnictvem a hospodyní. Ta proti ní dokonce používá i domorodá kouzla podobná voodoo. (04.09.2020)

Uff, červená knihovna pro mne asi nikdy nebude a při sledování tohohle sladkobolného melodramatu se mi stále vybavovalo mých 5 min s Esmeraldou. Uvědomuju si, že srovnání s tupými telenovelami jihoamerických produkcí není zřejmě zrovna na místě, tohle je patrně jiné patro a já k němu nemám klíč, jenže veškerá úcta, kterou chovám ke svému oblíbenci Hitchcockovi a všechen už kdysi nabytý obdiv k herectví Ingrid Bergmanové se utopily v moři prosté nudy. (06.08.2014)