Dievčatko
Girlie
Režie:
Benjamin TučekScénář:
Benjamin TučekKamera:
Antonín ChundelaHudba:
Ivo HegerHrají:
Dorota Nvotová, Jana Hubinská, Pavel Kikinčuk, Tatiana Dyková, Martha Issová, Ondřej Vetchý, Dana Batulková, Lukáš Latinák, Mario Kubaš, Adéla Decastelová (více)Obsahy(1)
Během tří dnů a nocí na periferii dnešního velkoměsta se sedmnáctiletá Ema rozejde s frajerem Viktorem, prožije románek s budoucím pilotem Karlem a potká jediného opravdového muže svého příběhu, taxikáře bez taxíku. Ve vztahovém propletenci se postavy a jejich city náhodně setkávají a osudově míjejí. Zhuštěný milostný příběh je vyprávěn tak, jak Ema vnímá svět kolem sebe a hledá v něm lásku, radost a zábavu. Není však jediná, kdo touží po štěstí a nechce tím nikomu ublížit. Emina opuštěná matka hledá druhou životní šanci, zatímco Karlovi rodiče se marně snaží nalézt dávno ztracený smysl svého manželství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Toto tragicko veselé drama se nemusí zalíbit každému. Pro mě se tento film stal naprostou špičkou české kinematografie. Příběhem nás provází velice dobrý zvukový doprovod v podobě Ohm Square, Peneři strýčka Homeboye... Dorota Nvotová zahrála roli sedmnáctileté Emy opravdu skvěle. Myslím, že z ní může v budoucnu být opravdu dobrá a vyhledávaná herečka. Oldřich Vetchý jako taxikář bez taxiku sice nebyl v tomto dramatu obsazen tak moc jako D. Nvotová, ale odvedl taky kus své práce a odvedl ji velmi dobře. Děvčátko není jen film s abstraktním scénářem... Kolik takových "děvčátek" se potácí v tomto světě a hledá to, co právě Ema hledá v tomto filmu? "Ema má mámu, máma má Emu. Máte pro nás zprávu?“ ()
Moc jsem nepochopil, proč hlavní hrdinka Ema bydlí v hotelu Twin a ten pošuk, co vypadá na 13 let a nosí pořád nějakou uniformu, bydlí pro změnu v hotelu Kupa. Taky jsem nepochopil, proč se děj má odehrávat na jižňáku a neustále sledujeme Spořilov a autobus, co sjíždí z Jižní spojky u Spořilova. Navíc na Jižní spojce žádný autobusový zastávky nejsou, takže Ema zřejmě jezdila autobusem, kterej pravděpodobně jel manipulační jízdu z depa na Kačerově do garáží na Bohdalec. Celkově jsem měl z toho pocit, že postavy ve filmu spíš používaj teleport a vždycky se tak nějak náhodně někde vyskytnou. Prostě v tom je trochu (spíš hodně) bordel. Ale tak jako beru, že divák, kterej se v Praze nevyzná, si toho nevšimne a bude mu to jedno. Pak jsou tu ty neustálý náhodný setkávání. Chápu, že je to film a že je to natočený trochu s nadsázkou, ale aby se v jednom podivnym country baru vystřídala ve stejnej večer dcera, její matka, její bejvalej nabiječ, její vyhlídnutej nabiječ, rodiče nabiječe a ještě pipka z kadeřnictví, kde zrovna ten den byla, to už je fakt trochu moc. I když tyhle záležitosti mi film poněkud zkazily, tak to ještě neznamená, že je film úplnej průser. Mam rád Jižní Město, líbil se mi (docela) soundtrack, líbila se mi Dorota Nvotová (hlavně ze začátku s červenejma vlasama) a líbil se mi taky ten Ford Capri. Když sečtu, co se mi líbilo, tak za to musim dát hvězdu navíc. Film sám o sobě teda 2 hvězdy + 1 navíc za to, co jsem vyjmenoval. ()
Tak Dorotku Nvotovú som v tomto snímu doslova žral. A najviac asi v čiernomodrej verzii účesu. Ale film celkovo patrí skôr k tým, ktoré sa nesnažia nič povedať, nemajú myšlienku a dej je obyčajný a preto sa nečudujem nízkym hodnoteniam. Na druhej strane treba vyzdvihnúť hudobnú stránku, vizuálnu stránku, zaujímavú atmosféru a Dorotu Nvotovú. Minimálne to ma držalo pri tomto filme a nevadila mi ani spomínaná absencia nejakého zmyslu. Ba naopak pri filme som sa aspoň uvoľnil, keďže som nad ničím nemusel uvažovať. Pekný snímok, ktorý však vzhľadom na jeho potenciál mohol byť oveľa lepší a dosiahnuť aj viac hviezdičiek. (Inak aj postava taxikára bez taxíku bola veľmi zaujímavá :) .) ()
