Démoni 2

Odfláknuté pokračování, které připomene spíše nevydařený remake. Všechno, co bylo předtím tak cool, zůstalo zahrabané kdesi v ruinách kina. Ve dvojce se tak nedočkáme ničeho jiného, než jen laciné recyklace prvního dílu, která po půl hodině začne nudit. Co ovšem stojí za to, je film ve filmu, který hrdinové sledují v televizi a který,dalo by se říct, je vlastně tím pravým pokračováním původních Demons. (08.11.2006)

neviem ako iný ..ale ja pri svojich hodnoteniach musím byť stále objektivný ..a tvrdím, že v porovnaní s inou horrorovou tvorbou je tento gore absolutný super ...mnoho režiserov by sa na také verné a brutálne gore scény absolutne nezmohlo ..... určite je tento projekt lepší ako 93 % svetovej horrorrovej tvorby ...takže je to vlastne elita = * * * * * (04.01.2006)

Slušný horor ako sa na taliansku produkciu 80tych rokov patrý. Horor sa miesi s komédiou čo pridáva na zábavnosti. Masky démonov sú slušné okrem gremlina, no ten je efektne odstránený. Samozrejme že talianske obsadenie je ako vždy bez výraznejšieho herectva, no koho to pri takomto filme trápi, a tak zaujmú hlavne postavičky prihlúpleho kulturistu z fitneska a jeho trénera. (12.12.2005)

Klasická ukázka italského horroru 80.let. Dvojka rozvíjí nápad z jedničky, jen démoni proniknou do našeho světa skrze televizní obrazovku (Poltergeist ;-)). Démoni jsou vpodstatě jakési zombie, narozdíl od nich se však pohybují velice rychle. V té době se zombie většinou šouraly typickou klátivou chůzí. Zatímco triky zastaraly - démonický rarášek je jako od muppetů, masky jsou vynikající. A hezky to schytal malý chlapeček, Italové v horrorech hravě překračovali veškerá tabu. Mě potěšila hudba v podání Smith, Dead Can Dance, Cult či Art Of Noise, byť občas k obrazu a ději moc nesedla. Kromě jiného mne pobavila likvidace démona deštníkem, hned se mi vybavil Krtek a paraplíčko. Dnešního diváka už ale Démoni asi příliš nechytnou... (30.04.2011)

Dvojka Démonů od jedničky originálností rozhodně neoplývá, neboť jediné na co se Lamberto Bava zmohl, byla změna prostředí. Kino vystřídal za prosklený mrakodrap, ve kterém opakuje prakticky vše, co jsme mohli vidět v díle prvním. Aby toho nebylo málo, tak si režisér ještě vypomáhá lacinými dějovými odbočkami (např. scéna s Jacobem a jeho partičkou), čímž se snaží zamaskovat absenci nápadu. Démoni vypadají stejně, přičemž jejich neustálý chropot začne po půl hodině lézt na nervy, a logika příběhu je taktéž postavena dosti na hlavu. Navázat na úspěch jedničky je věc jedna, ale zcela jí překopírovat je věc druhá. (06.06.2004)