Que Dios nos perdone

La isla Minima bola a je podla mna hodne precenovany film, asi som tam niecomu nepochopil a hodne veci mi uslo. Doteraz nechapem, preco to uzivatelia tak nadhodnocuju. Tuna sa mi ale do ruk dostala perfektna kriminalka, tak kvalitnu reziosersku pracu som uz dlho nevidel odvedenu. Ide o vysetrovanie vrazd v Madride a to je setsakra perfektny namet na film. Obycajne dialogy prevladaju, to dodrzuje aj tento film. Jak pise Cervanak, jeden policajt koktal, trochu podivin,a le zase kto urcuje pravidla normalnosti - toto je este normalne, vzorne a dokonale a toto uz ne ? Druhy policajt bol o dost agresivnejsi, ale za seba musim napisat, ze som nevidel podoby s Budom z L. A. Konfidensl. Mnohe sceny su putave, kulisy na urovni, dokonca aj v uliciach sa odohravala cast deja. Zaver ma dost prekvapil, dost neocakavana vec. Zas moja milovana europska filmarska tvorba ma presvedcila o svojich kvalitach : 89 % (02.01.2018)

Španělé jedou! Kdo by byl býval řekl, že natočí skvěle střižený kriminální příběh, který i navzdory delší stopáži udrží Vaši pozornost v patřičném napětí? Que Dios nos perdone mimoto zaujme také zajímavě zvoleným hudebním podtextem, který se svou zvyšující intenzitou napomáhá k výbornému budování atmosféry v parném Madridu. Snad jediným nedostatkem snímku je jeho občasné zmatené přeskakování mezi jednotlivými dějovými liniemi, což snímku lehce ubírá na výsledném dojmu. Ale i navzdory tomu je snímek Que Dios nos perdone skvěle odsýpající kriminální jednohubkou, která Vás zaujme od začátku až do konce. (05.05.2017)

Ta představa působí v krimi žánru strašně směsně a archetypálně. Plešatějící ranař v rozevláté košili a koktající uhlazený intelektuál v obleku pátrají po sadistickém vrahovi. Jenže Alfaro je i přes zbrklé pěsti charakterní dobrák a Velarde naopak lehký sociopat, kteří pracují v chvílemi až nepochopitelné symbióze. Málokdy se urodí tak skvostný scénář, který hraje na podle klasických not, přičemž ale všechny charaktery i situace řeší úplně jinak, než jak je běžný divák zvyklý. Především pak téma motivu vražd starých žen je vcelku neokoukané a režisér se nebojí koketovat s náznaky i s explicitním násilím, přičemž jedno i druhé servíruje přesně tehdy, když to čekáte naopak. Je v to v každém ohledu překvapivé, odvážné i trefně černohumorné. Od scény s opuštěným kotětem to pak nabere neskutečné grády, které s rozdáním karet tempo nejenom neztrácí, nýbrž násobí, protože zásadní dějové zlomy se odehrávají jaksi mimochodem. Vzniknout něco takového na druhé straně Atlantiku, okamžitě se to zaparkuje v pozici „instant classic“. Divím se, že Warneři ještě nevyřvávají do světa zvěsti o okamžitém remaku. (19.07.2017)

Vznětlivý buldozer a zadrhávající se antikoncepční selhání Dustina Hoffmana nahání v dusném Madridu gerontofilního úchyla s obřím penisem. Pokud nejste ovdovělá penzistka, zní synopse zajímavě a stejně tak působí i její realizace. Sorogoyen nechává některé detaily na důvtipu diváka, osobními problémy policistů polidšťuje jejich postavy a nebojí se ve správnou chvíli odlehčit situaci. Cervenak píše, že toto bezpochyby dostane americký remake, ale já si to nemyslím. Podívejte se dekádu zpět a řekněte mi, jestli z Hollywoodu přišlo nějaké krimi tohoto charakteru (byť třeba remake). V 80. a 90.letech to byla zcela běžná záležitost, teď už na tomto hřišti hrají jen Evropané či Asijci.. (29.06.2017)

Španělácké počiny jsou většinou dost dobré a ani Que dios nos perdone není výjimkou. Není to totiž vůbec učesané, záběry jsou neotřelé, postavy jsou... kuriózní a vraždy dost humusácké. Máme zde poměrně štědrou stopáž 126 minut, ale troufla bych si říct, že ani jeden záběr není zbytečný. Je to jeden z těch filmů, ze kterých vám není moc dobře po těle, ale o kterých víte, že jsou prostě jedinečné. (24.05.2017)