La casa con la scala nel buio

Vynikajici a hodne napinave giallo z doby, kdy uz mel tento zanr sva nejlepsi leta davno za sebou. Puvodne televizni projekt, ktery byl ale pro svou brutalitu odmitnut a prestrihan na film. Neni se co divit, scena zabiti v koupelne je jedna z nejzabavnejsich co jsem videl, opravdu skvele zvladnute remeslo. Bohuzel, puvodne dvouhodinovy material mel byt sestrihan jeste vic, takhle je film misty az prilis pomaly. Z hercu, kteri se v te dobe motali kolem Bavy a Soaviho me potesil predevsim Stanko Molnar, znamy hlavne ze skveleho Macabra. Posledni velky klad je uzasna hudba, predevsim hlavni motiv je jeden z tech nejlepsich, jake lze u gialla najit. (15.07.2005)

Dlho som nevidel giallo, takže mi to veľmi dobre sadlo. Kto nie je fanúšik žánru, nech si odráta jednu až dve hviezdičky podľa toho, do akej miery dokáže prekusnúť dementné chovanie postáv a ešte debilnejšie dialógy. Odhliadnuc od toho je to dobre vybudované giallo s napínavým mysterióznym príbehom, skvelou jednoduchou hudbou, dobrou kamerou, psychotickým vrahom, obstojnými mordami a krásnymi ženami (Lara Lamberti!). 7/10 (24.05.2020)

Solidní giallo, u něhož jsem po opětovném zhlédnutí zvedl hodnocení. Tajemná atmosféra, rozlehlá vila, krásné dívky, zadumaný zahradník a skladatel, co zjišťuje, že ve vile se děje něco podivného. Zpočátku to vypadalo jako variace filmu Jen ho nechte, ať se bojí, jenže pak přišla jedna vražda, druhá, třetí.... Vytahovací odlamovací nůž zajíždí do dlaně a jeden si hned vybaví De Palmovo Oblečen na zabíjení a scénu s břitvou. Probodnutí ruky nožem, umlácení zakončené podříznutím či vtipné uškrcení, co tak nějak naznačuje - s čím kdo zachází, s tím také schází. Jinak úvodní scéna má sama o sobě báječnou atmosféru. Plíživá kamera, chytlavá hudba a pak závěr, kdy vrah ani režisér naznají slitování. Pomalejší tempo ale asi nesedne každému, a tak zkrácení by filmu prospělo. Já byl spokojen. (25.11.2020)

Filmová dada. Scénář je totiž skutečná da(r)da, kterou jsem měl problém ustát. Kostrbatě vystavěné vyprávění, které stojí na nevysvětlených (neplést s nevysvětlitelnými) scénách, jenž nedávají pražádný smysl a mám silné podezření, že by jej nedávaly ani při pokusu jim ono vysvětlení poskytnout. Vše podstatné se odehrává v malé vilce, kterou si pronajal hlavní hrdina, hudební skladatel, aby měl potřebný klid na svou práci a postupem času se kolem něj začnou dít podivuhodné věci a umírat lidé. Fajn jednoduchý nápad, ovšem v příšerném provedení. Postavy o veškerém dění vedou nanicovaté rozhovory a nikoho ani nenapadne kontaktovat policii. Místy se sice objeví slušné napětí a i nějaký ten mord, přičemž jeden z nich by se dal směle zařadit do zlatého fondu filmových vražd, ale jedna vlaštovka prostě jaro nedělá. Mladý Bava má na kontě daleko lepší filmy a tady se mi těch víc než 60% v hodnocení zdá být značně přestřelených. Dvě hvězdy jsou tak akorát. (24.09.2017)

Na začátku osmdesátých let měl žánr gialla to nejlepší již dávno za sebou. Žánr byl již značně vyčerpaný a vyčpělý, točilo se jen čisté řemeslo bez žádné invence a k tomu v otřesné formě. Lamberto Bava svým příspěvkem patří tedy rozhodně k tomu lepšímu, co je v té době možné vidět. Což v jeho případě znamená lepší průměr. Mně osobně se Bavův režijní styl nelíbí, především pak jeho pozdější tvoba hraničí až určitým nevkusem... La Casa con la scala nel buio je ale nicméně atmosfericky velmi zdařilé a režisér ví, kdy správně přitvrdit na pilu. Jakl už zmiňují ostatní, větší zkrácení a vygradování by filmu jen pomohlo. Příběhově je to totiž liché, navíc s průhlednou pointou. Po herecké stránce naprosto sterilní. I přes mé všechny vítky, zaplať pán bůh za ty dary... (18.05.2015)