Jo, možná nějaký herecký výkon by se pochválit dal, ale já ho prostě přes tu ukrutnou nudu přehlídnul. Jel jsem si takhle autobusem a tenhle film mě tam zrovna pouštěli. Já pořád čekal kdy příjde myšlenka, nebo dějový zvrat, nebo DĚJ, ale nic nepřišlo. Žádný a pokud nějaký příběh tak hodně hodně ubohý. Přišlo mi to jako ukrutně dlouhý díl z nějakého seriálu, tak z prostředku série. Nevíte předděj, nepoznáte konec, jenom kousíček nahlédnete, ale nic vám to nedá. Ještě k tomu je to děvčátko neskutečně vlezlé a protivné... ()
Galerie (4)
Zajímavosti (2)
- Ocenění Český lev v roce 2002 získala Jana Hubinská za Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. (M.B)
- Film má jedno zajímavé prvenství: je historicky prvním projektem ve střední a východní Evropě, který byl realizován digitální technologií HDTV. (raininface)
Poměrně nepřesvědčivé a mírně nereálné potácení se postavy životem, které mírně odkazuje k Čekání na déšť, fakticky ale stojí na počátku dlouhé linie českých oslavných filmů o lůzrech a spodině společnosti. ---- Děvčátko aneb Balada o očích Eminých. Nový český film Benjamina Tučka vskutku připomíná baladu – už jen proto, že v něm nic neskončí dobře. Nový český film debutujícího režiséra Benjamina Tučka má velké ambice, jež je možné vidět na každfé kroku - počínaje skvěle flashovými internetovými stránkami filmy a konče např. anglicko-českými závěrečnými titulky filmu. Navíc se jistě z mnoha médií dozvíte, jak se film natáčel jako první ve východní Evropě na japonský systém HDTV (High Definiton TV) - ale už se třeba nedozvíte, že tento běžně systém při natáčení používají evropští filmaři sdružení Dogma 95 několik let. Této ambicióznosti je škoda, protože český člověk je již na reklamy mírně alergický a opatrný. A přitom jde na české poměry o film poměrně nadprůměrný, na evropské a světové minimálně průměrný. Dvacetiletá Ema žije na jednom pražském periferním sídlišti v Praze - nejspíše Jižní Město - jen se svou matkou. Jako by obě neznaly nic jiného než moře paneláků kolem sebe. Nikdo jim nevolá, na záznamníku nenajdeš jediný vzkaz. Ema však touží po lásce, ráda by našla někoho, s kým jí bude hezky a dobře. A tak jeden den sleduje mladého vojáka a zaplete se do jeho milostných eskapád, druhý den se pokouší o útěk z domova a třetí se snaží seznámit s podivínským taxikářem bez taxíku, který odváží opilé klienty v jejich autech domů. Přitom však potká i mnohé další lidi, s nimiž se srovnává či konfrontuje. Řazení scén a dialogy připomínají inteligentní mix Zelenkových, Ondříčkových a Gedeonových filmů. Opět nezůstáváme u jedné postavy, ale po vzoru jak Samotářů, tak třeba Amélie z Montmartru sledujeme osudy dalších osob, s nimiž se Ema setká - osamělé mladé matky, rodičů vojáka, jeho dívky, bývalého Emina kluka, Eminy matky, kadeřnice apod. Nejvýraznější dojem nejspíš učiní kamera - jednotlivé záběry jsou precizně domyšleny do detailů, a i když se občas nedrží klasických pouček, vytvářejí dokonalou depresivní atmosféru. Také u scénáře je vidět, že měl velice kvalitního dramaturga, a tak lze ocenit mnohé scény, jejichž smysl vám ve vší plnosti (a leckdy hrůze, někdy však i pobavení) "docvakne" až o chvíli později při scéně úplně jiné. Pokud jde o problémy mladých, působí ve filmu poměrně životně, i když ztvárnění postav nejde příliš do hloubky a spíše klouže efektně po povrchu - např. se nedozvíme nic o minulosti Eminy matky ani podrobnosti o Emině otci, zdá se, že žádná postava ve filmu již nemá žádné další příbuzné apod. Problémy nastávají i ve chvíli, kdy se přejde od problémů dospívajících k problémům dospělých - jejich motivy, jednání a činy vůbec nezodpovídají motivům, jednáním a chování lidí po čtyřicítce, ale spíše zase nějakým puberťákům - a to ať jde o rodiče Problémy nastávají i ve chvíli, kdy se přejde od problémů dospívajících k problémům dospělých - jejich motivy, jednání a činy vůbec nezodpovídají motivům, jednáním a chování lidí po čtyřicítce, ale spíše zase nějakým puberťákům - a to ať jde o rodiče vojáka, tak postavu taxikáře. () (méně) (více)