Que Dios nos perdone

Vznětlivý buldozer a zadrhávající se antikoncepční selhání Dustina Hoffmana nahání v dusném Madridu gerontofilního úchyla s obřím penisem. Pokud nejste ovdovělá penzistka, zní synopse zajímavě a stejně tak působí i její realizace. Sorogoyen nechává některé detaily na důvtipu diváka, osobními problémy policistů polidšťuje jejich postavy a nebojí se ve správnou chvíli odlehčit situaci. Cervenak píše, že toto bezpochyby dostane americký remake, ale já si to nemyslím. Podívejte se dekádu zpět a řekněte mi, jestli z Hollywoodu přišlo nějaké krimi tohoto charakteru (byť třeba remake). V 80. a 90.letech to byla zcela běžná záležitost, teď už na tomto hřišti hrají jen Evropané či Asijci.. (29.06.2017)

Ta představa působí v krimi žánru strašně směsně a archetypálně. Plešatějící ranař v rozevláté košili a koktající uhlazený intelektuál v obleku pátrají po sadistickém vrahovi. Jenže Alfaro je i přes zbrklé pěsti charakterní dobrák a Velarde naopak lehký sociopat, kteří pracují v chvílemi až nepochopitelné symbióze. Málokdy se urodí tak skvostný scénář, který hraje na podle klasických not, přičemž ale všechny charaktery i situace řeší úplně jinak, než jak je běžný divák zvyklý. Především pak téma motivu vražd starých žen je vcelku neokoukané a režisér se nebojí koketovat s náznaky i s explicitním násilím, přičemž jedno i druhé servíruje přesně tehdy, když to čekáte naopak. Je v to v každém ohledu překvapivé, odvážné i trefně černohumorné. Od scény s opuštěným kotětem to pak nabere neskutečné grády, které s rozdáním karet tempo nejenom neztrácí, nýbrž násobí, protože zásadní dějové zlomy se odehrávají jaksi mimochodem. Vzniknout něco takového na druhé straně Atlantiku, okamžitě se to zaparkuje v pozici „instant classic“. Divím se, že Warneři ještě nevyřvávají do světa zvěsti o okamžitém remaku. (19.07.2017)

Zase před sebou máme dvojku nesourodých detektivů, kteří vyšetřují (tentokrát obzvlášť brutální) vraždy. To vše se odehrává v dobových reáliách konzervativní španělské společnosti, která očekává brzký příjezd papeže a ubohé dvojce vyšetřovatelů hází klacky pod nohy. U té dvojky vyšetřovatelů se musím zastavit. Zatímco Javier hraný Robertem Álamem je klasický hromotluk, který má problémy doma a zmlátí vás, když se na něj křivě podíváte, jeho kolega Luis fantasticky hraný pro mě neznámým Antoniem de la Torem je koktající pošuk, který je tak trochu sociopat. Zpočátku nic nenaznačuje, že se před vámi rozehrává nezapomenutelná detektivka a rozkrývání identity nechutného vraha stařenek se občas nehýbe z místa. Jenomže pečlivá režie a pracně budovaná atmosféra diváka brzy začne odměňovat. (09.03.2024)

Trochu se bojím, kam až se budou tyto temné detektivky posouvat, protože brutálně zabíjet mladá děvčata zřejmě nestačí, tak tu, ve snaze šokovat, máme perverta s preferencí na důchodkyně. Nemůžu se zbavit dojmu, že to tvůrcům proteklo mezi prsty. Kvalitní film to je bezesporu a verva s jakou svoje postavy máchá v největším dně zaslouží uznání. Přece jen mi ale vztahy mezi ústřední dvojkou nepřišly přesvědčivě vykreslené a občas je to až trestuhodně zkratkovité či hrající na náhodu. (27.05.2019)

Koktavý polda a násilný plešatý polda pátrají v Madridu, jenž se chystá na příjezd papeže na světové dny mládeže, po sériovém gerontofilním vrahovi stařenek, které nejprve znásilnil. Děsná věta, co? Podobně je tomu s filmem, který se sice tváří jako über cool atmosférická detektivka (v té neznáme vraha, v kriminálce vraha známe od začátku), ale kdo nějakou tu detektivku viděl, asi mu ty dvě hodiny přijdou rozvláčné jako sledování eskymáckého porna v kožiších při minus padesáti. (12.06.2017)