Trvalá dovolená

...abstraktně podbarvená. Jen tak, bez řádu, promenovat se v prostoru, zachytit se pohybu. Je to o vás, o nás, o mně, bezdějově dějovém rytmu v těle. S někým se dát do hovoru. Zdánlivé nic o ničem - spontánně, hloubkově. Nevázaný člověk, krátkodobý kontakt, drobný výstřižek. Stěhovavý dovolenkář, který směřuje..., botky toulavé na cestě, která se "nějak" vyvine. Následujte mě... (05.03.2017)

Jim Jarmusch alias nekorunovaný kráľ Amerického nezávislého filmu a jeho prvý pokus o minimalistické strvárnenie divnosti a vypointovanosti slúžiace ako zrkadlo spoločnosti. Allie je netypický hrdina a hlavne netypický Beatnik. Na jednu stranu opovrhuje rodinou, domom, stereotypom ale jeho cestovanie z miesta na miesto nie je poznačené alkoholom, alebo zbesilými dobrodružstvami. Jazzová hudba sa potichúčku nesie celým fimom, a v niektorých miestach dokonca naberá temný, depresívny charakter. Vôbec to ale nie je na škodu. Scenár chrlí jednu perlu za druhou a dialógové scény sú jednoducho dokonalé. Samozrejme záleží na tom či je Jarmusch vaša krvná skupina, pretože jeho doménou je nikam sa neponáhľať a rozprávať zbytočné príbehy, ktoré nútia k zamysleniu. Taká je aj trvalá dovolenka. Mrazivé, vtipné, tanečné a pochmúrne scény, ktoré sú nápadito pozliepané do jedného celku nám krásne ukazujú americkú spoločnosť a jej úpadok, cez obraz a snahu hrdinov niečo s tým robiť - dialóg. vo svojej podstate nemám čo vytknúť. film som si náramne užil. (27.07.2009)

I když filmeček samotný nestojí zdaleka jenom na obrázkách, derou se mi na jazyk samá výtvarná přirovnání – miniatura, freska, bla bla... Radši jinak: Vzpomněl jsem si u toho na dědu, který přednedávnem umřel v požehnaných dvaadevadesáti a byl z těch šťastných lidí, kteří tímhle druhem nespokojenosti a puzení k pohybu netrpí (nevím, jestli ty věci vyhasínají s věkem nebo jestli se jim dá v životě úplně vyhnout, děda právě vypadal na to druhé), takže jim filmy tohoto druhu nemají co říct, spíš by je hlavní hrdina iritoval, jako chvíli mě, než jsem si uvědomil, co z něj je mi blízké. A aby to nebylo tak jednoduché, když to skončilo, shodli jsme se se ženou, že už jsme dlouho neviděli nic tak příjemně uvolňujícího a že jsme asi oba blázni. (05.04.2011)

Nemít to něco málo přes hodinku, ale třeba o dalších 30 minut víc, tak bych tohle typicky "jarmuschovsko-atmosferický" newyorský zewlování jednoho ultrapodivnýho týpka, jehož příběh se dá vlastně shrnout jednou větou (a možná ani to ne), klidně poslal s hodnocenim o hvězdu níž. Takhle se ale jednalo o snesitelnou návštěvu odvrácené strany velkýho jablka, i když mezi pravidelně pouštěné jarmuschovky (Noc na zemi, Zlomené květiny, Ghost Dog) se to určitě nezařadí. Zas takovej masochista a uspávač sám sebe filmama rozhodně nejsem. (06.01.2010)

Walking, just walking around. 1) Prvotina 27letého Jima Jarmusche tedy není moje krevní skupina, Takhle svět nevidím a vidět nechci. 2) ScarPoul napsal vše, co bych snad napsal i já, kdyby se mi film líbil. Ale on se mi nelíbí. 3) Snímek lze doporučit k promítání na uzavřených odděleních psychiatrie pro sebevrahy. (26.12.2010)